Jaká je hlavní náplň vaší práce na úřadě?

Práce projektového manažera zahrnuje spoustu věcí. Člověk si sice představí hlavně úředníka a kancelářskou práci, ale je to vážně různorodé. Moje primární pracovní náplň je získávání dotací pro městský obvod – a to od státních, přes evropské, až po získávání finančních prostředků z ostravského magistrátu. To znamená, že s kolegy píšu dotace, žádosti o dotace, ty následně vyřizujeme a vedeme v návaznosti na ně související projekty. Zhruba před rokem jsme navíc začali více pracovat také s veřejností. V rámci Místní Agendy 21 (MA21) se snažíme obyvatele víc zapojovat do chodu městského obvodu. Jedním z hlavních nástrojů je pro nás participativní rozpočet, který jsme v letošním roce rozjeli.

 

Můžete vysvětlit, co je to participativní rozpočet?

Participativní rozpočet je, řekněme, sdílený rozpočet. Městský obvod se v tomto roce rozhodl pro jeho potřeby vyčlenit v rozpočtu jeden milion korun. Vlastně tak peníze daruje veřejnosti. Lidé si tak díky tomu mohou navrhnout nějaký zajímavý projekt, který poté obvod pomůže realizovat. Využít této možnosti může kdokoliv, kdo má nějaký vztah k našemu městskému obvodu a nemusí tu mít ani trvalé bydliště. Jde nám hlavně o to, abychom podpořili projekty, které můžou cokoliv v našem obvodu zlepšit. Pokud tak člověk denně prochází parkem, kde mu schází lavička, odpadkové koše nebo relaxační zóna, má šanci to změnit.

 

Co pro to musí udělat?

Zájemci stačí jen ve stručnosti sepsat svůj projekt i s návrhem rozpočtu, který má omezení do 400 tisíc korun na jednu projektovou akci. Následně jej musí podat do správného termínu a my na úřadě posoudíme, jestli splňuje veškeré náležitosti a vyhodnotíme ho. Hlavní rozhodovací hlas ale má veřejnost, která hlasováním vybírá ty nejlepší návrhy pro realizaci.

 

Jaká je vaše role v tomto projektu?

Jsem koordinátorem participativního rozpočtu. Prakticky to znamená, že komunikuju s navrhovateli a propaguju participativní rozpočet. Zkrátka jsem osoba, na kterou se navrhovatelé můžou obrátit, s kým vše konzultují. Zároveň mám na starost hodnocení z pohledu formálních náležitostí a také vlastně funguju jako osoba, která komunikuje mezi úřadem a navrhovatelem.

 

Můžete prozradit nějaký návrh na vylepšení, který jste řešil?

Přišel nám třeba návrh na komunitní park u dolu Jindřich. Máme vizualizaci, jak by to mohlo vypadat, a na mně bylo dořešit s navrhovatelem finální podobu návrhu, tak ať odpovídá pravidlům a podmínkám participativního rozpočtu. Zároveň taky hlídám, ať je vše v souladu se strategickými záměry městského obvodu a má tak co největší šanci na úspěch v hodnocení a následném hlasování. Pro vybrané projekty veřejnosti můžou lidé hlasovat do konce října na http://hlasovani.nasobvod.cz.

 

Co kromě participativního rozpočtu v současnosti řešíte?

Třeba regeneraci sídliště Fifejdy II. Tu děláme každoročně a jde to v etapách snad od roku 2013. Snažíme se na to vždy získat dotaci ze Státního fondu podpory investic. Jde o docela dost vysoké částky. Třeba ta poslední žádost o dotaci je zhruba šestimilionová.

 

Jak složité je na ty peníze dosáhnout?

Například v rámci Ostravy je jedním z velkých problémů to, že statutární město má stejné IČO jako městské obvody. Řada těch dotačních programů je tak navázána na jedno IČO, na které můžou být podány maximálně dvě žádosti. De facto to znamená, že soutěžíme s dalšími městskými obvody v tom, kdo podá tu žádost. Využíváme přitom externího projektanta, který nám připraví podklady řadu měsíců dopředu. V říjnu pak zpracováváme tu žádost. To znamená, že dáváme všechno dokupy, píšeme k tomu texty a snažíme se být rychlejší než ostatní.

 

Daří se vám to?

Zatím musím zaklepat, že daří a x let po sobě tu dotaci získáváme.

 

Máte v rámci vaší práce prostor třeba i na realizaci vlastních nápadů? 

To je dobrá otázka. Ve spoustě věcí to jde, řešíme například měkké projekty, kdy se zaměřujeme například na přeshraniční spolupráci. Naše školy a školky díky tomu vyjíždějí do Polska nebo na Slovensko a z Polska a Slovenska jezdí zase sem. Řešíme to každý rok a vždy tam musí být něco nového. Právě tam se můžeme realizovat a taky v těch školkách můžeme s dětmi pracovat a brát je do různých prostorů. Myslím, že v téhle části mojí pracovní náplně se kreativita neztratí.

 

Vzpomenete si na úplně první projekt, který jste na úřadě napsal?

To byla právě ona přeshraniční spolupráce. Myslím, že to bylo o mezilidské komunikaci, kde se děti učily žít bez sociálních sítí, bez mobilů. To byla moje premiéra, kterou jsem kompletně napsal.

 

Jak se vám pro vaši práci hodily znalosti ze studia na Ostravské univerzitě?

Hlavně na začátku byly znalosti ze studia Geografie a regionálního rozvoje určitě výhodou. Nebylo to tak, že by můj obor byl podmínkou, ale ty znalosti mi pomohly jak v přijímacím testu, tak potom při samotné práci. Jde samozřejmě o různorodou práci, člověk ale musí mít v mnoha řešených záležitostech znalosti prostoru, vědět, co se v tom městě děje, jak funguje a tak dál. V kombinaci s dvouletou praxí to byl pro mě skutečně ideální základ pro současnou práci na úřadě.

 

Vy pocházíte z Pardubického kraje, jak jste se sžíval s městem?

S Ostravou jsem se sžil celkem rychle. Měl jsem tu spoustu známých ještě předtím, navíc fandím Baníku Ostrava, takže jsem určité předpoklady pro to zapadnout měl. Neměl jsem pocit, že bych se tu dusil nebo něco podobného. Už od začátku jsem věděl, že Ostrava není jenom černá, že je tady spousta hezkých míst i spousta lákadel. Všude to takhle propaguju a snažím se trošku vyvracet ten černý obrázek Ostravy u nás na Pardubicku. Nejsem sice původem Ostravák, ale po deseti letech, co tu žiju, se už za něj považuju.

 

Co byste vzkázal studentům prvního ročníku na vašem oboru?

Určitě bych jim vzkázal, že si nemusí pod názvem toho oboru – geografie – představovat jenom práci s mapami, studování ovzduší a podobně. Já jsem se původně rozhodoval mezi Univerzitou Palackého v Olomouci a Ostravskou univerzitou. V Olomouci to bylo víc zaměřeno na fyzickou geografii a Ostravská mě nadchla tím, že se víc zaměřuje právě na města, jejich rozvoj a na tu sociální část geografie. Takže se nebojte, když vám třeba úplně nesedí práce s mapami, není to hlavní náplní vašeho studia.

 

Jak pilný jste byl student?

V očích spousty lidí i řady mých tehdejších kamarádů, kteří studovali jiné obory, byla geografie tím lehčím oborem a mysleli si, že se moc neučíme. Jenže je to vždycky o přístupu konkrétního člověka. Spousta předmětů byla skutečně taková, že se člověk ani nemusel připravovat – tedy alespoň já jsem to tak měl.  Řada předmětů byla ale taková, že jsem musel ve velkém načítat literaturu a vše si nastudovat, abych chápal souvislosti. Já si myslím, že jsem byl spíš průměrný student, který sice něčemu nedával všechno, ale to důležité nebral na lehkou váhu.

 

Podíval jste se v rámci studia do zahraničí, třeba s programem Erasmus?

Měl jsem sice přihlášku, vybral jsem si Dánsko, Roskilde, ale bohužel se sešlo více proměnných v podobě přítelkyně, rodiny, a nakonec jsem neodjel nikam. Erasmus je tak asi jedna z mála věcí, která mě trošku minula, čehož i s odstupem času lituju.

 

Když jste končil magisterské studium, nelákalo vás pokračovat jako doktorand?

Doktorské studium jsem zvažoval, ale tím, že jsem už zhruba rok před získáním magisterského titulu začal pracovat v soukromé sféře, neměl jsem až tolik prostoru. Jednou z věcí, která mě taky odradila, bylo to, že jsem si nebyl úplně jistý svou sebeprezentací a býval jsem hodně nervózní. Odradilo mě také to, že doktorské studium má v sobě i výuku nových studentů. V té době jsem se zařekl, že to pro mě není. Teď s odstupem času bych to asi i bral. Člověk, když začne pracovat tady na úřadě, je přesvědčený, že se jako projektový manažer nebude příliš setkávat s veřejností. Jenže ejhle, přišel rok 2019, městský obvod mě zapojil do Místní Agendy 21. Stal jsem se tak vlastně koordinátorem participativního rozpočtu a celé Místní Agendy. V rámci své pracovní náplně se tak věnuju veřejnosti mnohem víc. Musel jsem se naučit prezentovat, vystupovat veřejně a s odstupem času si říkám, že už s tím nemám takový problém jako dříve a vlastně si to užívám.

 

Kde se vidíte za pár let?

Spousta lidí se mě na to ptá, protože představa o úřednících je, že pokud na úřadě vydrží pět až šest let, zůstanou tam už celý život a de facto „zakrní“. Když jsem nastupoval, říkal jsem si, že tady budu rok až dva, abych získal zkušenosti a posunul se dál. Ale tím, jak se práce u nás hodně vyvíjí, u mě tedy speciálně, vidím se i v následujících letech tady. Samozřejmě bych projektového manažera mohl dělat pro nějakou soukromou firmu, ale v současnosti mě moje práce baví. Myslím si, že s hledáním práce bych neměl problém, ale na rovinu říkám, že teď nehledám.