Ondřej, Třinec

Vždycky jsem chtěl měnit budoucnost k lepšímu. A jak jinak ji nejspolehlivěji ovlivnit, než jako pedagog skrze mladé lidi? Ostravská univerzita pro mě byla jasná volba – dostupnost, obory jako dělané na míru a pozitivní ohlasy mých přátel mé rozhodování jen ulehčily. Pak jsem si ji vyzkoušel na vlastní kůži a už bych neměnil. Ostravská univerzita mi nasadila křídla k rozletu. Člověk zde cítí obrovský příval energie a je podporován ve všem, co dělá.

Vždy jsem se setkal s velmi ochotnými vyučujícími – když jsem cokoli potřeboval probrat, cokoli si ujasnit, skrze pár e-mailů jsme se domluvili na konzultacích a vše potřebné doladili.

Sám mám navíc tu čest podílet se na chodu své katedry. V programové radě jsme ze studentských řad dva, snažíme se řešit problémy, které by se jinak k vyučujícím a vedení nedostaly. Je velmi povzbuzující vědět, že se zde hlas studentů nebere na lehkou váhu. S takovým přístupem jsem se nesetkal ani na střední. To, že jsem se stal tváří univerzity, která mi tolik dává, je pro mě už jen taková třešnička na dortu.

Nikol, Karviná  

Studuji navazujícího magistra na Filozofické fakultě. Pamatuju si, jak jsem se týden před začátkem školního roku lekla, když jsem se dozvěděla, že budou všechny předměty z angličtiny v angličtině. Dnes je to pro mě natolik přirozené, že si říkám: A co sis jako myslela? Kromě angličtiny studuji také češtinu, a nikdy by mě nenapadalo, že se s ní dostanu tak daleko, že spolu se spolužákem budu dělat korektury univerzitního magazínu OU@live – takže je možné, že si tenhle odstavec budu sama po sobě ještě opravovat.

Začátky pro mě byly asi jako pro každého zpočátku těžké a matoucí – orientovat se v kreditech, v systému, v budovách… Ale po pár týdnech stejně jako já všechno pochopíte a potkáte super lidi jak z řad učitelů, tak studentů.

Samozřejmě jsou věci, které nechápu dodnes – například budova D se takto označuje jen na její chodbě, zahnete-li z chodby vlevo, je to budova DM. Vydáte-li se vpravo, jste na E.

Lukáš, Ostrava-Poruba

Studuji třetím rokem sociologii, a kdybyste mi to řekli pár let zpět, asi bych tomu těžko věřil. Nikdy jsem se necítil jako studijní typ, a když jsem z technického oboru přešel na obor humanitní, prioritní pro mě bylo uchovat si status studenta. Navíc jsem se ještě nechtěl plně ponořit do „dospělého“ života a doufal jsem, že právě na vysoké poznám pověstný studentský život.

Mám rád memy, a do jisté míry jsem moje studium na Ostravské jako mem bral. Motivoval jsem se tím, že ze sociologie odejdu s bakalářkou detailně rozebírající mem „žijeme ve společnosti“ (což samo o sobě memem je).

V to, co mi studium na vysoké škole přineslo, jsem ani nedoufal. Ostravská univerzita mě naučila jinak vnímat věci okolo mě, dovolila mi poznat skvělé přátele a ukázala mi cestu, kterou bych se chtěl v budoucnu vydat. Studium sice znamená něco obětovat, ale dělám to rád, protože se učím něčemu, co mě naplňuje.

Kamila, Mezice

Co člověk vyzařuje, zároveň přitahuje. Obdobným způsobem jsem se dostala k psychologii. S nadsázkou vždycky říkám, že studuji psychologii proto, abych rozuměla sama sobě.

Nicméně moje cesta byla komplikovanější. Mám smysl pro umění, snažím se vnímat krásu každého okamžiku. Po studiu grafického designu jsem si uvědomila, že můj směr je přece jen trochu jinde.

Nejvíce mě formovalo studium sociální práce, při němž jsem si vyzkoušela pracovat s lidmi v různých odvětvích. Ačkoli jsem měla strach, že psychologie pro mě bude příliš náročná, nakonec jsem se rozhodla nevzdat a jít do toho po hlavě. Tak, jak to dělám v podstatě se vším v životě.

Slovy nemohu vyjádřit, jak mě to, čemu se věnuji, naplňuje. Ostravská univerzita
mi otevřela spoustu dveří a je na mně, abych vešla do těch správných. V nejlepším případě jednou ty dveře povedou ke mně. Jsem stále na cestě, a jsem na ní ráda.

Tereza, Karviná 

Když jsem byla malá, pamatuji si, že jsme každou sobotu po obědě chodívali do knihovny. Už tehdy jsem milovala schovávat se mezi ošuntělé regály s knihou v ruce. Ano, moje láska ke čtení začala brzy. Netrvalo však dlouho, než se k ní přidala touha ukázat lidem, jaké klenoty v literatuře existují.

Byla zde však jedna překážka – v sedmnácti mi byla diagnostikována autoimunitní nemoc, se kterou se doteď potýkám. Bála jsem se, že nebudu moci jít si za svým a stát se učitelkou, bála jsem se, že vysokou školu nebudu moci dodělat. Už je to nějakých pár let, co jsem začala studovat na Ostravské univerzitě. Během této doby se objevilo nespočet problémů, vždy jsem ale od pedagogů cítila snahu a empatii, díky které se už pomalu ale jistě blížím k naplnění svého snu. Doufám, že ve mně jednou moji žáci také uvidí někoho plného pochopení a ochoty.

Richard, Dětmarovice

Při výběru vysoké jsem váhal a jsem velice rád, že jsem si vybral Ostravskou. Studuji Výtvarnou výchovu a Historii se zaměřením na vzdělávání pro SŠ na Pedagogické fakultě. Musím říci, že mě překvapila kvalita vzdělávání a přístup přednášejících. Každý vnáší do přednášek svou vášeň a díky tomu nám předávají kvalitní informace. Nemluvě o přístupu ke studentům, který je téměř rodinný.

Ostravská mi přinesla mnoho přátel i mou lásku – všichni se pravidelně scházíme. Vyučující mi během přednášek a seminářů předali mnoho zkušeností a vědomostí a rozšířili mou fantazii. Nyní pracuji na bakalářské práci a vedoucí mě rád obohacuje i o své nápady. A za to jsem mu velice vděčný, jeho nápady jsou totiž skvělé a pomáhají mi se rozvíjet.

A abych nezapomněl, doporučuji exkurze, například Florencie byla nezapomenutelná!

Monika, Polanka nad Odrou

Na Ostravské jsem teď ve dvou třeťácích zároveň. Jak se to stalo? Vše vysvětlím. Byla jednou jedna latinská tanečnice, která tanec milovala tak moc, že si řekla, že aspoň bakaláře udělá doma, aby se nemusela vzdát svých trenérů a tanečního partnera.

Jeden obor jí byl ovšem málo, tak šla rovnou na dva, které se bohužel nedají studovat dohromady. Posléze se ukázalo, že díky vstřícnosti učitelů a rodinnému zázemí lze hravě zvládat i dvě výšky najednou.

No, a nakonec se mé přání „udělat bakaláře doma“ vyplnilo doslovněji, než jsem čekala! Korona totiž vše obrátila naruby, nicméně doufám, že státnice teda budu absolvovat prezenčně. Věřím, že mi k tomu naše malá milá univerzita, ostatně jako vždy, co nejvíce dopomůže!

Jana, Petrovice u Karviné

Vždy jsem byla, jak se říká, humanitní typ, a tak jsem se rozhodovala hned mezi několika univerzitami – a to v oboru psychologie i sociologie. Konečné rozhodnutí nakonec padlo právě na naši Ostravskou univerzitu. I přes prvotní nejistotu tohoto rozhodnutí určitě nelituji.

Ze začátku jsem si nebyla jistá, zda zapadnu, jestli zvládnu ten nápor učiva a zkoušek. Po prvních týdnech však strach ustoupil. Poznala jsem mnoho úžasných lidí a navázala s nimi přátelství, které stále trvá. Velký vděk za to patří především kolejím na Hladnově a taky množství akcí, jež Ostravská pořádá. Postupně jsem se dostala i k různým projektům a šancím vyzkoušet si různé věci, a to nejen z oboru.

Nejzajímavější příležitostí pro mě byl čtyřdenní pobyt ve tmě v rámci výzkumu Terapie tmou, který probíhá na Katedře psychologie a zároveň i na Lékařské fakultě. Po pobytu jsem si mohla i vědeckou práci plně vyzkoušet, a to jako členka výzkumného týmu Lékařské fakulty, jenž vede dr. Pavol Švorc. Za tuto příležitost jsem mu velmi vděčná, protože jsem si nikdy nemyslela, že bych se v tomto směru mohla realizovat a sbírat tak cenné zkušenosti.

K studiu bezpochybně patří i studentský život. Dalo by se říci, že ten můj je velmi pestrý. Společně s mými kamarády se staráme o Áčko Hladnov, vytváříme různé akce, dobrovolnické aktivity či naučné přednášky, které slouží k propojení studentů. Tato práce mě velmi naplňuje, s týmem Áčka jsem si užila spoustu legrace. Je super vidět výsledek práce a to, jak se lidé baví.