Kdybyste měl to, s čím jste jel do Glasgow, říct jednou větou člověku, který o mnohočetném myelomu nikdy neslyšel, jak by ta věta zněla?

Lékař může z krevního testu zjistit, jak agresivní je rakovina, která se pacientovi vrátila, a podle toho mu přizpůsobit léčbu.

Začněme od základu: co jsou cirkulující nádorové buňky?

Mnohočetný myelom je nádorové onemocnění, které vzniká v kostní dřeni. Některé nádorové buňky dokáží dřeň opouštět a dostávat se do krve a kolonizovat další kosti – těm říkáme cirkulující. Z dřívějších studií, na kterých jsme se v Ostravě také podíleli, víme, že čím víc jich v krvi je, tím nebezpečnější je nemoc u nově diagnostikovaných pacientů. My jsme zjišťovali, jestli to platí i u lidí, u nichž se nemoc po léčbě vrátila. Ukázalo se, že ano.

To nezní úplně složitě… odebrat krev a spočítat buňky. V čem je háček?

Háček je v tom, že nádorových buněk je v krvi u většiny pacientů nesmírně málo. Hranice, od které se nemoc ukázala jako rizikovější, je 0,02 procenta, tedy zhruba dvě nádorové buňky na deset tisíc ostatních buněk v krvi. K jejich hledání používáme metodu zvanou průtoková cytometrie. Buňky nejprve označíme protilátkami s barevnými značkami, které se po osvícení rozzáří.

Přístroj pak buňky jednu po druhé prožene přes laserové paprsky a podle barev, které zachytí, pozná, o jakou buňku jde. Takto ze šesti mililitrů krve prověříme zhruba deset milionů buněk. Abychom mohli určit, kolik nádorových buněk v krvi koluje, stačí jich zachytit alespoň dvacet. A když nenajdeme žádnou, je to také cenná informace, protože tito pacienti mívají nejlepší prognózu.

Jak tohle pomáhá pacientům, kterým se onemocnění vrátilo?

Když se nemoc vrátí, lékař se rozhoduje, jak dál, a potřebuje vědět, jak rizikové onemocnění je a jestli standardní léčba bude fungovat. Počet nádorových buněk v krvi mu s tím může pomoct. V české skupině 319 pacientů jsme viděli, že když měl pacient v krvi nad 0,02 % nádorových buněk, nemoc se u poloviny takových pacientů začala znovu zhoršovat do 11 měsíců.

U ostatních to trvalo dvakrát déle, 22 měsíců. Platilo to i u pacientů, kteří už dostali moderní protilátky proti molekule CD38, dnes standardní součást léčby i u nově diagnostikovaných pacientů. A u malé skupiny s velmi vysokým podílem nádorových buněk v krvi, nad dvě procenta, byla prognóza výrazně horší. Na základě toho se lékař může rozhodnout, že této skupině pacientů by mohla pomoct léčba v rámci klinických studií.

Popište cestu jednoho vzorku – od odběru až po výsledek, který jste ukazoval v Glasgow.

Když je u pacienta podezření na mnohočetný myelom nebo se mu onemocnění vrací, tak lékaři provedou odběr kostní dřeně a krve, aby bylo možné onemocnění charakterizovat a posoudit stav pacienta. Od roku 2022 se v Česku začalo standardně vyšetřovat i množství cirkulujících nádorových buněk již zmíněnou metodou. Všechny parametry se pak zapisují do českého registru monoklonálních gamapatií.

Já pracuji jako bioinformatik a mojí úlohou bylo tato data interpretovat – pomocí statistických testů a modelů určit, jestli jsou cirkulující nádorové buňky prognostické. Na tomto projektu spolupracujeme se španělskou skupinou, která nám poskytla anonymizovaná data od 240 pacientů, abychom dokázali naše zjištění nezávisle ověřit.

Jak se přírodovědec dostane na kliniku hematoonkologie?

Už během studia jsem věděl, že mě nejvíce zajímá buněčná biologie, genetika a onemocnění. Zároveň jsem chtěl, aby moje práce měla přímý vztah k člověku. Během magisterského studia jsem se dozvěděl o skupině BCRG a rozhodl se u nich psát diplomovou práci. Zkoumal jsem v ní, které geny jsou aktivní v nádorových buňkách, jež u pacientů s mnohočetným myelomem v minimální míře přetrvají i po léčbě. Práce mě natolik bavila, že jsem zůstal a dnes tu pokračuji jako doktorand.

Za každou zkumavkou je konkrétní pacient. Mění to něco na tom, jak pracujete?

Zkumavky ještě vidí moji kolegové na buněčné cytometrii – v mém případě je to ještě méně osobní, kdy většinou každý pacient je reprezentovaný jako jeden řádek v tabulce. Přesto to beru jako zodpovědnost s vědomím, že má práce může těmto pacientům pomoct.

Výsledky můžou odhalit pacienty, kteří by měli lepší výsledky s jinou nebo intenzivnější léčbou. Zatím ale neříkají, jak přesně by taková léčba měla vypadat.

Kongres International Myeloma Society je pro odborníky na mnohočetný myelom asi tím, čím je pro sportovce mistrovství světa. Jaký to byl pocit, když vaše práce postoupila mezi ústní přednášky?

Byl jsem překvapený a upřímně trochu zděšený – prezentovat před tisíci lidmi není úplně má oblíbená kratochvíle. Ale v konečném důsledku jsem měl já i ostatní radost, že si lidé naší práce všímají a zajímá je.

Organizátoři počítali s více než třemi tisíci lékařů a vědců z více než 75 zemí a na kongresu nic neběží souběžně. Pamatujete si chvíli těsně předtím, než jste začal mluvit?

Každá přednáška trvala okolo 12 minut a já byl třetí v pořadí – tak nějak jsem sám sebe uklidňoval, že to bude v pohodě. Když už jsem na pódium přišel a začal mluvit, tak to bylo v pohodě.

Na co se vás po přednášce kolegové ptali?

Lidi zajímalo, proč je u pacientů s relabovaným onemocněním celkově méně cirkulujících tumorových buněk než u nově diagnostikovaných – za což pravděpodobně může včasnější zachycení nemoci a předchozí léčba.

Také je zajímaly rozdíly ve vyjádření počtu cirkulujících buněk, které se dají vyjádřit jako absolutní počet na mililitr krve nebo jako procentuální zastoupení vůči všem prošetřeným buňkám – u toho víme, že obě vyjádření mají velmi vysokou korelaci, ale standardizovaný přístup je procentuální vyjádření.

Co vaše výsledky zatím neříkají?

Výsledky můžou odhalit pacienty, kteří by měli lepší výsledky s jinou nebo intenzivnější léčbou. Zatím ale neříkají, jak přesně by taková léčba měla vypadat.

Jaká je největší otázka, na kterou chcete odpovědět – a jak si myslíte, že odpověď dopadne?

V návaznosti na předchozí otázku asi to, jestli dokážeme nějak pomoct i momentálně rizikovějším pacientům s vyšším počtem cirkulujících nádorových buněk. Proto sbíráme genomická, transkriptomická a epigenetická data, abychom lépe pochopili biologickou podstatu těchto nádorových buněk a dokázali tak odhalit jejich slabinu, na kterou by bylo možné léčbu zaměřit.

Mimo to také spolupracujeme s týmem buněčné cytometrie a kolegy provádějícími experimentální práci v laboratoři. Věřím, že společně dokážeme jejich slabinu najít a že jednou budeme moct všem pacientům nabídnout léčbu na míru.

Daniel Bílek je doktorandem Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, členem Kliniky hematoonkologie Lékařské fakulty a Blood Cancer Research Group, kde se věnuje výzkumu mnohočetného myelomu. Jeden z jeho projektů se zaměřuje na hledání nádorových buněk v krvi pacientů, kteří už byli v minulosti léčeni a nemoc se jim vrátila.

S výsledky vystoupil koncem září v Glasgow na kongresu International Myeloma Society, kam se sjíždí světová špička oboru a kde dostanou prostor k přednášce jen vybrané práce. Jeho studie ukázala, že i nepatrné množství nádorových buněk v krvi dokáže napovědět, jak rychle se nemoc u těchto pacientů znovu zhorší.

Je spoluautorem studií v časopisech Leukemia (2024), HemaSphere (2025), Blood a Blood Cancer Discovery (2026). Na kongresu IMS 2026 v Glasgow přednesl jako první autor sdělení OA-12 o cirkulujících nádorových buňkách u relabujícího a refrakterního myelomu.