Vojtěch Štěpánek, který je autorem libreta a zároveň režisér, vsadil na slavnou francouzskou komedii, která svou hravostí a jednoduchým námětem téměř vybízí k nazkoušení muzikálu. Charaktery jednotlivých postav jsou vystavěny velmi jednoduše, ale přesně. Zároveň dodává ke známému ději další postavy, které dokreslují děj, dávají divákovi poznat další Molièrovy hry a ukazují (nejen) Harpagona v jiném světle.

Texty Jiřího Krhuta jsou plné vtipů a neotřelosti. Vychází z daných situací, což se občas ukazuje jako příliš popisné (například píseň Valéra a Elišky Vydrž, vydrž). Na druhou stranu vtipy, které mohou být chvílemi velice bezprostřední, mají v komediích podobného ražení své místo.

Hudba Borise Urbánka prochází několika hudebními styly, a to od prvků vážné hudby, přes ska až k hip hopu. Je zde patrná inspirace hity od kapel The Beatles nebo Queen, což může působit poněkud prvoplánově. Stejně ale dokázal Urbánek provést diváka celým dějem a navodit vyžadující atmosféru. Krhutovy texty s hudbou hezky souzní.

Inspirace známými zahraničními interprety je zjevná i u choreografie, za kterou stojí Ladislav Cmorej. Jinak je tanec a pohyb postav celkem jednoduchý a čistý. O velkolepější čísla se pak snaží taneční i pěvecká company. U gest, která doplňují kroky tanečníků, lze spatřovat mírné opoždění. Nejedná se však úplně o vypadnutí z rytmu, spíš by stačilo větší napojení na ostatní členy souboru.

David Bazika scénograficky zasadil děj muzikálu do velkého otáčivého hradu. Je to pevnost, kde Harpagon tráví všechen svůj čas. Všechno mimo ni je cizí a stojí peníze. Hojně se v celé inscenaci využívá projekce a dalších audiovizuálních prvků, které jsou někdy velice originální, například kamera vchodových dveří, ale jindy působí více okázale, než by bylo potřeba.

Všechna čest patří Haně Knotkové, jejíž kostýmy přesně vypovídaly o charakteru postav, jež je nosily. Silná, nezávislá, a i přes to pořád perfektně ženská Frosina s rudým overalem, vysokým účesem a stylovým kloboukem je toho jasným důkazem. Stejně tak i představitelka Frosiny Michaela Horká je ztělesněním krásné a mocné ženy, která navíc umí skvěle zpívat. Škoda jen, že nemá více prostoru ukázat svůj rozsah.

Jednotlivé postavy by se daly charakterizovat velice jednoduše pomocí několika málo přívlastků. Harpagonův syn Kleant je bláznivě zamilovaný „básník“, jehož ze samé lásky opustilo veškeré mužství. Naopak u postavy Valéra lze jen těžko rozpoznat hranici mezi zamilovaností a čistým chtíčem. Harpagon je jednoduše Harpagon, ze kterého, na rozdíl od jiných starších zpracování, nejde taková strašlivá autorita, ale působí spíše vtipně. Režijně se jednalo spíše o povrchové zpracování postav, ale jak herecké, tak pěvecké výkony byly skvělé.

Harpagon je lakomec? je klasické muzikálové zpracování, které má především pobavit svými (někdy příliš) neotřelými vtipy, zaujmout svou výpravou a odvést pozornost diváků od vnějšího světa pomocí nových rytmických písní.

Foto: Kristýna Junková