„Menší fakulta ve městě s několika velkými nemocnicemi znamená v klinické výuce méně studentů na pacienta a víc prostoru učit se tím, že úkony provádíme. Ne, že jen koukáme, jak je někdo provádí, i když i to je samozřejmě důležité,“ říká v rozhovoru studentka prvního ročníku Všeobecného lékařství Viola Kintrová, proč si z několika lékařských fakult vybrala nakonec tu ostravskou. A ačkoliv měla jako brněnská rodačka z Ostravy ze začátku celkem obavy, nakonec svého rozhodnutí absolutně nelituje. A to zejména díky skvělé partě svých spolužáků. V rozhovoru prozradila své sny i to, na jaký obor by se chtěla v budoucnu specializovat.

Violo, chtěla jsi vždycky studovat medicínu? A kam všude ses hlásila?

K medicíně jsem se dostala postupně, rozhodně jsem nebyla jedno z těch dětí, které odmalička ošetřují plyšáky, ani mě k tomu nenutila rodina. Vždycky mě zajímalo tak nějak všechno, skoro celou střední jsem chtěla studovat práva, případně technický obor. Až na konci třetího ročníku jsem postupně zavrhla všechny ostatní možnosti a rozhodla se pro medicínu. Na všeobecné lékařství jsem si podávala přihlášku na fakulty v Olomouci, Brně, Ostravě a na 2. LF v Praze. Kromě toho jsem se hlásila na obor zdravotnický záchranář, ale to už jen do Brna.

Učíme se hodně, o zkouškovém přímo jako zběsilí, ale děláme i jiné věci. Je potřeba studiu něco obětovat, ale ne všechno.

Který ročník aktuálně studuješ a jak moc náročné je studium? Opravdu je to tak, že člověk leží 6 let v knihách, nebo zbývá čas i na nějaké mimoškolní aktivity?

To je těžká otázka… (úsměv) Jsem studentkou prvního ročníku, ale na základě svého rozhodnutí chodím na některé předměty se studenty vyšších ročníků. Trochu si to dobrovolně komplikuji. Náročnost studia je poměrně individuální záležitost. Hodně záleží, jak si to kdo uspořádá. Obecně rozhodně neležíme v knihách úplně pořád, to se tak úplně nedá vydržet. Učíme se hodně, o zkouškovém přímo jako zběsilí, ale děláme i jiné věci. Je potřeba studiu něco obětovat, ale ne všechno. Je důležité umět se odreagovat a taky se trochu udržovat v kontaktu s okolním světem, aby člověk zůstal normální.

Angažuješ se například ve studentské organizaci IFMSA?

Ano a jsem za to rozhodnutí věnovat svůj čas organizaci IFMSA ráda. Jednak mi poskytuje příležitosti věnovat se věcem, které s medicínou souvisí, ale není to ležení v knížkách, a jednak mám díky tomu možnost trávit čas se super lidmi i úplně mimo školu. Jsem moc vděčná za všechny, které jsem díky tomu potkala.

Proč sis nakonec vybrala Ostravu a jak zpětně tohle rozhodnutí hodnotíš?

Musím říct, že rozhodování nebylo těžké. Na základě přijetí jsem vybírala mezi fakultou, kam jsem vůbec nechtěla, fakultou, kam jsem chtěla, ale ne ideálním oborem, a Ostravskou, takže volba byla poměrně jasná. Měla jsem ale hrozný strach, že se mi tu líbit nebude. Zpětně jsem za tohle rozhodnutí moc ráda. Ráda se sem vracím, i když je samozřejmě spousta věcí, které nejsou ideální, tak jako všude. Co mě sem táhne, je hlavně kolektiv, ale velmi se těším na klinickou výuku, snad se k ní dostanu.

Jsi z Brna. To, s nadsázkou samozřejmě, asi občas nemáš u svých spolužáků úplně jednoduché, že?

To ne, ale jsem zvyklá, už mi to ani tolik nevadí. Dřív mě to mrzelo, ale když to nejsou vyloženě ošklivé narážky, tak se tomu teď spíš taky zasměji… Vím, že to nemyslí zle. Moji spolužáci se zase musí smířit s tím, že já prostě i po Ostravě jezdím šalinou a nikdo mi to nevymluví.

Myslím, že naše dvě hlavní výhody tkví v tom, že jsme malá a mladá fakulta.

A co studentský život v Ostravě, jak ho hodnotíš?

Nemám si na co stěžovat, myslím, že si každý najde to, co mu vyhovuje, nenapadá mě nic, co by tu chybělo. Příležitosti jsou, záleží jen na tom, jestli je chcete využít.

Medicína je dnes jedním z nejžádanějších oborů. Jak ses chystala na přijímací zkoušky? A co bys doporučila středoškolákům, kteří teprve budou o přijetí v následujících měsících usilovat? Jak se co nejlépe na přijímačky připravit?

Připravovala jsem se prostřednictvím přípravných kurzů, v mém případě šlo o kurzy Bmedic. Nechci jim úplně dělat nevyžádanou reklamu, ale byla jsem s jejich kurzem spokojená. Hodně času jsem také věnovala modelovým otázkám. Rozhodně doporučuji právě modelové otázky, hlavně aby si člověk zvykl na styl, jakým jsou pokládány, a co za témata se hodně objevují. Z literatury stačí až na výjimky to, z čeho se připravujete na maturitu. Univerzální rada je ale asi jedině taková, že je tomu potřeba věnovat čas. Hlavně po maturitě, když většina ostatních studentů už nemusí nic řešit, je poměrně těžké nepřestávat s přípravou, ale vyplatí se to.

Moji spolužáci se musí smířit s tím, že já prostě i po Ostravě jezdím šalinou a nikdo mi to nevymluví.

Na Ostravu je stále pohlíženo ostatními studenty i absolventy lékařských fakult tak trochu „skrz prsty.“ Nemrzí tě to jako studentku? Určitě už si na nějakou takovou reakci také musela narazit…

Trochu mě to mrzí, protože je to samozřejmě nefér, vždycky se nejvíc ozývají ti, kteří o tom nejméně vědí. Pokud je k tomu prostor, myslím, že dokážu docela dobře odprezentovat to, že Ostrava zdaleka není tak špatná, jak se říká. Pokud je to někdo, kdo není ochotný změnit názor, a jen si chce na někoho zanadávat, aby se cítil líp, tak ať si říká, co chce. Nejsme o nic méně medici a nebudeme o nic méně lékaři jen kvůli názorům ostatních.

Pokud středoškoláci zvažují studium na lékařské fakultě, proč by si měli zvolit právě Ostravu?

Myslím, že naše dvě hlavní výhody tkví v tom, že jsme malá a mladá fakulta. Menší fakulta ve městě s několika velkými nemocnicemi znamená v klinické výuce méně studentů na pacienta a víc prostoru učit se tím, že úkony provádíme, ne že jen koukáme, jak je někdo provádí, i když to je samozřejmě taky důležité. Takový příjemný bonus představují výjezdy do zahraničí. Možností je spousta a studentů zase taková spousta není, takže je větší šance nějakou využít. Nemyslím si, že by se mi na jiné fakultě povedlo někam vyjet už první rok studia jako tady. Že jsme mladá fakulta, znamená hlavně moderní prostředí, což sice není to nejdůležitější, ale rozhodně je to příjemné. Taky si myslím, že fakulta se snaží stále rozvíjet a „udržovat mladá“, což není bez rizik, ale osobně to vnímám velmi pozitivně.

Naši studenti medicíny, i díky členství v IFMSA, vyrážejí na zkušenou během prázdnin na stáže a praxe do zahraničí. Máš také plán vycestovat a kam by to případně bylo?

Rozhodně plánuji, je to můj velký sen. Domluvím se několika jazyky a ráda toho využívám. Takže lákavé jsou pro mě jednak evropské země jako Itálie, Francie, moje oblíbené Španělsko nebo Portugalsko, ale také Latinská Amerika. Evropa mě láká spíš na výzkumné stáže, Latinská Amerika na klinické. Bohužel jsou stáže trochu finančně náročnější záležitost, takže to není jen o tom, jestli člověk chce, ale když přestanu utrácet za tenisky, tak to snad vyjde. (smích)

Nejvíc mě to táhne k urgentní medicíně, myslím, že to jednak poměrně sedí k mojí snad až příliš energetické povaze, a jednak mě to samozřejmě baví a zajímá.

A už víš, jakému oboru by ses v budoucnu po skončení medicíny chtěla věnovat?

Nejvíc mě to táhne k urgentní medicíně, myslím, že to jednak poměrně sedí k mojí snad až příliš energetické povaze, a jednak mě to samozřejmě baví a zajímá. Druhá možnost je kardiologie, protože srdce je v každém předmětu kapitola, která mě nejvíc baví – ať už je to v histologii, anatomii nebo patofyziologii. Zdaleka to není takové lákadlo, ale možnost to je.