Letní univerziáda se v čínském Čcheng-tu měla konat už v létě roku 2021. Z důvodu koronavirové pandemie byla odložena nejprve o rok a následně organizátoři i z důvodu čínské „zero covid policy“ určili finální termín až na letošní léto. I když na univerziádu běžně smí jen vysokoškoláci do 25 let, kvůli odkladům jsou v nominaci také starší sportovci, kteří figurovali v původních výběrech a třeba už svá studia ukončili.

To je koneckonců případ většiny sportovkyň a sportovců, kteří do čínského Čcheng-tu vyrazili pod hlavičkou Ostravské univerzity. V čínském Čcheng-tu tak naše univerzita má hned pět zástupců – basketbalistky Gabrielu Buskovou (absolventka učitelství tělesné výchovy a geografie), Kateřinu Káňovou (absolventka chemie + biologie) a Natálii Raškovou (absolventka Aplikované informatiky), tenistu Jana Jermáře (student učitelství geografie + tělesné výchovy) a volejbalistu Jakuba Dvořáka (absolvent politické a kulturní geografie).

Právě třiadvacetiletý tenista a student učitelství geografie a tělesné výchovy Jan Jermář pod univerzitními olympijskými kruhy zápolí v singlu, deblu i mixu. „Mým cílem je samozřejmě jít kolo od kola a věřit, že se mi podaří dosáhnout vysněné medaile. Vím ale, že konkurence je obrovská, takže budu chtít předvést to nejlepší, co umím a bojovat o každý míč,“ komentoval své cíle před turnajem pro Českou asociaci univerzitního sportu Jermář.

Aktuální výsledky českých sportovců najdete například přímo na stránkách asociace nebo na stránkách univerziády. Kromě sportovní roviny ale zároveň nemůžeme vynechat ani další souvislostí, které univerziáda v Číně přináší.

Obří sportovní akce a autoritářské režimy

Na letní univerziádu v čínském Čcheng-tu se můžeme dívat jako na další sportovní akci, zároveň je tady ale rovina, kterou nemůžeme opomenout. Podobně jako u dalších velkých sportovních akcí i pro univerziádu platí, že je nelze vnímat apoliticky, protože pro autoritářské režimy neexistují „malé akce“. Třeba v roce 2013 na univerziádu v ruské Kazani vyslalo Rusko profesionální atlety, kteří zajistili domácí reprezentaci medailovou dominanci.

„Podobné akce jsou ideální platformou pro vytváření pozitivního obrazu před zahraničním publikem – a to nejen pro autoritářské režimy. Konkrétně Čína do přípravy infrastruktury, zkrášlení měst i rozvoje investuje velké finanční prostředky, aby vytvořila pozitivní dojem. Zároveň zavádí přísná opatření, aby zajistila hladký průběh a minimalizovala riziko jakýchkoliv negativních incidentů, které by poškodily image akce a hostitelské země. Účastníci tak musejí počítat s omezeními, která se týkají komunikace i používání internetu, kdy je cenzurován politicky citlivý obsah. Zároveň jsou pod drobnohledem a úřady můžou sledovat jejich aktivity a interakce, aby zajistily, že se nezapojí do činností, jež jsou v Číně považovány za citlivé nebo politicky podvratné,“ konstatuje doktor Lukáš Laš z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.

Sportwashing

Pro tento jev, kdy jednotlivci, skupiny i vládnoucí garnitury využívají sport ke zlepšení nevalného nebo pošramoceného renomé se vžil termín „sportwashing“. Jeho příkladů najdeme i v dávné minulosti povícero, namátkou zmiňme některé z největších akci z posledních let – fotbalová mistrovství světa v Rusku (2018) či v Kataru (2022) či zimní olympijské hry v čínském Pekingu (2022).

Právě v souvislosti se zimní olympiádou v Číně se objevovaly výzvy k bojkotu her z mnohých zemí. Ať už v souvislosti se zacházením s menšinami v Číně, nátlaku na Taiwan, územní spory aj. Například Indie přistoupila k diplomatickému bojkotu her, když došlo k politizaci štafety s olympijskou pochodní. Jedním z 1200 nositelů totiž byl velitel Čínské osvobozenecké armády, který se účastnil pohraniční potyčky mezi Indií a Čínou v roce 2020 na hranicích v himalájské oblasti, která si vyžádala několik mrtvých indických vojáků. Dalšími zeměmi, které se od olympiády diplomaticky distancovaly byly Spojené státy americké, Austrálie, Kanada, Velká Británie, Belgie, Japonsko, Litva, ale i Dánsko či Kosovo.

Není pochyb, že Čína je vynikajícím hostitelem a organizátorem mezinárodních akcí, zároveň je ale také jedním z nejmocnějších autoritářských režimů na světě, jehož přístup k lidským právům a dalším otázkám zůstává neměnný. Na letní univerziádu v čínském Čcheng-tu dorazily tisíce univerzitních sportovců z více než 150 zemí světa, přičemž chybějí zástupci Ruska a Běloruska. Univerziádu pak zahájil čínský prezident Si Ťin-pching a až do 8. srpna bude v Čcheng-tu plát oheň her.

„V době rostoucího napětí ve světě může být sport považován za medium kulturního dialogu s hlavní asijskou mocností, spojence Ruska, který vysílá ambivalentní diplomatické signály Ukrajině a světu. Čínská vláda investuje značné prostředky do prezentace pozitivního obrazu země a bude se snažit udržet kontrolu nad mediálním obrazem o události. Režim se bude snažit demonstrovat jednotu, stabilitu a sociální harmonii. A pečlivě tak skrýt vážné sociální, ekonomické, politické a environmentální problémy. Je velmi pravděpodobné, že si pořadatel jako Čína získá srdce účastníků výbornou organizací, pohostinností a kulturním programem. Dostaví se syndrom zlaté klece, kdy návštěvníci budou vidět jen to skvělé, co režim chce,“ uzavírá doktor Laš.