Jaké to je učit češtinu v Číně

Autor: , 24. 4. 2019

Studentka FF OU Marie Sochová je možná jednou z dobrodružnějších povah. Láká ji cestování a cizí kultury. Jakmile se naskytla příležitost učit češtinu na univerzitě Hebei GEO v Číně, neváhala ani minutu.


O své první dojmy a zážitky se s námi podělila v krátkém rozhovoru. V červenci se bude po necelém roce vracet zpět domů. Nyní se nabízí šance pro dalšího studenta filologického oboru, který by si chtěl na dva semestry vyzkoušet roli lektora v Číně.

Co Vás přimělo přihlásit se na pozici lektorky češtiny na čínskou univerzitu Hebei GEO?

Čína upoutala mou pozornost už před šesti lety, kdy jsem ji navštívila poprvé. O dva roky později jsem se vrátila a procestovala další města. Když jsem viděla nabídku lektorství na čínské univerzitě, neváhala jsem ani minutu. Práce totiž spojovala částečně můj obor a také mou vášeň pro poznávání čínské kultury. Chtěla jsem Čínu „zažít“ ne jen jako turista. Zároveň jsem touto možností získala novou zkušenost a praxi v oblasti učitelství.

Jaké byly první dojmy bezprostředně po příjezdu?

První dojmy se skládaly ze smíšených pocitů, v kterých víceméně převládalo vzrušení a strach z nového a dosud nepoznaného prostředí. Díky mým předchozím cestám do Číny jsem však tušila na co se připravit a co od této země očekávat. Nicméně Čína vás vždycky překvapí a připravit se vlastně nejde. Člověk má pořád okolo sebe mnoho podnětů k objevování a tím se z toho stává jedno velké dobrodružství.

Co pro Vás bylo v začátcích nejtěžší?

Na začátku jsem bojovala se samotou, jelikož jsem nikoho neznala, a vůbec se životem tady, který je v mnoha ohledech jiný. Lidé se na vás na ulici otáčejí a zírají, protože v životě neviděli cizince a stáváte se tak nechtěnou atrakcí. Některé věci jsem si nedokázala představit, například když jsem poprvé spatřila studentskou menzu a ucítila specifickou čínskou vůni linoucí se okolo ní, zapřísahala jsem se, že tam nikdy nevkročím. Teď v ní obědvám každý den a myslím, že po některých nudlích se mi bude v ČR stýskat.

Jaká kulturní odlišnost Vás překvapila (mile či nemile)?

Čína je od naší kultury velice rozdílná. Nepoužívají při smrkání kapesník – to je pro ně neslušné, takže často plivou na zem či do koše (i ženy) a nepovažují to za něco nepřijatelného. Zelená na přechodu pro chodce neznamená, že můžete bezpečně projít přes silnici, ale musíte se neustále vyhýbat motorkám a autům, které v jednom kuse troubí. A vy nevíte, kdo je ten, který porušuje pravidla. Plánování s předstihem také nemá u Číňanů moc velkou tradici, a proto se občas stane, že se váš den vyvine úplně jinak, než jste si představovali.

Co se Vám na práci lektorky nejvíce líbí?

Za to, že mám svou práci ráda, vděčím svým studentům. Vzájemná interakce s nimi dělá moji práci bohatší. Své hodiny si můžu tvořit podle vlastní představy, nejsem ničím limitovaná, takže se snažím využívat potenciál studentů, jak nejvíce je to možné. Navíc se často kulturně obohacujeme. Snažím se díky nim Číně porozumět a více ji poznat.

Jací jsou Vaši studenti? Proč se v Číně učí česky?

Moji studenti už studují češtinu třetím rokem. Minulý akademický rok strávili studiem češtiny v Praze. Jsou tedy již pokročilí a mají za sebou zahraniční zkušenost, což je pro ně nesmírná výhoda. V Číně je vzdělání vysoce ceněno a je považováno za dobrý start do života, bez kterého se v úspěšném životě nelze obejít. Mnohdy ale mladí Číňané plní jen ambice svých rodičů a studovat prostě musí.

Důvody, proč zrovna čeština, se různí. Někteří moji studenti češtinu považují za zajímavý jazyk, který je svou odlišností přitahuje a zajímá. Jiné zase fascinuje česká kultura, architektura či film a chtějí se dozvědět víc. Čínští studenti jsou velice pilní a pracovití, málokdy vám svým názorem budou odporovat. Učitel je pro ně nezpochybnitelná autorita, a proto je od nich těžké získat zpětnou vazbu. Pro někoho můžou být čínští studenti pedagogickým snem, pro někoho naopak.

Co byste chtěla vzkázat těm, kteří s výjezdem do zahraničí váhají?

Nebát se. Pokud cítíte, že chcete poznat něco víc a zažít něco, co doma rozhodně neuvidíte, neváhejte a vyjeďte. Dle mého názoru člověk nemůže nic ztratit. Začátky nejsou lehké a ne každý den je zalitý sluncem, ale i negativní zkušenost obohacuje. Pokud se teď rozhodujete, zda jít do zahraničí, tak vám poradím – člověk v životě nejvíc lituje věcí, které neudělal, než těch, které udělal. Navíc si myslím, že Česká republika je krásná země, kam je vždycky příjemné se vrátit.

Marie Sochová se narodila před 26 lety v Ostravě, kde stále žije a studuje. Je studentkou posledního ročníku navazujícího magisterského studia v oboru učitelství českého jazyka a historie pro střední školy. Před dvěma lety vyjela přes program Erasmus+ do Německa a rok studovala na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou. Momentálně působí jako lektorka českého jazyka na čínské univerzitě Hebei GEO v Shijiazhuangu. Krátce byla členem AIESEC Ostrava a podílela se na přípravě projektu EDISON. Ráda cestuje a poznává nové lidi, země a jejich kulturu. Svůj volný čas tráví cvičením jógy, chozením po horách nebo cyklistikou.

Stáhnout (PDF, 247KB)