Rodák z osady Bystré z podhůří Beskyd Zdeněk Gola (25. 3. 1929) byl od útlého dětství obklopen hudbou a dodnes živě vzpomíná na fyzické útrapy, které mu jako malému chlapci působila hra na celé housle. Jeho otec, lidový muzikant a první učitel, byl však nesmlouvavý. Cvičit se muselo. S houslovým profesionálem se setkává poprvé až ve 13 letech, kdy na hudební škole ve Frýdku-Místku poznává skvělého učitele Gabriela Štefánika. Na brněnskou konzervatoř jej připravil během dvou let tak dobře, že do třídy Josefa Jedličky nastoupil už do druhého ročníku, to bylo v roce 1945. První praktickou zkušenost získává Zdeněk Gola v brněnské opeře. Po absolutorium odchází do Bratislavy za Václavem Talichem, který ho neuvěřitelně inspiroval v hledání hudební pravdy. Poté odchází Zdeněk Gola do Olomouce jako hráč Moravské filharmonie a dirigent, později se stává pedagogem na konzervatoři v Ostravě, v té době také studuje dálkově JAMU ve třídě Františka Kudláčka. V roce 1966 vycestuje Zdeněk Gola do Švédska, kde oficiálně setrval do roku 1972. Přijal bolestné rozhodnutí. Do své vlasti se na výzvu úřadů nevrátil. Pro tehdejší režim v Československu byl už nepřijatelnou osobou a vyučovat by nesměl, stejně tak jeho paní. Od roku 1975 se stupňovaly zdravotní problémy s páteří a Zdeněk Gola byl nucen opustit kariéru výkonného umělce. Od té doby se naplno začal věnovat pedagogické činnosti. V roce 1982 s velkou dávkou rizika otevírá v Helsingborgu Mezinárodní houslové kurzy a zde začíná poměrně záhy jeho světová proslulost. Pedagogem ve své rodné zemi se stává až v roce 1991, kdy přijíždí zpět do Ostravy na pozvání profesora Rudolfa Bernatíka. Zdeněk Gola se stále pohybuje mezi Českou republikou a Švédskem, kde má už velkou část své rodiny. Jeho houslová literatura se vydala v mnoha jazycích v Evropě i Japonsku.

K jeho nejznámějším žákům patří Jiří Vodička: „Začal jsem s ním pracovat, když mi bylo dvanáct a stal se vlastně mým druhým tatínkem. Je to naprosto zásadní člověk v mém životě, člověk s velkým srdcem, laskavý, plný taktu, respektu, ale přesto jsem vždy cítil tu vážnost situace. Z jeho hodin jsem odcházel vyřízený, naprosto vyždímaný, ale s pocitem, že je to krásný člověk. Vždy uměl pomoci, nikdy nedělal rozdíly, ať byl hráč na jakékoli úrovni, vždy uměl vyřešit jeho problém.“Žákyní profesora Goly se Martina Bačová stala až ve svých 22 letech a vzpomíná na něj jako na osobnost naprosto výjimečnou: přísnou k sobě i ostatním, pokornou, pracovitou, systematickou. Jako na učitele, který se dobírá pravdy, jako na člověka, u kterého jednoznačně víte, co je dobře a co je špatně. „Také si pamatuji, že se uměl postavit vůči jakémukoli bezpráví, a vůbec to nemuseli být jeho žáci.“

V rámci Gratulačního koncertu, byla představena kniha houslisty Petra Macečka Profesor Zdeněk Gola a jeho pedagogické mistrovství. Ten oceňuje nejvíce jeho nesmírnou pracovitost, obětavost, cit rozpoznat pravou podstatu problémů svých žáků a umět je vyřešit.

Za všechny ke zhlédnutí srdečně zve Halina Františáková (Umělecká agentura Presto)

Příště: Koncertní představení Harlekín s klarinetistou Karlem Dohnalem, živě 26. května 2020 v 18.30 hodin.