Začátkem prosince proběhlo v krásných prostorách auly Fakulty sociálních studií školení v oblasti etikety a diplomatického protokolu. Seminářem nás provázel Ladislav Špaček, absolvent Ostravské univerzity, který proslul nejen jako mluvčí prezidenta Václava Havla, ale především jako expert na etiketu, pedagog, spisovatel, televizní moderátor a novinář.

Díky jeho bohatým zkušenostem a znalostem jsme měli možnost ponořit se více do tajů a úskalí etikety. Nikdo z nás přece nechce, abychom začali obchodní partnerství nebo zahraniční návštěvu přešlapem, který by nadobro zničil dobrý dojem nebo snad ještě hůře ohrozil naše budoucí pracovní či obchodní vztahy.

Proto je etiketa – ač je její název samotný brán téměř jako archaický – tak důležitá. Její pravidla nás ovlivňují od dob Ludvíka XIV. a ještě dnes má její znalost či neznalost moc ovlivňovat naše profesionální vystupování a utvářet obrázek o nás samotných – jak v očích obchodních partnerů, tak u našich „drahých poloviček“.

Seminář začal poněkud netradičně dotazem přednášejícího, zda si může sundat sako. V sále šla vycítit nejistota, kdo by se také odvážil napomínat „mistra etikety“, že tento dotaz je nevhodný? Ti bodřejší zvolali: „Samozřejmě, mezi námi můžete“. Po chvilce nám Ladislav Špaček s pobaveným úsměvem odpověděl. „Nemůžu, samozřejmě že nemůžu.“ Etiketa má své zásady. Nestará se o naše pohodlí, naše pocity nebo o teplotu venku či v sále. Její pravidla jsou vesměs daná – liší se však v odchylkách národnostních nebo náboženských.

A právě tyto drobné odlišnosti a jejich povědomí nás mohou v očích našich obchodních partnerů povznést nebo naopak zesměšnit. Během přednášky si Špaček několikrát povzdychl nad tím, jak je mužům často zatěžko některá pravidla ctít a jak oproti naším dědečkům často zapomněli, že nejen čistá obuv, ale i dobré vystupování je vizitkou každého muže – a to občas na úkor vlastního pohodlí.

Bylo zajímavé a zároveň poučné poslouchat historky z diplomatických cest. Ano, ani prezidenti či vysocí státní úředníci se nevyhnou „přešlapům“. Společně jsme melancholicky zavzpomínali na Václava Havla – jeho „Havlovky“, slavné projevy a méně slavné prohřešky proti etiketě. Ale pozor, etiketa není jen o osvojení si jejich pravidel. Etiketa je také o tom, jak na prohřešky proti ní sami reagujeme. Snad se stejnou grácií, s jakou nás i během školení Ladislav Špaček citlivě upozorňoval na některé z našich prohřešků.

Několik otázek v přestávce položil Ladislavu Špačkovi student Jan Jančík:

Jak vzpomínáte na vaše raná léta a na studium na Ostravské a Karlově univerzitě?

Kdybych nezažil to, že mě osud zavedl do blízkosti Václava Havla, s nímž jsem strávil deset let na Pražském hradě, tak by to mohla být moje nejkrásnější etapa života. Byli jsme mladí a nastal osmašedesátý rok, což znamenalo příchod svobody. Najednou se objevil záblesk naděje v tom našem chmurném totalitním životě. Bohužel v srpnu to vše skončilo. Já jsem to prožíval velmi intenzivně a ještě po zbytek téhož roku jsme na fakultě organizovali celou řadu věcí proti tehdejšímu režimu. Býval jsem v oněch dobách předsedou fakultní organizace a členem předsednictva Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy v Praze. Pak mne čekalo krušné období, výslechy na Státní bezpečnosti a spousta dalších různých nepříjemností. Ale zažíval jsem tady nejkrásnější období. Měl jsem zde spoustu kamarádů, na fakultě jsem se oženil a učila mě celá řada skvělých učitelů, kteří mi dali do života tolik, že z toho čerpám dodnes.

Dále bych se chtěl zeptat, jak vnímáte dnes časté nošení čepic či klobouků v budově?

Jedná se, samozřejmě, o naprostou nepřístojnost a v akademickém prostředí, jež vystupuje velmi konzervativně, to platí obzvlášť. Je to vyloučeno, muž při vstupu do interiéru odkládá jakoukoliv pokrývku hlavy. Tato tradice se zrodila ve středověku, kdy si rytíř v bezpečí odkládal přilbu. Ženy si pokrývku hlavy mohou nechat do té doby, než si upraví vlasy. Dívka může vcházet do budovy kupříkladu s kloboukem a pak si odskočí na toaletu, kde se upraví, a poté chodí prostovlasá.

Jak je to s kamennými budovami, například fakult, dříve se vchází nebo vychází?

Napřed se vychází a až poté vchází. Ovšem, když například student odchází ze dveří a potká učitele, tak ho nechá projít dovnitř. Něco jiného je to v tramvaji či v jiném hromadném dopravním prostředku. Tam je to pevně dané a nezáleží na věku nebo pohlaví.

Děkuji za rozhovor.

Rovněž děkuji.

Fotografie: Jana Greplová