Co se podle vás zlepšilo – a co ještě čeká na změnu?
V posledních letech se zlepšilo financování doktorandů a obecně se více zdůrazňuje význam vědy pro společnost a její dopad mimo akademické prostředí. Zároveň se postupně zlepšují podmínky pro ženy ve vědě, které jsou stále častěji vnímány jako rovnocenné partnerky ve výzkumných týmech i akademických strukturách. Prostor ke zlepšení ale vidím ve sjednocení, transparentnosti a férovosti podmínek hodnocení vědeckých výstupů napříč institucemi a obory, aby kariérní postup nebyl závislý na nejednoznačných či obtížně srovnatelných kritériích.

Jak se v akademickém světě cítíte?
S ohledem na svou expertízu se na univerzitě cítím respektovaná a podporovaná v příležitostech, které věda nabízí. Vnímám otevřenost prostředí k odbornému růstu, mezioborové spolupráci i zapojení se do projektů s reálným dopadem. Důležité pro mě je, že se mohu profesně rozvíjet v prostředí, kde je možnost sdílet odborný názor.

Vnímám zvýšené množství příležitostí, které dnes ženy mají, zvláště, pokud jde o zapojení do výzkumných projektů, mezinárodní spolupráce, grantových výzev. Velkou výhodu vidím v možnosti propojovat vědu s praxí, a to s důrazem na společenský dopad a přínos pro širší veřejnost. Myslím si, že podmínky pro ženy ve vědě se v posledních letech viditelně zlepšují, i když stále existují rozdíly mezi jednotlivými pracovišti.

Prostor ke zlepšení vidím ve sjednocení, transparentnosti a férovosti podmínek hodnocení vědeckých výstupů napříč institucemi a obory, aby kariérní postup nebyl závislý na nejednoznačných či obtížně srovnatelných kritériích.

Jakou roli v tom, zda se ženy věnují vědě, hraje přístup vedoucích, školitelů a školitelek a podobně?
Moje školitelka sehrála zásadní roli v tom, že jsem se vůbec vydala cestou vědy. Věřila v mé dovednosti a viděla ve mně potenciál i v momentech, kdy jsem sama pochybovala, zejména během závěru doktorského studia. Její důvěra po celou dobu naší spolupráce pro mě byla světlem naděje a dodávala mi odvahu překonávat překážky.

Zároveň si myslím, že role školitele či školitelky je klíčová obecně, protože nejde jen o to dovést studenta k úspěšnému dokončení studia, ale pomoci mu ve vědě zůstat. To vyžaduje partnerský a lidský přístup, sdílení zkušeností a schopnost ukazovat smysl i benefity vědecké práce. Právě takové vedení často rozhoduje o tom, zda si mladý vědec či vědkyně k vědě vytvoří dlouhodobý vztah.

Důvěra školitelky po celou dobu naší spolupráce pro mě byla světlem naděje a dodávala mi odvahu překonávat překážky

Co je na kariéře vědkyně nejnáročnější?
Za největší překážky považuji slaďování osobního a pracovního života, dlouhodobý tlak na výkon a nutnost neustále sledovat rychle se měnící trendy v oboru. Náročná je také práce s velkým množstvím informací, které je potřeba selektovat a kriticky vyhodnocovat. To vše může vést k přetížení, zejména v raných fázích kariéry.

Jaká je podle vás budoucnost žen ve vědě?
Budoucnost žen ve vědě vnímám optimisticky. Pozoruji generaci talentovaných žen, které mají motivaci, sebevědomí a chuť věci měnit a mít svůj hlas. Pokud bude na systémové úrovni dlouhodobě podporována kariérní dráha, zejména u mladých vědců a vědkyň, věřím, že poroste zájem žen o vědeckou kariéru a postupně se budou nastavovat skutečně rovnocenné podmínky.