Jako studenti první generace se označují vysokoškoláci, jejichž rodiče nemají vysokoškolské vzdělání. Akademické prostředí pro ně proto často není samozřejmé a mohou v něm narážet na nepsaná pravidla, s nimiž jejich rodina nemá zkušenost.

Kulatý stůl uvedl prorektor pro strategii a rozvoj Ondřej Slach, který téma zasadil do kontextu projektu REFRESH. Ten se v oblasti společenských a humanitních věd zaměřuje mimo jiné na proces spravedlivé transformace, která má vést ke zvýšení životní úrovně obyvatel regionu a současně i k vyššímu zájmu o vzdělání.

Jak ukázaly prezentované grafy, zájem o vysokoškolské vzdělání je v České republice ve srovnání s dalšími zeměmi stále nízký.

Pro český sociologický slovník je pojem studentů první generace novinkou. Označuje specifickou skupinu vysokoškolských studentů, jejichž rodiče nemají dokončený ani první stupeň vysokoškolského vzdělání a nemají s akademickým prostředím žádnou praktickou zkušenost.

Jak ve svém příspěvku zdůraznila doktorandka pedagogiky Masarykovy univerzity v Brně Tereza Vengřinová, toto postavení s sebou v návaznosti na český školský systém staví studenta do specifické situace.

V rodině mu nejen chybí vzor a často i finanční prostředky, ale neznámé akademické prostředí v něm vyvolává pocit, že do něj nepatří. Mladí lidé z těchto rodin proto také často volí „bezpečnější“ obory a mají obavu z výzev.

Další z přednášejících, Paul S. Dean, profesor sociologie a antropologie z Ohio Wesleyan University v USA, je díky dlouhodobému zapojení americké sociologie do problematiky „first generation students“ ponořen hlouběji. Zdůraznil, že je třeba k těmto studujícím přistupovat s pochopením.

Jeho výzkum hledá způsoby, jak této skupině studentů správně pomoci a jak si jejich chování při studiu správně interpretovat. Studenti první generace se podle něj mohou někdy jevit jako apatičtí, mohou méně často pokládat otázky nebo se zdráhat ptát na věci, u nichž mají pocit, že by je už měli znát.

Je proto důležité zasadit jejich chování do kontextu prostředí, z něhož přicházejí. Dean také upozornil, že americké univerzity často pracují s neakademickými pracovníky, kteří studenty individuálně provázejí univerzitním systémem.

Docentka Kateřina Nedbálková z Masarykovy univerzity a autorka knihy Tichá dřina, ukázala dialektiku pracující třídy a akademického prostředí na příkladu v českém prostředí důvěrně známých Baťových továren, kde prováděla dotazníková šetření s tamními dělnicemi a dělníky.

Z šetření velmi často vyplývala specifická sebeidentifikace skupiny jako „my“ a „oni“, tedy dělníci versus vzdělanost. Podobné rozdělení se prolínalo také dalšími příspěvky u kulatého stolu.

Z dostupných dat přesto vyplývá, že pracující třída má tendenci své děti podporovat a motivovat k vyššímu vzdělání. Zároveň se ale mohou objevovat stereotypní představy o volbě oboru, například technických oborů u chlapců a ekonomických oborů u dívek.

Data sbíraná na Ostravské univerzitě prezentoval strategický analytik OU Jan Juráš. Protože se v Česku obecně jedná o novou oblast bádání, Ostravská univerzita data sbírá poslední čtyři roky. Zatím z nich vyplývá, že na Ostravské univerzitě studuje 60 % studentů první generace. Výsledky mohou být kvůli nevelkému vzorku respondentů ovšem zatím zkreslující.

Z debaty u kulatého stolu vzešlo mnoho otázek i podnětů k tomu, jak přistupovat k této pravděpodobně výrazně zastoupené skupině studujících na Ostravské univerzitě. Studenti první generace často nemají v nové životní situaci oporu v rodině ani v nejbližším okolí.

Jejich nejistota přitom může začínat už u nepsaných pravidel akademického prostředí nebo u praktických záležitostí, které studium každodenně doprovázejí.  Jak připomněla Tereza Vengřinová, problémem může být třeba i zdánlivá drobnost, jako je správné oslovení vyučujícího v e-mailové korespondenci.

Opomíjení osvěty v této oblasti ze strany univerzit může vést k předčasnému ukončení studia z důvodů, které nemají se samotným oborem nic společného.