Talentovaná a nápaditá básnířka Karla Rohová, studentka anglického jazyka pro překladatelskou praxi,  v nedávné době představila ostravské veřejnosti svou anglicky psanou prvotinu Nude. Její pozoruhodná tvorba je mostem mezi přírodou a feminismem, boří hluboce zakořeněné stereotypy, odvážně odhaluje ty nejniternější lidské emoce a reprezentuje hlas mladé generace.

Kudy vedla tvoje cesta ke psaní poezie? V jakém okamžiku sis uvědomila, že se chceš věnovat skládání básní?
Všechno to vlastně začalo Shakespearem, kterého jsem vždy obdivovala. Během svého studia na univerzitě jsem se mu ale začala věnovat mnohem více i z odborného hlediska, a právě tehdy mě popadlo silné nutkání vzít do ruky papír a tužku a vyjádřit své emoce a vztah k okolí právě formou poezie. Mezitím jsem se zamilovala… a najednou ze všech stran proudila spousta inspirace, což mě dovedlo k napsání mé vůbec první básně. Následovalo období prodlevy, protože jsem si příliš nevěřila a myslela jsem si, že je to pouze výkřik do tmy. Naštěstí mě v dalším tvorbě podpořili mí blízcí, především má rodina.

Jaké motivy tě inspirovaly na počátku tvé tvorby? Jak se dál vyvíjely?
Zprvu jsem vycházela ze svých každodenních prožitků, psala jsem o svých dominujících emocích. Nebyla to pouze láska, která prolínala mé počáteční básně, ale třeba i smutek, vztek a frustrace… V současné době se soustředím na feministickou a ekofeministickou poezii.

Básnířka Karla Rohová Foto: Jana Hájková

Feminismus je obzvláště v české kultuře častým jablkem sváru a nese s sebou spíše negativní spojení. Spousta lidí si ještě stále představuje ženy v cylindru, které nenávidí muže. Co pro tebe feminismus představuje?
Feminismus rozhodně není o tom, že ženy nenávidí muže. Já sama často o mužích píši, v mých básních je nabádám k tomu, aby se nebáli projevovat své emoce. Feminismus v poezii podle mě spočívá právě v tom, že bychom se neměli bát otevřeně vyjadřovat to, co cítíme. A nejen ty hezké, vznešené pocity, ale i ty špatné. Proč bych měla ve svých básních romantizovat zlomené srdce? Měli bychom být schopni o tom mluvit a psát i drsně, otevřeně říct, že nám někdo ublížil nebo že nás něco frustruje. Feminismus v poezii pro mě znamená psát bez filtru.

Untitled 02
imagine yourself sitting between the leaves of grass. again.
but this time it’s just you. what can you see? everything you
didn’t see when you were being consumed by another. now
you are seeing the light. touching yourself in disbelief. when
did i become this woman. each fallen petal a declaration of
the holy nakedness. you owe it to yourself. to be this
glorious. to be your own healing.

Má feminismus jen jednu univerzální definici a podobu?
Feminismus rozhodně nemá jen jednu tvář. I když o sobě muži tvrdí, že jsou feministi, tak to pro ně má jiný význam než pro ženy, jelikož se soustředí na jiné věci a prociťují je jiným způsobem. Každý člověk si zažil něco jiného jak v dětství, tak i v dospělosti, od toho se odvíjí naše odlišné priority. To je také důvodem toho, proč má feminismus tolik tváří. Například pro Afroameričanky bude v rámci feminismu důležitý boj proti rasismu, pro LGBTQ+ komunitu zase boření předsudků vycházejících z homofobie. Diverzita, tedy různorodost, je podstatná i ve feminismu, ale musíme si uvědomit, že ve všech případech tvoří základ touha po svobodě, rovnosti a vzájemném porozumění.

Ekofeministická poezie propojuje dvě témata, která u nás patří k těm nejvíce kontroverzním – ekologii a feminismus. Kde se vzalo to spojení?
Ekofeminismus má svůj základ v metafoře ženy v rámci přírody. S tím si pohráváme i my, básníci, když oslovujeme přírodu a promlouváme k ní jako k ženě. Už v historickém kontextu je příroda spojována s ženskostí, technické odvětví naopak s mužskou stránkou. Role ženy spočívala v tom, že vždy vychovávala děti a pečovala o rodinný krb, z čehož se vyvinula naše představa o Matce přírodě, která také pečuje o své království a udržuje v něm harmonii. Avšak je s tím spojena i negativní stránka, třeba paralela mezi násilím páchaném na ženě a ničením přírody. To není jen otázkou literatury a umění obecně, ale i našeho vyjadřování a volby slovních obratů.

HUNGER
i think. one day i’ll be able to talk. about this scorching
hunger crawling its way along my spine. but such day. it’ll
only come. when i no longer feel my spine. when they break it.
into million different parts. that day. i’ll be able to move.
without the thought of you. circling around. the tip of my
tongue.

Ve své tvorbě se inspiruješ především významnými zahraničními autorkami. Je u nás v Česku ženská poezie také na vzestupu?
Myslím si, že ženská tvorba je na vzestupu hlavně v rámci nepublikovaných sbírek. Já sama znám spoustu žen, které píší, ale nemohou najít nikoho, kdo by jim texty publikoval. V české literatuře dominují mužští básníci. Vlastně si ani nemůžu vybavit, že bychom se třeba v rámci středoškolské literatury zaměřovali na některou českou básnířku.

Jak je to tedy u nás s publikováním básnických sbírek? Co je největší překážkou?
Pro mě osobně je překážkou to, že píši v anglickém jazyce. S tím mají čeští vydavatelé největší problém, i když zájem o anglicky psanou literaturu u nás každým dnem stoupá. Nejvíce mě ale mrzí, že téměř všechna nakladatelství se zaměřují na podobná témata, která jsou u nás již zažitá, ale už nejsou natolik otevřena novým autorům s odlišnou vizí. Mají zkrátka svou ustálenou cílovou skupinu a drží se své tradice, co se obsahu i formy týče. Myslím si, že je potřeba podpořit nejen nové autory, ale i nové čtenáře. Stále si stěžujeme na to, že české děti nečtou a nezajímají se o českou literaturu. Přitom jim nabízíme stále dokola jedno a to samé, a když už mají chuť tvořit, tak jim v tom vlastně bráníme.

Untitled 04
beloved. liberating. intense. burning. but as he wraps his
arms around me. home.

Svou sbírku jsi představila v ostravském Britském centru před publikem z široké veřejnosti. Co to pro tebe jako básnířku znamenalo?
Otevřít se takto před cizími lidmi pro mě byla životní zkouška. Do té doby jsem své básně ukládala do šuplíku a dělila se o ně jen se svými nejbližšími. Najednou jsem před sebou měla dav lidí, kteří přišli kvůli mé tvorbě, a naživo jsem mohla sledovat jejich tváře a reakce. Když jste pak svědky toho, že vaše slova dokáží vzbudit v ostatních emoce, je to pro každého básníka ta nejvyšší forma uznání.

LEGACY (To our Mothers, Especial ly to Earth)
lilac trees in my dreams remind me of. the working-class
woman. giving birth to me. before i was even meant to be.
pulling the spine apart from my body with a wonderful ease.
as if she was born to do it. as if she was peeling off. the skin
of a fresh pomegranate. i am the daughter she could not
have. i am the daughter she will always have. unnamed.
unmasked. a lonely flower growing out of her roots. i am the
one. who sits beside her on a wooden porch. the veranda of
our Mother Earth. stained with the blood of every ancestor.
we peel off the haram stuck on the skin of her body. freedom.
is what we give to our grief.