Piya Changmai před lety vyměnil prestižní thajskou univerzitu za Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích a v Česku získal magisterský i doktorský titul. Díky personálnímu propojení mezi jihočeskými a ostravskými biology se dostal do hledáčku doktora Pavla Flegontova a v roce 2015 se přesunul na Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity. Milovník chilli papriček a nazouváků dnes patří k nastupující generaci vědců, kteří se našli v oblasti archeogenetiky a spolu s kolegy nabízí nové pohledy na vybrané kapitoly z historie našich předků. Ostravě zůstává věrný dodnes a založil tu rodinu.

Proč sis před lety vybral právě Česko?

Když jsem studoval v Thajsku bakaláře, měl jsem možnost strávit čtyři měsíce na stáži v Polsku. Pro mě to bylo poprvé, co jsem byl v zahraničí. Dost se mi to zalíbilo a probudilo to ve mně touhu studovat ještě někde ve střední Evropě. Když jsem rok po návratu uviděl u nás zprávu o možnosti stipendia od české vlády, nebylo co řešit, protože mě kromě Evropy lákalo se naučit zajímavý jazyk, jakým pro mě čeština byla. Přihlásil jsem se a uspěl jsem.

Věděl jsi něco víc o Česku?

Když jsem byl v Thajsku, česká (československá) fotbalová reprezentace byla slavná (smích). A taky jsem samozřejmě slyšel, že Praha je krásné a romantické město.

Jak těžké pro tebe byly začátky v Česku?

První rok jsem strávil v Poděbradech, kde jsem studoval češtinu na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Výuka probíhala přímo na zámku, což bylo úžasné. S jazykem jsem bojoval hodně, ale po osmi měsících si to sedlo a mohl jsem začít naplno studovat magistra a posléze jsem nastoupil na doktorské.

Uznávám, že zkrátit x let do několika málo vět není snadné a určitě bys našel nespočet zážitků z jihu Čech. Jak se ale zrodil tvůj přesun k nám do Ostravy?

V Českých Budějovicích jsem vystudoval molekulární biologii a dostal jsem se do týmu profesora Julia Lukeše, kde jsem natrefil na doktora Pavla Flegontova, s nímž mám kromě molekulární biologie společný také zájem o lidskou historii. Když pak Pavel na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity založil novou výzkumnou skupinu zaměřenou na archeogenetiku či genetickou antropologii (pozn. autora: zaměřuje se na studium lidské historie pomocí genetických analýz), chcete-li, nabídl mi v Ostravě pozici postdoka, kterou jsem velmi rád přijal.

První rok jsem strávil v Poděbradech, kde jsem studoval češtinu na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Výuka probíhala přímo na zámku, což bylo úžasné.

Čím si molekulárního biologa získá archeogenetika?

Je to asi jistá souhra okolností. Mám vášeň pro lidskou historii, kulturu a jazyky. Archeogenetika spolu s dalšími obory, jako je archeologie a historická lingvistika, poskytuje určitý vhled do poznání lidské minulosti a dynamiky populační historie.

Musel sis po přestěhování nějak složitě zvykat na Ostravu?

Nějaké povědomí jsem měl, protože jsem se v roce 2009 účastnil konference v nedalekém Hradci nad Moravicí a do Ostravy jsme dorazili na exkurzi. Tehdy to byl hodně zábavný výlet a nikdy by mě nenapadlo, že za pár let budu v Ostravě doma (smích). Každopádně změna to byla velká, protože České Budějovice jsou historické a zároveň menší město, které působí útulněji. V kampusu Jihočeské univerzity jsem poznal víc lidí než tady v Ostravě, kde se s tolika lidmi zase nestýkám. Ale je to určitě i daň za to, že už nejsem student. Nicméně, od roku 2015, kdy jsem tu začal pracovat, se Ostrava neustále posouvá k lepšímu.

Jak si tedy člověk může představit tvou práci?

V rámci našeho týmu mám na starost hlavně analýzu dat. V praxi to znamená, že pomocí archeogenetických metod v počítači analyzuju shromážděná genetická data. Kromě toho ale mířím také do terénu pro získávání vzorků.

Archeogenetika spolu s dalšími obory, jako je archeologie a historická lingvistika, poskytuje určitý vhled do poznání lidské minulosti a dynamiky populační historie.

V čem je práce vašeho týmu výjimečná?

Obecně můžeme konstatovat, že v České republice se archeogenetikou zabývá jen omezený počet týmů. Těžíme z know-how doktora Pavla Flegontova, který má za sebou působení na Harvardu a i po návratu do Ostravy dál úzce spolupracuje s harvardským týmem Davida Reicha, jenž patří mezi světovou špičku v oblasti archeogenetiky. Ta výjimečnost bude nejspíš hlavně v tom, že velmi pečlivě analyzujeme data a ověřujeme spolehlivost nejrůznějších archeogenetických metod pomocí simulovaných dat. Myslím, že se nám povedlo odhalit limity mnoha běžně používaných archeogenetických metod a že jsme navrhli optimalizované postupy pro jejich využití, z čehož díky publikacím článků těžíme nejen my. Možná je u nás ještě jeden zajímavý prvek. V týmu máme i archeologa Leonida Vyazova, což nám umožňuje lépe spojovat poznatky z archeologie a genetiky. Zároveň hraje klíčovou roli v péči o archeologické informace a jejich systematizaci, protože některé archeogenetické studie bohužel opomíjely význam archeologických kontextů a poskytovaly neúplná data, což mohlo vést ke zkresleným interpretacím výsledků.

Zmiňoval jsi odchod Pavla Flegontova, po němž jsi na čas nesl na svých bedrech výzkum týmu. Jak těžké to pro tebe bylo?

No, přibylo mi povinností a musel jsem se starat o více věcí, než jsem byl zvyklý. Nicméně v dnešní době není problém být s někým ve spojení, i když je třeba tisíce kilometrů daleko. S Pavlem jsme tak byli v neustálém kontaktu a nikterak to fungování týmu ani vzájemnou spolupráci neovlivnilo.

Pavel Flegontov už je zase s vámi v Ostravě. Jak moc z jeho práce na Harvardu těžíte?

Hodně. Z Harvardu si přivezl řadu nových nápadů a mnohem hlouběji se začal zabývat otázkou správné praxe v archeogenetické analýze. Vzhledem k tomu, že v týmu Davida Reicha byly vyvinuty různé archeogenetické metody, měl jedinečnou příležitost spolupracovat přímo s jejich tvůrci. Po důkladném testování na simulovaných datech a rozsáhlých diskusích s předními odborníky z Harvardu Pavel odhalil řadu omezení konvenčních archeogenetických metod a povedlo se mu identifikovat ty nejosvědčenější postupy pro analýzu dat. Myslím, že toto má zásadní význam nejen pro náš tým, ale i pro celou oblast archeogenetického výzkumu.

Věříme, že se nám podaří získat přesnější migrační trasy i informace, které nám mohou poskytnout nové pohledy na přesuny našich předků, jež nemůžeme vyčíst z historické literatury či archeologických vykopávek.

Gratulujeme k nedávno získanému grantu ERC CZ. Jak moc týmu pomůže ve výzkumu?

Je to pro nás velká pomoc, pocta i úspěch, protože získávání financí pro typ výzkumu, na který se zaměřujeme, není zrovna jednoduché. Myslím, že nám grant umožní vše ještě víc rozjet. Opakovaně jsme totiž s různými projekty zkoušeli štěstí třeba u Grantové agentury ČR a ta úspěšnost zatím nebyla moc vysoká. Přitom paradoxně s výzkumem, který nezískal podporu GAČR, jsme se dostali třeba na stránky prestižního vědeckého časopisu Nature. Díky grantu ERC CZ se tak můžeme hlouběji zaměřit na zkoumání pohybu našich předků i mísení lidských populací v historických stepních oblastech východní a centrální Evropy.

Grant týmu přinese přes 13 milionů korun. Na co peníze využijete?

Navážeme na starší projekt, který byl zaměřený spíše metodicky. Díky financím budeme moci, zjednodušeně řečeno, vyjet do terénu na sběr vzorků z kosterních pozůstatků.

Jak si takový sběr vzorků můžeme představit?

Do starověkých lebek provedeme vrtání v oblasti spánkové kosti a zkusíme z takzvaného „hlemýždě“ získat „prášek“, který následně pošleme do Spojených států amerických, kde proběhne sekvenace DNA. Následně to pak je hodně o práci s daty a také o využití možností a kapacit superpočítačů.

S jakým cílem do nového projektu jdete?

Věříme, že se nám podaří získat přesnější migrační trasy i informace, které nám mohou poskytnout nové pohledy na přesuny našich předků, jež nemůžeme vyčíst z historické literatury či archeologických vykopávek. Na základě dat tak budeme schopni rozklíčovat genetickou diverzitu v populaci a genetické vztahy mezi populacemi. Veškeré detaily našeho výzkumu sice nemohu prozradit, pracujeme ale podle nás s indiciemi, které mají velký potenciál. A to jak pro možné publikace v prestižních vědeckých časopisech, tak třeba pro žádost o ještě prestižnější evropský ERC grant.