Malá města s průmyslovou minulostí často stojí mimo pozornost velkých ekonomických debat. Nemají univerzity, výzkumná centra ani tak širokou nabídku pracovních příležitostí jako velká města. Přesto v nich průmysl dlouhodobě hraje zásadní roli — ať už jako zaměstnavatel, součást místní identity, nebo hybatel dalšího rozvoje.

Urbánní geografové Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (KSGRR PřF OU) se ve své studii publikované v časopise GeoJournal zaměřili na vývoj dvojice modelových měst – Oder na Novojičínsku a Rýmařova na Bruntálsku.

„Cílili jsme se na období 1945 až 2024. Zajímalo nás, proč se dvě města s průmyslovou minulostí vyvíjela rozdílně a co jejich zkušenost vypovídá o širších rysech podobných malých průmyslových měst,“ popisuje za výzkumný tým Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (KSGRR PřF OU) doktor Vojtěch Bosák.

Dvě města s podobnou minulostí a odlišným vývojem

Odry i Rýmařov jsou malá města s dlouhou průmyslovou tradicí. Obě byla historicky spojena s německy mluvícím obyvatelstvem a obě po roce 1945 zasáhl odsun Němců, znárodnění, příchod nových obyvatel, proměny spojené se socialismem i návratem tržní ekonomiky po roce 1989. Přesto se jejich vývoj výrazně lišil.

V Odrách se podařilo navázat na gumárenskou výrobu spojenou s podnikem Optimit. Znalosti pracovníků, zkušenosti s výrobou, místní vazby a později i vznik navazujících firem pomohly udržet průmyslový charakter města. Po převzetí Optimitu rakouskou společností Semperflex se výroba více napojila na zahraniční trhy, ale město si zároveň uchovalo část průmyslového know-how a podnikatelského zázemí.

Rýmařov měl silnou textilní tradici, zejména výrobu hedvábí a brokátu. Po roce 1989 však došlo k prudkému útlumu textilního průmyslu, zavírání provozů i oslabení odborného vzdělávání. Část tradice přežila v menším rozsahu, například ve výrobě Hedva Český Brokát a v muzejní prezentaci textilní minulosti. Průmysl už ale neplní stejnou roli jako dříve.

Továrny samy o sobě město nezachrání

Studie ukazuje, že samotné zachování továrních budov nebo připomínání průmyslové minulosti pro rozvoj nestačí. Důležitější je to, co zůstává mezi lidmi: praktické zkušenosti, výrobní znalosti, pracovní zvyklosti, důvěra mezi firmami a obyvateli a schopnost předávat dovednosti dál.

V Odrách tyto prvky pomohly udržet výrobu a umožnily vznik nových firem navázaných na gumárenskou a plastikářskou tradici. Někteří bývalí pracovníci Optimitu založili vlastní podniky a využili znalosti získané v původním průmyslu. Podle vědců z Ostravské univerzity právě tento přenos zkušeností sehrál významnou roli v tom, že se město dokázalo ekonomicky lépe přizpůsobit.

V Rýmařově byla situace složitější. Útlum textilního průmyslu oslabil nejen zaměstnanost, ale i předávání odborných dovedností a vztah obyvatel k průmyslové výrobě. Město se více orientovalo na služby, turistiku a další aktivity. Ty ale podle studie nedokázaly plně nahradit ekonomickou roli zanikajícího průmyslu.

Rýmařov z kopce Stráň

Průmyslová minulost jako hybatel i brzda rozvoje

Urbánní geografové upozorňují na důležitý paradox. Silná průmyslová tradice může být výhodou, protože pomáhá držet ve městě pracovní místa, dovednosti a pocit sounáležitosti. Zároveň ale může město brzdit, pokud ho příliš pevně váže k odvětví, které už nemá příznivou budoucnost.

V Odrách tradice pomohla udržet průmyslovou zaměstnanost a rozvoj navazujících firem. V Rýmařově naopak úpadek hlavního odvětví ukázal, jak obtížné je po přerušení vazby mezi výrobou, odbornými znalostmi a místní komunitou najít novou ekonomickou náhradu.

„Neříkáme, že malá města mají za každou cenu držet starý průmysl. Na příkladech Oder a Rýmařova ukazujeme, že pokud město o své výrobní znalosti a dovednosti přijde, velmi těžko je později obnovuje. Malá města by proto neměla svou minulost chápat jen jako téma pro muzea či turistické stezky. Průmyslové dědictví má smysl hlavně tehdy, když se propojí se současnou ekonomikou, vzděláváním a podnikáním,“ říká doktorand KSGRR Lukáš Chwistek.

Jak dnes pracovat s průmyslovou minulostí

Pro rozvojové politiky to v praxi znamená, že by se měla tato města zaměřit nejen na ochranu hmotného průmyslového dědictví, ale také na podporu odborného školství, učňovských oborů, spolupráci firem s městem, předávání zkušeností mezi generacemi a nové využití tradičních dovedností.

„Nejde jen o to zachránit starou továrnu, ale také o to, aby ve městě zůstali lidé, kteří něco umějí, mají kde pracovat a mohou své znalosti využít v nových podmínkách,“ dodává doktor Bosák.

Průmyslová minulost jako zdroj rozvoje

Výzkumníci na příkladech Oder a Rýmařova připomínají, že o budoucnosti malých měst nerozhodují jen velké investice zvenčí. Důležité jsou i místní schopnosti, vztahy a zkušenosti, které se vytvářely desítky let. Zároveň ale platí, že bez nových impulsů, vzdělávání a aktivní podpory se tyto zdroje mohou postupně vyčerpat.

Svou studií výzkumníci Ostravské univerzity přispívají k širší debatě o městech a regionech, které bývají v ekonomickém rozvoji opomíjené a mají omezenější možnosti reagovat na velké strukturální změny.

„Průmyslová minulost může být pro malá města výhodou, ale jen tehdy, pokud nezůstane pouhou vzpomínkou. Musí se proměnit v dovednosti, práci a nové příležitosti pro současné obyvatele,“ uzavírá doktorand KSGRR Lukáš Chwistek.

Studie vznikla za finanční podpory Evropské unie v rámci projektu REFRESH – Research Excellence For REgion Sustainability and High-tech Industries, reg. č. CZ.10.03.01/00/22_003/0000048, prostřednictvím Operačního programu Spravedlivá transformace.