Právě Ostravskou univerzitu vnímá jako místo s velkým potenciálem, kde má možnost uplatnit svou energii a zkušenosti. Ostravská katedra sociologie je pro něj motivujícím pracovištěm, které může dále rozvíjet se všemi riziky i odpovědností, která s sebou práce ve vedoucí funkci přináší.

Kudy by se podle vás měla ostravská sociologie ubírat?
Předně jsem rád, že sociologie v Ostravě vůbec vznikla. Ostrava i Ostravská univerzita si sociologii zaslouží už jen proto, že se jedná o třetí největší město v republice s velmi zajímavou historií. Je to sociologicky nesmírně atraktivní region, což byl také jeden z  důvodů, proč mě to do Ostravy lákalo.

Určitě bych rád navázal na to, co se započalo před mým příchodem. Líbí se mi akcentace praktického prvku, což se projevuje v nabízeném studijním programu, ve kterém jsou i předměty zaměřené cíleně na praxi. A právě orientaci na praxi bych rád podporoval. Praxí přitom nemám na mysli jen působení například v marketingové agentuře. Pojem praxe má daleko širší význam a je na nás, abychom mu dali konkrétní obsah. Naši studenti by měli získat jak teoretické znalosti, tak praktické dovednosti jako třeba schopnost analýzy dat, zkušenosti z terénu. Zároveň by u nás měli vyučovat lidé z praxe, aby se zdejší sociologie stala organickou součástí společnosti, ve které funguje.
Ostravská sociologie má smysl, pokud bude řešit témata související se zdejším regionem. Mně osobně z toho vyplynula taková trojčlenka: práce, průmysl a město. Všechno to je na Ostravsku vzájemně provázáno. Takový trojúhelník – sociologie práce, sociologie průmyslu a sociologie města – mi dává smysl. Je pro tento region přirozený a zároveň se jedná o poměrně opomíjené pole, v němž vidím velký potenciál. Současně bych rád navazoval spolupráci s přirozenými partnery sociologie, jako jsou třeba obory z Fakulty sociálních studií, sociální geografie na Přírodovědecké fakultě, Centrum pro hospodářské a sociální dějiny, nebo některá pracoviště na Ekonomické fakultě VŠB-TU. Rád bych se inspiroval trendem mezioborové spolupráce a pracoval společně na tematicky vymezených projektech. Na druhou stranu není důvod zříkat se vlastní oborové identity. Smysl mezioborové spolupráce spočívá v tom, že máte vlastní odbornou identitu, kterou propojujete s jinými, protože každé téma má vždy spoustu dimenzí. Této myšlence nahrává i nabídka sdružených studijních programů na OU, což vnímám jako krok dobrým směrem, ačkoli zatím je ze strany studentů jednoznačně větší zájem o jednooborové studium.

Proč studovat právě sociologii?
V bakalářském stupni si student může osvojit dovednosti, které jsou velmi užitečné i mimo daný obor a které využije v různých typech zaměstnání či v občanském nebo politickém životě. Student se seznámí se svým sociálním prostředím z mnoha pohledů. Mít znalosti ze sociologie se vyplatí při jakémkoli rozhodování, která se týkají druhých lidí, či v oborech, které ovlivňují mínění okolí, například u marketérů, novinářů či politiků. Je výhodné znát prostředí, do něhož chcete nějakým způsobem zasahovat. Díky sociologii se dostanete k řadě zajímavých dat z nejrůznějších výzkumů, která vám poskytují řadu informací, čímž získáváte obraz reality, který není založený jen na domněnkách a spekulacích. A v další fázi je pak velmi důležité umět těm datům porozumět a dokázat je vyhodnotit v nejrůznějších souvislostech. Sociologie sice sama o sobě neumí společenské problémy vyřešit, ale poskytuje množství důležitých informací, na základě kterých je možné se při jejich řešení zodpovědně rozhodovat.

Jakým způsobem lze tedy aplikovat sociologii v praxi?
Přírodní vědy mají oproti těm společenským či humanitním tu výhodu, že nemalá část jejich výstupů je velmi dobře „fyzicky“ viditelná a snadno upotřebitelná. Sociologie naproti tomu nabízí primárně výstupy v podobě nasbíraných dat a jejich analýzy. Ten, kdo v datech umí číst, potom může popsat věci tak, jak jsou, nebo naopak nabídnout kritickou funkci, když na jejich základě vyvrátí to, co se obecně traduje. Například, že bohatší lidé jsou šťastnější, nebo že se mladší lidé méně zajímají o politiku. Zkrátka odhaluje nějaký vztah mezi sociálními jevy. Na základě dat můžete potvrzovat či vyvracet nějaké předpoklady či domněnky a podle toho se pak dále rozhodovat. Například na základě znalosti demografických trendů může developer odhadovat, jaká bude poptávka po bydlení v daném regionu za deset let. Sociolog, který se zabývá sociologií práce, zase může přinést řadu užitečných poznatků, na jejichž základě bude snazší se rozhodnout, zda v daném regionu podpořit technické studijní obory, či nikoli. Těch příkladů je mnohem více.

Neskončí sociologie někdy jen u těch doporučení?
V sociálních vědách existují proudy, které mají za to, že sociolog by měl do společenského dění intervenovat, že by se neměl zastavit jen u pouhého konstatování faktů. Sociologie se ze své podstaty dotýká řady sociálních témat, která jsou často silně politická, a ta hranice, za kterou už dochází k cílenému politickému ovlivňování, případně až manipulaci je velmi tenká. Typickou ukázkou je téma migrace. Otázka, zda přijímat či nepřijímat uprchlíky, je politická, tedy hodnotová. Pokud jste politik, který řeší migraci, měl byste pracovat s relevantními daty a informacemi. Z těch dat ovšem nevyskočí řešení, které jasně řekne, jak se máte rozhodnout. Vždy bude záležet na hodnotové orientaci daného člověka. Kvalitní data a znalost souvislostí vás však mohou dovést k tomu, že některé varianty jednoduše zcela vyloučíte jako nevhodné.

Jenomže od vědy se někdy očekává, že na základě poznatků vede ostatní ke správným rozhodnutím…
V lidské společnosti obecně je spousta věcí neurčitých a ambivalentních, tak to prostě je. Pro mnoho lidí je velmi těžké přijmout, pokud nějaká věda naznačuje, že věci jsou komplikovanější, než se to na první pohled zdá. Někdo to nemá rád, protože očekává jasné závěry a čísla. Ale to je nepochopení povahy lidského světa, který je velmi rozmanitý. Všechno má více aspektů a rovin, což si člověk ve svém osobním životě kolikrát uvědomuje, ale když se přenese na rovinu celé společnosti, často najednou volá po jasných a jednoznačných řešeních. A znovu se vracíme k uprchlické krizi, která nemá jednoduché řešení – už jen proto, že co je „řešením“ pro jednoho, může být pro druhého problémem. V okamžiku, kdy sociologové naznačí, že nějaká problematika je mnohem složitější, jsou často napadáni. Sociologie je velmi užitečná pro uvědomění si, že svět není mechanický stroj. Na druhou stranu svět není ani naprostý chaos. Je to něco mezi tím. Má své zákonitosti, vzorce a pravidla, díky kterým jsou určité jevy a procesy pravděpodobnější než jiné, ale nikdy to nejsou „železné zákony“, což může být pro někoho těžké přijmout. To je patrně i důvod, proč se humanitní a společenské vědy u veřejnosti obecně těší menší důvěře.

PhDr. Roman Vido, Ph.D. pochází z Ostravy. V roce 2002 získal magisterský titul v oborech sociologie – filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. Doktorský titul v oboru sociologie získal na téže univerzitě v roce 2005. Od roku 2005 byl členem katedry sociologie na Fakultě sociálních studií MU v Brně.  Působil také jako externí lektor a později jako odborný asistent na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V letech 2010–2011 působil jako výzkumný pracovník v Institut für Kulturwissenschaften, Universität Leipzig, v letech 2014−2016 byl výzkumným pracovníkem ve vědeckém projektu realizovaném na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2017 výzkumně spolupracuje se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR, v.v.i. Od února 2019 je vedoucím katedry sociologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Profesně se zaměřuje na problematiku vztahu náboženství a společnosti v podmínkách moderní doby. Klíčovými tématy jsou pro něj otázky sekularizace, náboženské změny a vlivu náboženských (resp. sekulárních) hodnot na lidské jednání.