6 min. 
Na Ostravskou univerzitu přijíždí za studiem stále více zahraničních studentů, někteří jen na semestr či dva, jiní u nás absolvují celý studijní program. „Chtějí zkusit něco nového a poznat jinou zemi nebo přímo světadíl, věnovat se oborům, které nesou na naší univerzitě, v Česku nebo obecně v Evropě značku kvality. Někteří se rozhodují pro českou univerzitu, aby peníze ušetřili, a mnozí naopak šetří, aby si u nás mohli dovolit studovat,“ uvedla prorektorka pro mezinárodní vztahy Renáta Tomášková.
V sérii krátkých rozhovorů bychom vám chtěli představit ty, pro které byla cesta za studiem na Ostravské univerzitě cestou do bezpečí, a studium v Česku prožívají jako splněný sen. „Vyprávění běloruských studentů nepředstaví jen je samotné, ale dovídáme se z něj mnohé o Ostravské i o Česku: jak jsme si podobní a v jak rozdílných podmínkách kousek od sebe žijeme a že to, co považujeme za samozřejmé, vůbec samozřejmé není,“ dodala Tomášková.
Ve třetím dílu ze série rozhovorů jsme si povídali se studentem Teodorem.
Proč ses rozhodl přijet studovat do České republiky, konkrétně tady do Ostravy?
O Ostravské univerzitě jsem se dozvěděl od své přítelkyně, do té doby mě ani nenapadlo, že bych mohl odjet studovat do Česka. Studium v zahraničí bylo pro mě nepředstavitelné i z finančních důvodů. Než jsem nastoupil na Ostravskou univerzitu, počítal jsem s tím, že se stanu dirigentem. Když jsem předkládal potřebné dokumenty k přijetí na OU, byl jsem si jistý, že neuspěju, protože přihláška nebyla na hudební obor. O to víc jsem byl příjemně překvapen, když jsem byl přijat, a všechny mé pochyby zmizely.
Další faktor, který jsem musel řešit, bylo stipendium – bez něho bych nemohl z Běloruska odjet.
Jak na tebe zapůsobila Ostrava a Ostraváci?
Ostrava na mě udělala velmi dobrý dojem… Líbí se mi, že je město čisté a není příliš velké. Kamkoliv jsem se potřeboval dostat, netrvalo to nikdy déle než 50 minut. Když jsem jezdil do školy v Minsku, trvalo to 40 minut (a to byla škola docela blízko mého domova) a 30 minut do práce. Kdežto v Ostravě jsem za 40 minut na jejím druhém konci a všechno je tu tak blízko, což je moc fajn.
Překvapilo mě, že tu máte náměstí Jurije Gagarina, což mi hned připomnělo můj domov, kde je ještě hodně pozůstatků ze Sovětského svazu, například názvy ulic a náměstí. Dřív by mě ani nenapadlo, že by mi právě takové věci mohly udělat radost.
Vnímáš nějaké rozdíly mezi studiem v Bělorusku a v České republice?
Ano, jsou zde velké rozdíly… Studuju na Fakultě umění, kde zažívám velkou svobodu a můžu dělat prakticky všechno, co chci. Což se velmi liší od toho, jaké to je v Bělorusku. Když jsem byl na střední odborné škole, a pak i na univerzitě, pořád mi vedli ruku a říkali, co a jak dělat. Neměl jsem možnost se sám rozhodovat, musel jsem přesně dodržovat učební plán a učit se podle něj.
Také jsem byl překvapen, že si v Česku můžete vybírat předměty, v Bělorusku to takto nejde. Na univerzitě jsem musel navštěvovat podivné předměty, například tělocvik. Neříkám, že je tělocvik špatný, ale nechápal jsem, k čemu se mi bude hodit jako muzikantovi. Jsem moc rád, že se tady můžu soustředit pouze na předměty, které jsou pro můj obor stěžejní. To je velké plus.
Je něco, po čem se ti stýská?
Moc se mi stýská po jídle, nevím, jak to vysvětlit. Suroviny ve vašich obchodech jsou v podstatě stejné jako v Bělorusku, ale něco tomu chybí. Udivuje mě, že tu není tolik polotovarů – buď je to příloha, zelenina, knedlíky nebo maso, ale nikoliv kompletní hotové jídlo. Ale aspoň mi nechybí žádné běloruské pití – s prvními doušky jsem se zamiloval do kofoly a už si nic jiného nekupuji!
Jinak mi samozřejmě chybí mí přátelé, ale v Minsku už jich stejně moc nezůstalo. Odjeli, protože to tam pro ně nebylo bezpečné nebo, jako já, kvůli studiu či práci. A hlavně se mi stýská po rodině, tu nic nenahradí…
Jak by vypadal tvůj život, kdyby nepřišla nabídka stipendia od Ostravské univerzity?
Když jsem se dostal na OU, nevěděl jsem, že tu je možnost získat stipendium. Já bych se ze všech sil snažil přijet, i kdyby tu nebylo, ale nemyslím si, že by to vyšlo. Neměl bych tak vysokou částku, která je potřebná na vízum, a na tom by to ztroskotalo. Kdybych nemohl studovat v Ostravě, myslím si, že bych tak jako tak musel najít způsob, jak odjet z Běloruska. Ale kam bych odjel a co bych tam dělal, je pro mě záhadou.
Musím říct, že díky stipendiu a univerzitě se zde cítím velmi dobře. Na Ostravské mi pomáhají se vším, co mi není jasné. Ještě nemluvím moc dobře česky, ale na škole se ke mně chovají velmi přívětivě a nápomocně. Nikdy jsem se s takovým přístupem nesetkal. Když jsem teď a tady, neumím si představit, že je někde jinde něco lepšího.
Jaké máš sny a plány do budoucna?
Přál bych si, aby moje rodina v Bělorusku byla v pořádku. Mám o ně strach. Moc rád bych je brzy viděl, ale teď to není vůbec možné. Chtěl bych, aby Lukašenko brzy odešel a doma to už nebylo tak nebezpečné. Toužím se vrátit do svobodného Běloruska a vědět, že mi tam nic nehrozí.
A co se týče nějakých plánů do budoucna, chtěl bych dostudovat na univerzitě. Obor, kterému se teď věnuju, je pro mě nový, ale věřím, že i díky studiu si později najdu dobrou práci.
