Profesor Jan Lata, rektor Ostravské univerzity, je původem z jižní Moravy. Poměrně rychle se ale stal výrazným ostravským patriotem. Proto i na Ostravské univerzitě rozvíjí kromě základních dvou funkcí univerzity, tedy vzdělávání a vědy a výzkumu, také 3. roli univerzity: roli aktivního hráče na poli kulturního a společenského dění. Jak konkrétně přispěje Ostravská univerzita k růstu kraje, ze kterého v současnosti mladí lidé odcházejí do Prahy nebo do zahraničí? Přinášíme výroční rozhovor s rektorem Janem Latou o Ostravě a jejím kouzlu, které člověk musí poznat z blízka.
Máte za sebou první rok ve funkci rektora Ostravské univerzity. Jaký pro vás a pro univerzitu byl?
První roky bývají vždycky obtížné, je to spíše otázka systémového nastavení. Navíc v tomto roce byly všechny vysoké školy postaveny před dva výrazné úkoly: připravit se na výzvy operačních programů a adaptovat školu na změny, které plynou z novely vysokoškolského zákona. To vyžadovalo hodně energie a práce, která někdy nebyla úplně tvůrčí.
Co se z vašich plánů podařilo realizovat a existuje něco, čeho se vedení univerzity nejspíše bude muset v následujících letech vzdát?
Myslím si, že je příliš brzy se čehokoli vzdávat. V průběhu prvního roku se nám podařilo zejména výrazně změnit prezentaci univerzity, což je velmi důležité. Nikdo nechce studovat na průměrné univerzitě, proto pro nás bylo podstatné mít nějaká specifika. Nejsme Ivy League, nemůžeme stavět na historii a kamenných budovách. Naopak jsme jedna z nejmladších univerzit v České republice, proto zakládáme celou atmosféru univerzity na tom, že je mladá a moderní univerzita schopná přizpůsobit se novým trendům, změnám ve společnosti a jejím požadavkům. Doba se výrazně mění a není možné chovat se stejně jako před pětadvaceti lety – a tomu je potřeba přizpůsobit se nejen činností, která je zásadní, ale i vnější prezentací univerzity.
Myslíte si, že mládí univerzity je její výhodou?
Mládí samo o sobě není hodnotou. Jsou mladí, kteří jsou konzervativní a šediví a jsou naopak staří, kteří takoví nejsou. To, co prezentujeme, je otevřenost a moderní, individuální přístup univerzity.
Byl schválen také dlouhodobý plán univerzity, který klade velký důraz na její 3. roli – tedy po vzdělávání, vědě a výzkumu také na společenskou funkci univerzity. Proč je podle vás 3. role univerzity důležitá a jak ji zatím univerzita naplňuje?
Na naší univerzitě máme kapacity a mozky, a to nejen z řad učitelů, ale i studentů, kteří mají co říct i mimo svůj obor a mohou takto posunout celou společnost. Podařilo se nám navázat řadu spoluprací s institucemi v rámci Statutárního města Ostravy i Moravskoslezského kraje a univerzita se podílí i na tvorbě strategického plánu města. Nastartovali jsme také spolupráci s velkými firmami, pro které jsou naši absolventi atraktivní, a ve kterých budou mít po studiu možnost získat dobrou práci v kraji. Navázali jsme také úzkou spolupráci s ostravským studiem České televize, ze které vzešel ojedinělý modul pro studenty se zájmem o práci v oblasti žurnalistiky a zapojili se i do projektu Shakespeare Ostrava 2016, na kterém spolupracuje mnoho významných kulturních institucí v Ostravě.
Jak konkrétně se lidé z Ostravské univerzity podílejí na tvorbě strategického plánu města?
Tvorba strategického plánu je dlouhodobá záležitost, nyní se tvoří pracovní skupiny pro různé oblasti, do kterých jsme nominovali naše kolegy. Vždy jsme v orgánech města měli své zastoupení a věřím, že i letos budeme hrát aktivní roli v přípravě strategického plánu nejen v oblasti vzdělávání, ale i kultury ve městě.
Ostravská univerzita letos slaví 25 let. Jak vy vzpomínáte na svých 25?
V pětadvaceti letech jsem se vrátil z vojny a začal pracovat na interním oddělení – byla to doba, kdy jsem si začal uvědomovat, co všechno neumím – začal jsem si uvědomovat zodpovědnost z hlediska práce. A začaly roky učení.
Měl jste už tehdy ambice dělat kariéru ve vědě?
To jsem si tehdy ani nepředstavoval. Ano, vždycky se mi líbilo učit, protože na klinikách neučili jen zaměstnanci fakulty, ale i ti z nemocnice. Ale že dosáhnu nějakých výsledků ve vědě, stanu se proděkanem a posléze rektorem, to mě tehdy vůbec nenapadlo.
Že se vydáte do Ostravy, to vás napadlo?
Kdybych nevyrůstal v socialismu, odešel bych patrně pracovat někam do zahraničí. To ale v 70. letech, kdy mi bylo 25 let, nebylo možné. Ale pracovat na jiném místě v České republice, o tom jsem nepřemýšlel.
Přitom jste nyní výrazný ostravský patriot. Co vám na tomto městě tolik přirostlo k srdci?
V této souvislosti často používám větu, o které si myslím, že jsem ji někde četl, že jsem ji nevymyslel: „Milovat Prahu je jednoduché, protože Praha je krásná. Ale aby člověk mohl milovat Ostravu, musí ji poznat.“ A to je velice pravdivá věta – když člověk přijede do Ostravy poprvé, působí naprosto bizarně. Je to nekompaktní město, střídají se zde sídliště, průmyslové areály, zelené plochy i krásná architektura přelomu století. Ale pokud tady stráví delší čas, zjistí, že Ostrava má energii, a v tom je geniální i Najbrtovo logo, které to přesně vystihuje. A přestože v posledních letech dochází k odchodu lidí z kraje, jsem si jist, že v budoucnosti se tento trend zvrátí, Ostrava má schopnost přitahovat aktivní lidi. A to je také úkolem všech univerzit v kraji – vychovávat mladé lidi, kteří zde získají zajímavou práci a budou kraj dále posouvat.
Čím dál více akcí univerzity se přesouvá do starého vítkovického industriálního prostoru – konala se zde i vaše inaugurace před rokem. Co vás na tomto areálu fascinuje?
Je pravda, že ta železná města se mi líbí, má to poezii. I ty stroje, které byly vyráběny v 18. – 19. století – je ještě cítit ducha toho, kdo je vyrobil. Dnes máme stroje na 5 let a pak je vyhodíme. Jsem rád, že se podařilo alespoň část tohoto bohatství zachránit a doufám, že se povede zachránit ještě více. A to i přes veškeré diskuze a nářky o tom, jak Dolní oblast Vítkovice přetahuje lidi z centra města, které umírá. Jsem si jist, že pokud se podaří propojit Vítkovice s centrem města a dále například i se ZOO, bude centrum potenciálu Dolní oblasti využívat a těžit z něj. Máme pocit, že tyto části Ostravy jsou od sebe daleko, ale faktická vzdálenost je pouhých pár set metrů.
V čem podle vás tedy tkví problém centra Ostravy, které se údajně vylidňuje?
V minulosti byla patrně podceněna koncepce města – nebylo jasné co s centrem, Černou loukou, památkami, které se prodaly a nyní chátrají. Ale mám pocit, že v posledních letech se situace výrazně zlepšuje. Velmi by pomohlo propojit Vítkovice, centrum a ZOO třeba lanovkou nebo historickou tramvají.
O lanovce se v poslední době diskutuje jako o reálné možnosti…
To ano. V souvislosti s tím můžu prozradit, že máme i velmi ambiciózní plán na výstavbu nové budovy fakulty umění na Černé louce, která má být architektonicky velmi zajímavá. V rámci vizí jsme mluvili o tom, že by lanovka z Dolní oblasti Vítkovice projížděla velkou výstavní síní Fakulty umění Ostravské univerzity a pak pokračovala dál. Uvidíme, jestli je tato vize reálná. Je to nápad, kterých je mnoho – na druhou stranu nápad je vždycky první, bez něj nikdy nedojde na realizaci.
Děkuji vám mnohokrát za rozhovor a přeji, ať vám Ostrava dál dělá radost.