Měl jsem možnost strávit dva semestry prostřednictví projektu Erasmus+ v zahraničí, konkrétně na fakultě sociální práce lublaňské univerzity ve Slovinsku. Chtěl bych se podělit o tři poznatky, které mi rozšířily obzory a pozměnily úhel pohledu nejen na studium, ale celkově na okolí a na sebe jako člověka.

Cesta nejmenšího odporu?

Když jsem si vybíral předměty ke studiu v zahraničí, moje první myšlenky směřovaly k obavám, jak náročné bude zkombinovat studium v Česku a ve Slovinsku, protože jsem si jen stěží dokázal představit dvojnásobné množství studijních povinností spojené ještě s výzvami života v cizině. Domníval jsem se, že jediná schůdná cesta je zvolit si takové zahraniční předměty, které – ač mne tematicky například tolik nelákají – budou přiměřeně náročné na splnění, a jedině tak budu schopen najít rovnováhu mezi dvojím studiem. Z této skutečnosti jsem nebyl vůbec nadšený a zpětně jsem velmi vděčný za to, že má zvědavost nakonec tyto obavy přemohla. Rozhodl jsem se tak „risknout“ i náročnější, o to však zajímavější předměty.

Nejistota a strach z neznámého jsou zcela pochopitelné a myslím si, že i nevyhnutelné, ovšem důležitější je nenechat se jimi přemoct.

Vyzdvihl bych zejména praktickou výuku, která mi dala příležitosti nahlédnout pod ruce sociálních pracovníků v úplně jiném sociálním a kulturním prostředí, což je tak obohacující zkušenost, že se jí – podle mého názoru – skutečně nic nevyrovná.

Podobný přístup jsem pak uplatnil i v jiných oblastech, například v zapojení se do různých dobrovolnických činností, a potvrdilo se mi, že pokud bych na Erasmu šel vždy takzvaně cestou nejmenšího odporu a žil v obavách z nejhoršího, sám sobě bych již dopředu zavřel mnohé dveře k rozvoji a skvělým zážitkům. Nejistota a strach z neznámého jsou zcela pochopitelné a myslím si, že i nevyhnutelné, ovšem důležitější je nenechat se jimi přemoct – pocit naplnění a osobního růstu za to rozhodně stojí!

Není čas ztrácet čas?

Když jsem si před odjezdem pročítal propagační materiály a zkušenosti jiných lidí, kteří vyjeli studovat do zahraničí, nabyl jsem dojmu, že Erasmus je bez výjimky ten nejlepší zážitek v životě. Že jde o čas plný neúnavného objevování a nezapomenutelných chvil nutných prožít, neboť pár měsíců uběhne jako voda a času není nazbyt.

Cítil jsem proto velký tlak užívat si každý okamžik co nejvíce naplno, využít každé akce a příležitosti k zábavě, nevynechat žádnou komentovanou procházku městem nebo party na kampusu. Provázely mě výčitky, že mi něco unikne, pokud se nezúčastním všeho možného, skoro mi připadalo, jakoby to byla místy povinnost a že dělám něco špatně, když bych ve skutečnosti raději dělal něco obyčejného, co „přeci mohu dělat i doma“. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomil, že zahraniční pobyt je především můj vlastní zážitek a je zcela na mně, jestli si vyberu být sám se sebou při čtení v parku a krmení holubů nebo být raději s partou a objevovat noční život.

Pointou je najít vlastní způsob, jak kvalitně trávit čas na zahraničním pobytu, a odnést si z této zkušenosti co nejvíce hlavně pro sebe a svou spokojenost.

Žádná aktivita není méněcenná a rozhodně není ztrátou času; odpočinout si a dobít baterky je stejně důležité jako aktivní účast na pestrém programu. Pointou je najít vlastní způsob, jak kvalitně trávit čas na zahraničním pobytu, a odnést si z této zkušenosti co nejvíce hlavně pro sebe a svou spokojenost. Tohoto cíle každý člověk dosáhne jinou cestou a není třeba se porovnávat s ostatními nebo se do něčeho nutit.

Otevřít oči a mysl

Jeden z největších přínosů zahraničního pobytu vidím v tom, že člověk má možnost získat odlišné pohledy na mnoho věcí – na studium, společnost, praxi sociální práce a podobně. Cenným nástrojem je v tomto ohledu kontrast s domovinou, což je skvělý podnět pro úvahy a reflexe, ovšem snadno se může proměnit i ve zdroj neustálého srovnávání a zjednodušeného hodnocení na „lepší tam a horší tady“ (nebo obráceně). Tento způsob uvažování nad skutečnostmi však nikam nevede a může naopak stát v cestě vnímání a zkoumání odlišností s otevřenou myslí.

Jeden z největších přínosů zahraničního pobytu vidím v tom, že člověk má možnost získat odlišné pohledy na mnoho věcí – na studium, společnost, praxi sociální práce a podobně.

Během zahraničního pobytu máme možnost se ponořit do pestré škály aspektů a vidět jinou realitu, než na kterou jsme zvyklí; ne vždy se nám ten obraz zamlouvá nebo se s ním dokážeme ztotožnit, ale je důležité nezapomínat, že se díváme pouze na úlomek mozaiky a je nemožné v relativně krátké době odkrýt všechny kontexty.

Vytvořit si vlastní obraz o prožitcích a skutečnostech je jistě zásadní, ovšem stejně tak není k zahození vždy si ponechat prostor pro interpretaci a dokonce i vlastní omyl. Dojít k definitivním závěrům a pevnému názoru na celý svět není vždy účelem ani nejlepším způsobem učení a poznávání, takže ponechat si volnost v tomto ohledu je velice osvobozující.

Autorem textu je Alex Vonsík, student 2. ročníku programu Sociální práce na Fakultě sociálních studií Ostravské unvierzity.