Na kravincu, Teplí bratři, Hubertka – i názvy je třeba chránit

Autor: , 5. 4. 2017

Vlastní zeměpisná jména neboli toponyma, zůstávají v paměti lidí ještě dlouho po zániku samotných míst. A díky tomu se stávají součástí naší kulturní identity a předmětem zájmu mnoha nejen jazykovědců.


Zde se dřív těžilo uhlí. Vedle těžební věže zůstal i název.

Doc. Jaroslav David a dr. Přemysl Mácha z katedry českého jazyka Filozofické fakulty OU se problematikou toponym zabývají dlouhodobě. Výsledkem jejich společného projektu je metodika Ochrana místních a pomístních jmen a urbanonym jako zdroje lokální, regionální a národní identity a kulturního dědictví, která nyní získala osvědčení Ministerstva kultury ČR o uznání uplatněné Certifikované metodiky.

„Metodika usnadní práci především malým obcím, protože je navede, jak postupovat při pojmenování nových ulic či částí,“ přibližuje praktický dopad jeden z autorů doc. David. Metodika je určena pracovníkům a představitelům státní správy a samosprávy, pracovníkům muzeí, archivů a škol, kteří k ochraně zeměpisných jmen přispívají nejvíce.

Autoři vytvořili metodiku aplikovatelnou v běžné praxi, která zdůrazňuje význam a hodnotu toponym jako kulturního dědictví. Ochrana toponym by neměla být pouze na úrovni jejich sběru, ale jako prvek zachovávající toponyma ve vazbě na objekt v původní lokalitě a jeho historii. Toponyma jsou totiž samozřejmou součástí naší každodenní komunikace, udržují se v povědomí lidí a dokreslují historii míst tam, kde došlo k jejich výrazné změně či zániku. Jsou nositeli řady informací – o vzniku a vývoji, motivaci a etymologii, typu pojmenovávaných objektů, územním rozšíření a podobně, které jsou významné pro jazykovědu, vlastní identitu, historii a v posledních letech i pro poznání proměn krajiny a ovládání prostoru.