Pro středoškolské studenty je představa studia v zahraničí velmi lákavá. Jakmile však nastoupí na vysokou školu zájem vycestovat do zahraničí, opadá. Čím to podle vás je?
Na gymnáziu si asi těžko student dokáže představit, co všechno studium na vysoké škole obnáší. Jakmile nastoupí na výšku, zjistí, co všechno se od něj v rámci studia požaduje a co všechno si bude muset nahradit, když přeruší studium a odjede do zahraničí. Odradit může třeba i představa o finanční náročnosti spojené s odjezdem, ale studenti získávají v rámci programu Erasmus+ stipendium, které velmi pomůže a umožňuje, aby do zahraničí mohlo vyjíždět více studentů.

Skutečně si musí student něco nahrazovat?
Záleží na tom, na jak dlouho vyjíždí. Zda na jeden semestr nebo na celý školní rok. Pokud vyjíždí na dva semestry, pak je skutečně nutné o ten rok studium prodloužit. Já jsem vycestoval na jeden semestr, kde byla ta výhoda, že Erasmus končil týden před zkouškovým obdobím zimního semestru. Díky tomu jsem měl možnost si všechny áčkové zkoušky dodělat ještě v tomtéž semestru, aniž bych si musel cokoli nahrazovat nebo přerušovat. Zkouškové bylo sice o něco náročnější, ale určitě to jde zvládnout. V průběhu semestru jsem komunikoval s vyučujícími ohledně doplnění studijních povinností v podobě seminárních prací a také jsem se informoval, jakou formou bude předmět uzavřen. Měl jsem proto představu, jaké mě budou po příjezdu čekat studijní povinnosti. Na druhou stranu jsem se neúčastnil výuky, což ve mně vzbuzovalo určitou nejistotu, nevěděl jsem přesně, co bude po mně požadováno u zkoušky. Na katedře jsem se však setkal se vstřícným přístupem vyučujících, s nimiž jsem se dohodl na individuálních termínech, a to i po zkouškovém období. Navíc studentům, kteří vyjíždí do zahraničí, se automaticky prodlužuje zkouškové období.

Co vás hned po příjezdu do Irska čekalo?
Univerzita se hned ze začátku snaží o začlenění přijíždějících studentů do tamního univerzitního života. Ještě před začátkem výuky škola organizuje takzvaný Orientační týden. Během tohoto týdne se koná prohlídka kampusu, kterým nás po menších skupinkách provázeli místní studenti. Ukázali nám, jak funguje univerzitní knihovna, jaké jsou na kampusu možnosti, představili nám tamní studentské organizace a mnoho dalšího. „Erasmáci“ jsou také v průběhu týdne zváni na různá setkání, kde se mohou seznámit s jinými studenty. Společně jsme podnikli třeba výlet do Dublinu s komentovanou prohlídkou.

Vy jste v Irsku navázal ve studiu psychologie, vnímal jste ve způsobu výuky nějaké zásadní rozdíly?
Z počátku jsem měl problém vybrat si předměty, které by se shodovaly s těmi, co lze studovat zde. Nakonec mi byly uznány dva předměty. Co se týče výuky, přednášky probíhaly standardně. Určitý rozdíl spatřuji v přístupu vyučujících. Celkově se nás snažili více zapojit do výuky, ptali se na náš názor a oslovovali nás vždy křestním jménem. Za náš příspěvek vyučující vždy poděkoval. To všechno podle mého názoru přispívalo ke stírání pomyslné bariéry mezi vyučujícím a studentem. Ve srovnání s Českem se nás v Irsku snažili vést k větší samostatnosti, především ve zpracovávání seminárních prací (esejí) a kladli větší důraz na pečlivou práci se zdroji.

Studenti se často obávají jazykové bariéry, někdo se podceňuje, někdo se naopak přecení…
Před výjezdem uchazeč absolvuje jazykový test, kdy není dopředu daná úroveň, kterou musí splnit. Myslím, že se studenti testu nemusejí obávat. Před odjezdem jsem dosahoval úrovně B2, ale setkal jsem i se studenty, kteří dosáhli nižšího výsledku, a přesto byli schopni studium absolvovat. Domnívám se, že hodně záleží i na studovaném oboru. Navíc o svém výjezdu víte i čtyři měsíce dopředu, což je dostatečně dlouhá doba na nějakou přípravu. Během studia v zahraničí je možné zapsat se do semináře angličtiny, což jsem využil. Na konci semestru studenti absolvují závěrečný test, v případě že jej úspěšně absolvují, obdrží certifikát. Během pobytu se však úroveň angličtiny sama rychle zlepšuje. U mě bylo patrné největší zlepšení u čtené i psané angličtiny a porozumění textu, což vyplývalo z povahy mého studia, respektive z požadavků, které na nás byly kladeny. V každém předmětu jsme totiž museli napsat esej.

Jak je to s volným časem a možnostmi seznamování s ostatními zahraničními studenty?
V rámci univerzity funguje studentská unie, která pořádá řadu aktivit, při nichž se studenti mohou seznámit. Na začátku semestru unie organizuje prezentaci „clubs“ a „societies“, ve kterých studenti mají možnost trávit společně čas, blíže se poznat a navázat přátelské vztahy. Clubs představují něco jako zájmové skupiny, kde nabízejí například kurzy bojového umění, šermu, fotbal, volejbal nebo basketbal, já jsem chodil na badminton. Societies byly spíše tematicky zaměřené spolky, některé nesly přímo název studijních oborů, jako biologie, psychologie nebo chemie, ale bylo možné se přihlásit i do filmového klubu pro fanoušky Harryho Pottera nebo seriálu Hry o trůny. Pro dobrodružné povahy by mohla být lákavá society IESN, která pořádala výlety na nejrůznější zajímavá místa v Irsku. Na své si tedy mohl přijít opravdu každý. Kromě zmíněných clubs a socities studentská unie v průběhu semestru pravidelně pořádala parties a jiné společenské události, tudíž příležitostí pro seznámení se s ostatními studenty bylo skutečně mnoho. V areálu kampusu byly pro všechny studenty dostupné také poradenské služby, k dispozici byl i školní lékař a kaplan. V mém případě byl volný čas a prostor pro výlety spíše v první polovině pobytu, kdy byl volnější režim. Ve druhé polovině jsem už musel věnovat mnohem více času studiu. Já jsem vycestoval jen na jeden semestr, ale pokud někdo vyrazí na celý rok, má pochopitelně daleko větší možnost s někým navázat přátelství. Ze zprostředkované zkušenosti mohu říct, že na Erasmu vznikly vztahy, které přetrvaly a studenti se vzájemně stále navštěvují a třeba i společně cestují.

Jaký je tedy váš celkový dojem? Naplnil Erasmus+ vaše očekávání nebo naopak je něco, co jste očekával, a nestalo se?
Na Erasmus jsem odjížděl s čistou hlavou a bez nějakých očekávání. Oceňuji hlavně zkušenost, kdy jsem si dokázal, že studium v zahraničí zvládnu, což mělo určitě pozitivní vliv na moje sebevědomí. Dále musím zmínit zlepšení svých jazykových schopností. Celkově mám velmi pozitivní dojmy z přístupu lidí na univerzitě. Chtěl jsem vědět, jak může probíhat studium psychologie v zahraničí a jednoznačně to hodnotím jako pozitivní zkušenost.