V loňském roce vyšla monografie Jaromír Šavrda tvůrce v zástupu i v opozici, letos v říjnu vychází kniha VYDRŽAŤ! Dopisy z vězení, které si mezi lety 1978 až 1984 vyměnil se svou ženou Dolores Šavrdovou.
V případě knihy Vydržať! Dopisy z vězení, se čtenář stává svědkem intimního rozhovoru manželů Šavrdových. Dopisy jsou autentickým svědectvím o určitých rysech doby před rokem 89, současně v nich čteme příběh obyčejného člověka, jenž se v jednom okamžiku ocitá v roli pro dominující režim „nespolehlivého“. Přichází o práci i o možnost publikovat, dostává se do vězení. Prostřednictvím dopisů čtenář vnímá osobní frustraci a bezmoc, ale i obrovskou naději a lásku, s níž promlouvá ke své ženě Dolores. Sledujeme Šavrdovovo znovuobjevení víry v Boha, které je jakýmsi návratem k tradici a kořenům rodiny. Některé pasáže jsou až archaicky romantické, v jiných kromě každodenních starostí o Dolores a chod domácnosti či o podmínkách života ve vězení, vyčteme mezi řádky i způsob a metody, jež komunistický režim používal proti svým oponentům.
„Jak jsi asi, Dolinko moje, pochopila, Tvůj dopis č. 59 se zase „ztratil“, nevím, cos mi v něm psala, ale počítej s tím, že tyto in­formace neznám,“ píše Šavrda v srpnu roku 80. Zadržování, cenzura a přísný řád, podle něhož se řídilo zasílání korespondence, byl jeden z mnoha psychických nátlaků na politické vězně.
Letošní 30. výročí listopadové revoluce je příhodným datem pro uvedení obou knih, jednak proto, že Šavrda sám se už pádu komunismu v Československu nedožil, a také proto, že tyto knihy uzavírají vydávání Šavrdova díla v nakladatelství Pulchra. Jak název monografie Jaromír Šavrda tvůrce v zástupu i v opozici napovídá, Šavrda byl osobností, jehož život i dílo jsou zajímavé svou nejednoznačností, s níž vystupoval. Podíváme-li se na jeho život zblízka, zjistíme, že cesta do opozice byla postupná a vynucená. Do roku 1968 se snažil být úspěšný ve svém profesním životě, publikoval povídky či novely, od nichž si sliboval čtenářský (v dnešním kontextu spíše komerční) úspěch, byl učitelem a novinářem. Na prahu sedmdesátých let je radikálně vyloučen z veřejného života. V roce 1972 zakládá samizdatovou edici Libri prohibiti.  V roce 1978 je poprvé uvězněn zvláště za texty šířené opisem. Právě v době věznění vznikají jeho nejzajímavější prózy i básně. Ty jsou už v Pulchře publikovány ve třech svazcích Ostrov v souostroví (Pulchra, 2009), Vězeň č. 1260 (Pulchra, 2009) a Tužkou na okraji (Pulchra, 2011).
Iva Málková v monografii Jaromír Šavrda tvůrce v zástupu i v opozici nahlíží na Šavrdu literáta. „Pro mě, pro literárního historika, je zajímavé ptát se, které texty vstoupí do literárních dějin. Jaké postoje jsou dobově nezastupitelné. Šavrda bude vždy zásadní pro regionální dějiny, pro vězeňskou poezii a prózu, která zesíleně rezonuje s jeho životním příběhem a postojem,“ uvádí Iva Málková.
Obě knihy doplňují obraz ineditního umění a disentu na Ostravsku v časech normalizace. S dosud vydanými svazky v nakladatelství Pulchra tvoří celek, a přináší dostatek materiálu pro další studium a zpracování. „Chtěla jsem zprostředkovat Šavrdovo dílo i soukromí, zajímalo mě, co vydá Šavrdova pozůstalost. Navíc se domnívám, že Šavrda si jako regionální autor pozornost zaslouží. Nikomu však nechci dávat návody na přemýšlení a hodnocení, proto jsem v knize Dopisy z vězení uvedla také kaleidoskop událostí, kterým museli Dolores a Jaromír Šavrdovi čelit, které iniciovali; studii o stálé síle slova i návrh na heslo, které by se týkalo tématu. Jsou to stále jen podklady pro vlastní přemýšlení,“ uzavírá autorka.