Univerzita v Ostravě přivítala renomovaného vědce Dr. Salmana Qureshiho, který se připojil ke Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje na Přírodovědecké fakultě OU prostřednictvím programu Global Experts. Od satelitního mapování po praktické projekty v Ostravě, Dr. Salman Qureshi propaguje udržitelnost nejen jako luxus nebo abstraktní cíl, ale jako praktické myšlení založené na spolupráci, osobní odpovědnosti a dlouhodobé vizi.

This article is available in English: “We have to create a generation with a sense of responsibility,” says Global Expert Salman Qureshi

Také čtěte

Co ve vás vzbudilo zájem o téma udržitelných měst?

Poprvé jsem se začal zajímat o udržitelnost a městské ekosystémy během postgraduálního studia, kdy jsem analyzoval městská prostředí pomocí satelitních snímků a digitálních mapovacích technologií. Tyto nástroje nabízely komplexní „pohled z ptačí perspektivy“, který odhalil prostorové vzory a dynamiku měst, které jsou často skryté na úrovni terénu. Tento pohled mi umožnil kriticky posoudit strukturální a ekologické složitosti městských krajinných celků způsobem, který běžné terénní metody nedokázaly.

Zaujalo mě, jak často se o městech mluvilo jako o něčem problémovém, jako by byla automaticky špatná nebo nepřirozená. Často se stavěla do protikladu k přírodě, která byla naopak idealizovaná a vnímaná jako čistá a nedotčená. Všiml jsem si, že většina současného výzkumu udržitelnosti měst se zabývá městy oddělenými od ekologických systémů, zaměřující se primárně na environmentální ukazatele, jako je kvalita ovzduší, znečištění nebo biodiverzita, přičemž často opomíjí roli lidských komunit jako aktivních a integrálních součástí těchto ekosystémů.

To mě vedlo k zásadní otázce: Jak můžeme přemýšlet o městech, ne jako o ekologických břemenech, ale jako o potenciálních místech udržitelnosti a odolnosti? Proto jsem se vydal cestou mezioborového výzkumu, který propojuje ekologii se společenskými vědami, a snažil se porozumět udržitelnosti jako něčemu víc než jen technickému problému.

Zaujalo mě, jak často se o městech mluvilo jako o něčem problémovém, jako by byla automaticky špatná nebo nepřirozená. Často se stavěla do protikladu k přírodě, která byla naopak idealizovaná a vnímaná jako čistá a nedotčená.

Do jakých projektů jste momentálně nejvíce zapojen?

Podílím se na řadě významných iniciativ, jednou z nich je program Global Expert. V rámci tohoto programu aktivně rozvíjím svůj výzkumný program a zakládám specializovanou laboratoř zaměřenou na vědu o udržitelnosti. Vlajkový projekt se zaměřuje na roli zelených ploch v Ostravě a širším Moravskoslezském regionu. Tento projekt je veden multidisciplinárním přístupem, který se nezaměřuje pouze na prostorové plánování, ale zahrnuje i to, jak jednotlivci vnímají, interagují s těmito městskými zelenými prostředími a jaký prospěch z nich čerpají. Konečným cílem je posunout se od infrastruktury k podpoře celkové harmonie mezi člověkem a životním prostředím.

Neodmyslitelnou součástí této práce je začlenění klíčových environmentálních parametrů, včetně kvality ovzduší, nakládání s odpady a kontaminace půdy. Hlavní výzvou je propojit různé odborné pohledy do srozumitelného a smysluplného rámce, se kterým mohou dobře pracovat tvůrci politik. Tento projekt se soustředí na vizualizaci dat a integrativní mapovací nástroje, které mají za cíl představit biologické, sociální a environmentální dimenze ve sjednoceném a intuitivním formátu. Tento přístup rovněž zdůrazňuje potenciál pro zapojení komunity a občanskou vědu vznikající z interdisciplinární spolupráce.

Řízení takového komplexního a ambiciózního projektu si vyžaduje značný čas a koordinaci. Zahrnuje úzkou spolupráci s odborníky napříč širokým spektrem, včetně biologů, sociologů, zdravotníků, urbanistů, architektů a tvůrců politiky. Velkou radost mi přináší to, že mohu pomáhat propojovat lidi z různých oblastí – vytvářet spolupracující platformy, kde se různé strany setkávají a společně hledají řešení.

Program Global Experts si klade za cíl přitáhnout nejlepší vědce, kteří dlouhodobě pracovali v zahraničí, na místní univerzity. Poskytuje výzkumníkům atraktivní podmínky pro jejich práci a přispívá ke kvalitě a relevantnosti výzkumu na těchto univerzitách. V důsledku toho se formují nové výzkumné týmy, což otevírá nové příležitosti pro profesní růst mladých vědců.

Jak definujete svou roli nebo perspektivu v oblasti výzkumu udržitelného rozvoje měst?

Jsem městský ekolog a zajímám se o to, jak ve městech funguje vztah mezi lidmi a přírodou. Tyto dvě oblasti – společnost a přírodní prostředí – se obvykle zkoumají odděleně. Společnost řeší sociologie a podobné obory, přírodu zase ekologie, biologie, zoologie nebo botanika. Velkou výzvou je spojit tyto pohledy dohromady, aby vznikl ucelený obraz. Právě o to se snaží socio-ekologický výzkum.

Spojení sociálních a ekologických věd je složité. Sociální vědy se zabývají lidským chováním, kulturními normami a institucionálními strukturami, zatímco ekologické vědy zkoumají biofyzikální procesy a environmentální vzory. Integrace těchto různých přístupů vyžaduje nové, mezioborové metody, které dokážou zachytit vzájemné vazby a zpětné reakce mezi společností a přírodou v městském prostředí. Pohybuji se v této mezeře, kde se snažím propojovat sociální a environmentální poznatky, abych pomohl hledat řešení pro udržitelný rozvoj měst.

V rámci tohoto cíle spolupracuji s environmentálními psychology, odborníky na veřejné zdraví a dalšími specialisty na to, jak jednotlivci vnímají, interagují a jak jsou ovlivněni svým okolím. Spolupráce mezi různými obory není jen obohacující, ale nezbytná pro to, abychom lépe pochopili, jak lidé ve městech ovlivňují a jsou ovlivňováni svým prostředím.

Proč jste si pro svůj výzkum vybral Ostravu?

Než jsem sem přišel, nikdy jsem o Ostravě neslyšel. Narazil jsem na projekt REFRESH a při zkoumání některých probíhajících aktivit jsem si uvědomil, že je to opravdu zajímavý a důležitý projekt. Podíval jsem se na profily lidí, kteří jsou do něj zapojeni — Ondřej Slach, Peter Rumpel a další — a okamžitě jsem cítil, že je to něco velkého a smysluplného, čeho bych se rád stal součástí.

Výzkum Dr. Salmana Qureshiho zkoumá, jak mohou městská prostředí fungovat udržitelněji prostřednictvím identifikace, ocenění a ochrany ekologických aspektů nabízenými městskými ekosystémy, jako je regulace klimatu, čištění ovzduší a podpora lidského zdraví a pohody. Jeho práce kombinuje ekologické modelování se sociální a politickou analýzou, aby lépe porozuměl mnohostranným dopadům klimatických změn na města. Tím, že zasazuje environmentální problémy do širšího společensko-politického kontextu, nabízí Dr. Qureshi komplexní pohled na složité vztahy mezi lidmi a jejich životním prostředím. Jeho interdisciplinární přístup přispívá k rozvoji udržitelného městského plánování v reakci na globální environmentální výzvy.

Je něco, co vás v Ostravě překvapilo?

Jedním z nejsilnějších dojmů byla vřelost a přátelskost místních. Na rozdíl od běžného vnímání, že Česká republika může být k cizincům spíše rezervovaná, byla moje zkušenost nesmírně pozitivní. Byl jsem skutečně ohromen otevřeností a ochotou lidí zapojit se, i v každodenních setkáních – ať už na ulicích, v obchodech nebo v restauracích. I přes jazykové bariéry se jednotlivci neustále snaží pomoci.

Tato vstřícná atmosféra byla obzvlášť nečekaná vzhledem k obavám, které měla rodina ohledně mého přesunu, zejména s ohledem na mé zkušenosti v kulturně rozmanitějších prostředích, jako je Spojené království. Nicméně to, co jsem zde zažil, daleko předčilo tato očekávání – což ukazuje na společnost, která je možná v otevřenosti nenápadná, ale přesto nesmírně štědrá.

 Nicméně to, co jsem zde zažil, daleko předčilo tato očekávání, což ukazuje na společnost, která je možná v otevřenosti nenápadná, ale přesto nesmírně štědrá.

Jaké město považujete za obzvlášť úspěšné při zavádění udržitelných přístupů? A existují města, od kterých by se Ostrava mohla učit, nebo naopak města, která by se mohla učit od nás?

Mnohá města mají úspěšné iniciativy udržitelnosti, jako třeba Kodaň, Amsterdam, Rotterdam a Barcelona. Barcelona, například, udělala pokrok s cyklostezkami a snížením dopravy, což dobře funguje ve velkých městech. I když Ostrava čelí především jiným výzvám, dá se zde čerpat inspirace.

Co může Ostrava naučit ostatní města, je to, jak mohou univerzity spolupracovat s rozhodovacími orgány. Partnerství mezi MAPPA, městem financovanou soukromou společností, a místní univerzitou je skvělou ukázkou. Ostrava může také sloužit jako model pro veřejno-soukromé-akademické partnerství. Mladší generace ve městě, ve věku kolem 30 a 40 let, je zvlášť motivována k tomu, aby něco změnila, což je velká síla. Moravskoslezské inovační centrum je také působivé a jsem nadšený, že s nimi mohu spolupracovat. Celkově Ostrava jde správným směrem a energie mladých lídrů je jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl přijít.

A co obyčejní lidé? Co může běžný občan skutečně udělat pro pomoc při tvorbě udržitelného města?

Základem udržitelnosti je pochopení její podstaty. Udržitelnost je v jádru praxí využívání zdrojů jako lesy, fosilní paliva, jídlo, voda nebo městské pozemky, aniž bychom je vyčerpali, čímž zajistíme jejich dostupnost pro budoucí generace. Jde především o omezování nadměrné spotřeby a řízení lidských potřeb v ekologických limitech.

Na individuální úrovni se udržitelnost projevuje každodenními volbami, jako je kupování jen toho, co je nezbytné, minimalizace odpadu, využívání veřejné dopravy a starost o sdílené veřejné prostory. Země jako Rakousko, Německo a Japonsko ukazují, jak mohou být tyto praktiky začleněny do každodenního života. V Japonsku například je běžné, že lidé si berou svůj odpad domů, místo aby spoléhali na veřejné kontejnery, což ukazuje na kulturně zakořeněnou etiku osobní odpovědnosti.

Pěstování takové odpovědnosti mezi občany je v mnoha ohledech dostačující. Není nutné, aby každý jednotlivec byl ekologickým expertem; potřebujeme spíše populaci, která je vědomá, ohleduplná a informovaná. Bohužel, diskuse o udržitelnosti bývají často abstraktní a pro mladší generace nedostupné. Aby byly účinné, musí být edukace o udržitelnosti prožitková, angažující a kolaborativní.

Tato filozofie koresponduje s idejemi v Moravskoslezském inovačním centru, kde se klade důraz ne na vyučování mládeže, ale na posílení jejich role jako agenty změny. Transformace města není záležitostí jedné noci – vyžaduje generační posun v hodnotách a chování. Země jako Japonsko a Čína nabízejí příklady, kde změna vzniká postupně prostřednictvím kulturní evoluce a vzdělávání. Naším úkolem je zasít semínka odpovědnosti dnes, aby dala prostor vzniku nové generace s pocitem odpovědnosti.

Na individuální úrovni se udržitelnost projevuje každodenními volbami, jako je kupování jen toho, co je nezbytné, minimalizace odpadu, využívání veřejné dopravy a starost o sdílené veřejné prostory.

Z vašeho pohledu, jaké jsou některé z největších dopadů změny klimatu na města dnes? A co můžeme udělat, abychom je řešili?

Jedním z hlavních dopadů změny klimatu na města je efekt městského tepelného ostrova. Je nejviditelnější v hustě osídlených městech, jako je Paříž, Berlín nebo New York, kde beton a asfalt zachycují teplo, což činí městské oblasti mnohem teplejší než venkov. V menších městech, jako je Ostrava, je tento efekt méně výrazný díky nižší hustotě obyvatel.

Na zmírnění tohoto efektu investuje mnoho měst do zelené infrastruktury. Singapur, Kodaň a Nizozemsko používají zelené střechy, vertikální zahrady a městské zelené plochy k ochlazení svých prostředí. Berlín dokonce vyžaduje, aby developeři kompenzovali velké betonové struktury zelenými plochami, což z něj činí jedno z nejzelenějších měst Evropy, i přes jeho 3,8 milionu obyvatel.

Další klíčovou strategií je modro-zelená infrastruktura, která kombinuje parky s vodními systémy, jako jsou řeky a kanály. Města jako Barcelona redesignují veřejné prostory a vytvářejí chladnější, zdravější prostředí. Města budou růst, ale rozvoj musí být v souladu s přírodními řešeními. Jde o to, ne zastavit pokrok, ale budovat chytřejší, zelenější a udržitelnější města.

Máte představu o ideálním udržitelném městě budoucnosti?

Zatímco se o udržitelnosti často mluví v abstraktních pojmech, nabízí se základní otázka: co skutečně činí místo obyvatelným, s důrazem na lidskou pohodu? Vezměme si Spojené arabské emiráty. Navzdory obrovským investicím do známých projektů udržitelného městského rozvoje, jako například NEOM v Saúdské Arábii (plánované chytré město slibující futuristické inovace), tyto vize často zůstávají spíše aspiracemi než realitou. V městech jako Dubaj jsou luxusní životní podmínky dostupné jen vybraným, zatímco mnozí migrující pracovníci čelí těžkým a nerovným podmínkám. Naproti tomu skandinávská města se dlouhodobě umisťují vysoko v globálních indexech štěstí, a to zejména proto, že kladou důraz na inkluzivitu, rovnost a celkovou pohodu všech obyvatel.

Veřejná debata často ztotožňuje udržitelnost s technologickou efektivitou, včetně chytré infrastruktury, snižování odpadu a eliminace fosilních paliv. Přestože jsou tyto prvky bezpochyby důležité, samy o sobě nezaručují kvalitu života. Lidé se nestěhují do města pouze kvůli jeho uhlíkové neutralitě, ale kvůli touze po smysluplném a naplněném životě.

V mém případě jsem si vybral Ostravu nejen kvůli profesním příležitostem, ale i kvůli tomu, co nazývám akademickým štěstím: pocitu intelektuálního naplnění a zapojení do komunity. Jiní mohou svou pohodu nacházet v kreativních činnostech, podnikání nebo poklidném rodinném životě. Udržitelná města nakonec musí být víc než jen ekologicky efektivní – musí to být místa, kde je aktivně podporován rozmanitý lidský rozkvět.