Alexandr Vovk je uznávaným operním pěvcem, pedagogem na Fakultě umění Ostravské univerzity, ale také člověkem, který ctí slova jako jsou demokracie, svoboda, čest a mír. Náš rozhovor se tak točil zejména kolem ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, ale povídali jsme si také o nové opeře Slezského divadla Rigoletto, kde Alexandra Vovka můžete v budoucnu vídat.

Odkud z Ukrajiny pocházíte?

Moje maminka byla Polka, tatínek Ukrajinec, já jsem se narodil v Kyjevě.

Jak dlouho jste pryč z Ukrajiny?

Odešel jsem v roce 1996, kdy jsem přecházel na VŠMU do Bratislavy, takže několik let jsem žil na Slovensku, kde jsem se stal sólistou tamních velkých scén, ale někdy v roce 1999 jsem přešel do Opavy, kde jsem zůstal dodnes.

Vnímám vaše rozrušení. Předpokládám, že situaci na Ukrajině sledujete bedlivě. Jaké máte zprávy od svých blízkých?

Samozřejmě, že sleduji! U mě je to „složitější“, protože jsem se narodil v Kyjevě, část života jsem vyrůstal na Ukrajině, ale část života také v Polsku. Rodina se pak vrátila na Ukrajinu, protože můj otec se tam stal ředitelem jednoho prestižního gymnázia. Dodnes mám na Ukrajině bratra s jeho rodinou, který tam podniká, a mám tam také přátele a rodinu z otcovy strany, takže se mě to celé moc dotýká. Mám bohužel velký přehled o tom, co se tam děje. Vím o obrovské statečnosti a odhodlání ukrajinského národa. Nesmíme zapomínat, že Ukrajina nyní bojuje nejen za svou identitu, ale také za identitu, svobodu a demokracii celé Evropy, a jsem rád, jak se k tomu Evropa a vlastně celý svět staví, podporuje Ukrajinu a vyjadřuje jí solidaritu. Výjimkou jsou jakési Putinovy satelity, ale to se dalo očekávat.

Mluvíte hezky o pospolitosti a solidaritě, ale přece jen se někomu může zdát, že Západ nedělá dost. Jistě, posílají se zbraně nebo finanční prostředky na podporu Ukrajiny, ale možná už řada lidí čekala, že na Ukrajině budou operovat i vojáci jiných zemí. Sám prezident Zelenskyj přece na začátku invaze nezakrýval zklamání nad jednáním NATO či EU.

Víte, to je složité. Alespoň tedy z mého pohledu je to složité. Mám pocit, že civilizovaný svět tohle agresivní jednání od Putina vůbec nečekal. Ani na Ukrajině lidé nevěřili, že by byl schopen v dnešní době překročit hranice tímto stylem a rozpoutat válku. Pro všechny to byl šok. Navíc začal hrozit tím nejhorším, což jsou jaderné zbraně, takže obavy Západu jsou zcela na místě. Sice jsem skálopevně přesvědčen, že k použití jaderných zbraní nedojde, ale takhle vnímám postoj zahraničí a osobně si myslím, že přítomnost zahraničních vojáků na Ukrajině je otázkou dní.

…

Zapojujete se do nějaké iniciativy na pomoc Ukrajině tady v ČR nebo v zahraničí?

Snažím se dělat ze své pozice, co se dá. Pomáhal jsem díky svým kontaktům s ubytováním některých Ukrajinců v Praze. Pomáhám také se zajišťováním neprůstřelných vest, které putují na Ukrajinu zejména do rukou domobrany. Snažím se angažovat v různých kulturních akcích na podporu Ukrajiny. Zároveň chci podotknout, že jsem hrdý na Čechy, jak se k celé situaci na Ukrajině staví. Podpora od české společnosti je obrovská, takže také díky této všeobecné ochotě můžeme více pomáhat. A mám rovněž pocit, že podobné smýšlení ve společnosti přibližuje více a více Ukrajinu ke členství v Evropské unii. Skutečně si toho vážím.

Vrátím se k těm koncertům. Oč jde? Teď můžete čtenáře Ostravanu pozvat.

Chtěl bych pozvat na koncert na podporu Ukrajiny do Opavy 3. března v 17 hodin, který se bude konat na Dolním náměstí. Jedná se o akci pod záštitou primátora Tomáše Navrátila. Organizátorkou koncertu je Linda Bittová a vystoupí zde sólisté Slezského divadla. Zahraje také naše koncertní mistryně Yelyzaveta Pruská. Na počest Ukrajiny bude poté rovněž rozsvícena Breda v barvách ukrajinské vlajky. V pátek 4. března v 17 hodin pro změnu půjde o koncert na podporu Ukrajiny na Ostravské univerzitě, který pořádá Fakulta umění v aule na Českobratrské ulici 16, kde učím na Katedře sólového zpěvu, takže budu moc rád, když nás čtenáři přijdou podpořit.

Na internetu kolovala videa, jak ruští zajatci mluví o tom, že o ničem nevěděli, že si mysleli, že jedou na cvičení, a v mžiku jim někdo řekl, že jdou skutečně bojovat. Co si o tom myslíte?

Těžko říct, ale přiznám se, že tomu příliš nevěřím. Není mi patnáct, takže vím, čeho jsou Rusové schopni, ale upřímně říkám, že je mi to líto, protože pokud těm mladým klukům tamní propaganda vymyla mozky takovým způsobem, že jdou střílet bez rozmyslu, tak co potom jejich rodiny? Když se pak dvacetiletý kluk nevrátí domů, je to tragédie. Jsem přesvědčen, že Ukrajina to zvládne a vyhraje, ale ruský lid bude potom trpět za to, že měl takového vůdce. Ještě se ale vrátím k tomu, že ruští vojáci mysleli, že jedou na cvičení. Kdyby tomu tak bylo, proč střílejí do civilistů? Proč střílejí po civilních autech? Proč ostřelují obytné čtvrti? Jestli někoho trefím, nebo netrefím, je přece už pak o jejich rozhodnutí, ne o tom, že je někdo nutil tam jet. (Číst dál.)

Děkujeme kulturnímu deníku Ostravan.cz za laskavé svolení k přepisu rozhovoru. Přečtěte si jeho kompletní znění zde.