Vnímám několik oblastí, ve kterých bychom jako předsednická země měli být aktivní. Například harmonizovat pomoc pro ukrajinské uprchlíky a řešit otázku začleňování ukrajinských akademiků do akademické komunity v zemích, kam emigrovali. Do budoucna bude také nutné zabývat se tím, jak napomoci obnově ukrajinského akademického sektoru. Válka na Ukrajině se prolíná všemi sektory, i tím akademickým. Měli bychom zaujmout stanovisko, jak uznávat dosavadní studijní výsledky studentům z Ukrajiny.

Na naší univerzitě máme devět studentů z Charkova a ti se nás ptají, zda bychom jim neuznali nějaké kredity s tím, že měli před státnicemi. My jim je ale nemůžeme uznat, protože to nejsou akreditované studijní programy na území Evropské unie. Museli by jít do prvního ročníku. Stejně tak jsem na filozofické fakultě měl kolegy akademiky z Mariupolu. Oni sami nevědí, kdy se budou moci vrátit nebo jak se uplatnit v České republice, vzájemné uznávání titulů platí opět v rámci členských zemí EU.

Dalším bodem by mělo být lepší propojení českého akademického sektoru s tím tradičním západním. Myslím si, že v tomto ohledu nejsme dostatečně aktivní a že předsednictví by mohlo motivovat naši akademickou sféru, aby se více zapojovala do velkých mezinárodních projektů.

A důležité je také nastínit, jak bude dále fungovat kooperace evropských univerzit v případě, že by znovu udeřila vlna covidu. Jestli je dostatečnou formou takzvaný blended learning (aneb hybridní forma výuky ve smíšeném režimu online i prezenčně – pozn. red.). Protože já si myslím, že ta reálná mobilita studentů je nenahraditelná.

Děkujeme magazínu vysokých škol Universitas za laskavé svolení k přepisu ankety. Přečtěte si kompletní znění článku zde.