V precizně připraveném svazku s názvem Knižní vazba v proměně věků, kterou v roce 1931 vydal v Praze knihař Ludvík Bradáč, se uvádí: „Vazba zrodila se s knihou samotnou a nečekala nijak na vynález knihtisku.“ Po zhlédnutí aktuální výstavy Elišky Čabalové v ostravském Domě umění dodávám, že knižní vazbu nezničí ani digitální knihovny, elektronické knihy, čtečky či případný zánik knihtisku. Ale ohroženým druhem už se knižní vazba pomalu stává.

Na knihu Ludvíka Bradáče jsem narazil při brouzdání digitální knihovnou Moravské zemské knihovny v Brně. A paradoxně si uvědomil, že sympatické dílo o knižní vazbě z roku 1931 nikdy nepotěžkám v ruce, abych mohl ocenit knihařskou kvalitu této publikace. To je drsná daň za život v digitální éře. Pokud si neseženu nějaké speciální povolení třeba od Akademie věd ČR, k originálům svazků z období meziválečného Československa se jako řadový čtenář zemské knihovny nikdy nedostanu.

Eliška Čabalová (ročník 1955) je známá persona v oboru knihařského řemesla. A jak stvořit kvalitní uměleckou knižní vazbu, to už učí studenty Fakulty umění Ostravské univerzity řadu let. Před výstavou svého životního díla v Galerii výtvarného umění v Ostravě (Dům umění) ale sama zapochybovala o budoucnosti oboru: „S vývojem digitálních technologií a nástupem doby obrazové, ne literární, je kniha stále více na ústupu.“

Výstava v obou horních sálech galerie je především poctou znamenité řemeslnici z regionu, proto byla také zařazena do dlouhodobého cyklu Ostrava sobě, v němž se letos ještě představí grafik Marek Sibinský.

Děkujeme kulturnímu deníku Ostravan.cz za laskavé svolení k přepisu rozhovoru. Přečtěte si jeho pokračování zde.

Fotografie: Martin Straka pro GVUO

Kompletní fotogalerie k výstavě.