Ostravské divadlo ODVAZ (nebo chcete-li O2Z) vzešlo z tradice improzápasů, v nichž týmy soutěží v improvizacích na náměty diváků. Ti pak svým tleskáním či jinými projevy rozhodují o vítězi. Tento koncept, který se u nás začal prosazovat po roce 2000, se postupem času přeměnil v improshow. V té už však nejde o soutěžní klání improvizovaných scének, ale o práci s dějem, který vytvářejí a ovlivňují diváci.

Představení s názvem Improshow: Detektivka jde navíc ještě o krok dále než standardní improshow. Tady už si hráči (jak si improvizující herci říkají) nevystačí jen s pravidly improvizace, ale musí také dodržovat pravidla daného žánru. Nejedná se přitom pouze o zákonitosti klasických detektivních románů z 20. a 30. let, ke kterým se inscenace hlásí. Důležité jsou zde i prvky komedie nebo dokonce parodie tohoto specifického literárního útvaru.

Takovýto koncept proto musí mít pevnou dějovou kostru, na kterou pak diváci mohou vršit své nápady. Hráči tak postupují podle předem dané šablony: nejprve utvářejí svou postavu na základě jména, statusu a klíčového slova, následně svými improvizacemi v daných mantinelech rozvíjejí a posunují příběh.

Ten výrazně ovlivňují 3 indicie od publika – Vražedná zbraň, Rodinné tajemství a Závěť. Jejich obsah hráči neznají, což zvyšuje dramatické napětí. Termín hráč se z tohoto pohledu opravdu hodí víc než herec, protože postavy tak trochu připomínají účastníky živé deskové hry.

A diváci mohou někdy dějem představení pořádně zamíchat, ne že ne. Třeba když si vnuk Charles a jeho matka Liz řeknou, že si zopakují rodinné tajemství, které znají „jako jediní na celém světě“, a pak jim diváky zvolená indicie k jejich překvapení sdělí něco, co se týká babičky Margaret a jejich rodinného řidiče Loyda, tedy zbylých dvou postav představení.

Aby děj nepřestal v takovém okamžiku dávat smysl, musí hráči publiku vysvětlit, proč říkali to, co říkali („Ještěže babičku a Loyda trefil ten strom a vinou amnézie na to tajemství zapomněli!“). A zapotí se při tom asi více než Vratislav Mynář při komunikaci o stavu prezidenta…

Už z toho je patrné, že tento typ koncepční improvizace klade na účastníky podstatně větší nároky než narychlo vyimprovizované scénky ve stylu Tří tygrů nebo třeba Kaisera a Lábuse (ti se tomuto formátu asi nejvíce přiblížili paradoxně v rozhlase se svým nekonečným seriálem Tlučhořovi). Pro tohle divadlo už totiž musíte být nejen dobrý improvizátor, ale také herecky udržet linii postavy po celou dobu inscenace.

V tomto ohledu vynikaly hlavně Zuzana Vodičková a Jana Vozáriková, které podaly velmi přesvědčivě své postavy despotické babičky Margaret a labilní matky-alkoholičky Liz. Díky nim občas představení připomínalo spíše vtipnou konverzační komedii než improvizované etudy a člověk by ani neřekl, že nejde o profesionální herečky.

Není to ale náhoda. Divadlo Odvaz má v Ostravě s improvizací už téměř dvacetiletou tradici (možná vám něco řekne jejich dřívější název Ostružiny) a svoje zkušenosti dokáže v představení prodat. Sál kina Etáž, které mu od letošního září poskytuje azyl, je se svými 60 sedadly vhodným prostředím, protože i diváci v poslední řadě jsou hráčům relativně blízko a mohou je zásobovat svými nápady.

Díky stále novým situacím a hláškám chodí diváci na toto představení opakovaně – i během říjnového uvedení Detektivky se pár takových v hledišti našlo. Vystoupení tak mělo téměř rodinnou atmosféru, kterou v jiných divadlech příliš nezažijete. Kde jinde koneckonců mohou diváci vykřikovat dopředu děj nebo říkat, co si o postavách myslí, aniž by to ostatním účastníkům vadilo?

I to dokládá, že Improshow má potenciál být zábavné a originální divadlo. Záleží jen na tom, jak zábavní a originální jsou lidé v hledišti. Oni rozhodují, jestli budou postavy světáčtí hráči na burze, domácí pijavice nebo třeba mimozemšťani z galaxie Gama. Oni určují, zda se řidič bude jmenovat Loyd nebo Teekanne. Oni si řeknou o přídavek, pokud něco v ději nepochopili a chtějí to přehrát znovu a nejlépe zpomaleně.

Právě proto jde nejen o ODVAZ, ale i o ODVÁŽné divadlo. Nikdy totiž nevíte, co si na vás autor hry publikum vymyslí.