Bezplatný kurz, který zorganizovalo Centrum dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty, vedli lektoři z Krajského vojenského velitelství v Ostravě. Během čtyř výukových hodin nabídl přehled základních témat spojených s obranou státu.

Účastníci se seznámili s pojmy jako mobilizace, branná povinnost nebo krizové stavy, debatovalo se ale také o bezpečnostním prostředí, postavení České republiky v mezinárodních organizacích, aktivní záloze či mezinárodním humanitárním právu. Na to, proč je důležité otevírat tato témata právě ve školním prostředí, jsme se zeptali jednoho z lektorů kurzu, kapitána Martina Ogořalka.

Proč by dnes měl obranu státu řešit i běžný učitel nebo student?
Obranu státu musíme vnímat jako zákonnou povinnost, ale současně jako morální závazek. Je třeba si uvědomit, že tady máme nejdelší dobu míru a zároveň že svoboda není běžná věc. Proto bychom na obranu státu měli myslet všichni, celá společnost.

Co si nejčastěji lidé představují pod pojmem „obrana státu“ špatně?
Lidé si často představují, že víceméně vše by mělo být postaveno na profesionální armádě. Tak tomu ale není. I když máme od 1. 1. 2005 plně profesionální armádu a jsme součástí Severoatlantické aliance, zákonná povinnost bránit Českou republiku se vztahuje na všechny, a to v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

Jsou podle vás Češi obecně na řešení takto krizových situací připraveni?
Ne. Do roku 1991 jsme tady měli brannou výchovu, která byla součástí vzdělávacího procesu. Pak nastala dlouhá proluka a teprve od roku 2015 postupnými krůčky zavádíme zpět do vyučovacího procesu právě přípravu občanů k obraně státu. Ta se doposud týkala primárně základních a středních škol, postupně však navazujeme spolupráci s vysokými školami. Současně chceme cílit také na celou populaci.

Lidé si často představují, že víceméně vše by mělo být postaveno na profesionální armádě. Tak tomu ale není.

Kde podle vás v této problematice končí role běžného občana a kde začíná role státu?
Role občana by měla představovat hlavně morální závazek připravovat se na obranu státu. Samozřejmě stát již v době míru musí mít zpracované plány a musí vše koordinovat, proto tady máme profesionální armádu. Kromě toho zde však máme také záložní armádu v podobě aktivních záloh.

Přestože nemáme povinnou vojenskou službu, současná legislativa nám umožňuje pořádat dobrovolná vojenská cvičení, což mohou využít nejenom studenti, ale i běžní občané. V rámci nich absolvují čtyřtýdenní výcvik.

A když někdo nechce být profesionálním vojákem ani členem aktivní zálohy?
Ti mohou být na krizové situace připraveni tím, že se stanou takzvaně dobrovolně předurčenými. To znamená, že je povoláme v krizových situacích. Je to důležité z toho důvodu, že v současné době v České republice nefungují odvody – stát tak ztratil přehled o populaci. Díky dobrovolnému předurčení zjistíme zdravotní stav daných občanů a současně víme jejich odbornosti.

Co by si měl účastník kurzu POKOS především odnést?
Především základní dovednosti a orientaci v tématech, která s obranou státu souvisejí. Dosud jsme se zaměřovali hlavně na stávající pedagogy, ale je důležité připravovat také budoucí učitele. Témata POKOS jsou součástí rámcových vzdělávacích programů, školy z nich vycházejí při tvorbě svých školních vzdělávacích programů a následně je přenášejí do výuky.

Právě proto je role pedagogů zásadní. Armáda totiž nemůže ve stovkách škol suplovat učitele — například jen v Moravskoslezském kraji je jich kolem 580. Odpovědnost za předávání těchto informací tak musí být především na školách a jejich vyučujících.

foto: Jakub Michalička