Fakultu sociálních studií Ostravské univerzity od 1. května vede profesorka Soňa Kalenda Vávrová, která po dvou funkčních obdobích vystřídala docentku Alici Gojovou. „Mou hlavní prioritou je pokračovat v budování takzvané Ostravské školy sociální práce. Naše fakulta je v současnosti vnímána jako jedno z nejvýznamnějších a nejkvalitnějších pracovišť v České republice, a to jak v oblasti vzdělávání, tak vědy a výzkumu,“ uvádí v rozhovoru.

Paní profesorko, gratuluji k jednomyslnému zvolení děkankou Fakulty sociálních studií OU. Co pro vás zvolení do této funkce znamená a s jakými pocity do nové role nastupujete?

Profesně je to pro mě obrovská zodpovědnost, ale zároveň velká míra důvěry vyslovená ze strany mých kolegyň a kolegů, což mě těší i zavazuje. Nesmírně si vážím toho, že jsem byla navržena jako jediná kandidátka a následně zvolena jednomyslně.

Na fakultě působím už přes deset let. Vystudovala jsem zde doktorské studium, proběhla tady i moje habilitace a profesorské řízení – jsem tedy s tímto prostředím dlouhodobě spjatá. Díky zkušenostem z pozice proděkanky pro vědu a výzkum navíc dobře vím, co práce děkanky obnáší. Do nové role nastupuji s respektem a pocitem zodpovědnosti vůči kolegyním, kolegům a studujícím.

A když se na zvolení podíváte z osobního hlediska?

Ještě předtím, než jsem souhlasila s kandidaturou, tak jsem samozřejmě velmi pečlivě zvažovala, co všechno tato role obnáší a jaký dopad bude mít na můj osobní život. Už teď vím, že mi přinese jednu zásadní změnu – stěhuji se do Ostravy, jelikož chci být fakultě blíž a také díky tomu moci řešit různé neodkladné záležitosti operativněji.

Mým cílem je pokračovat v dosavadní dobré praxi a nastaveném směru a zároveň posilovat internacionalizaci a povědomí o fakultě na mezinárodní úrovni.

S jakou vizí či prioritami vstupujete do funkce děkanky?

Při své kandidatuře jsem svou vizi podrobně představila, s kolegyněmi a kolegy jsme nad ní vedli obsáhlou diskuzi. Pokud bych ji měla shrnout, mojí hlavní prioritou je pokračovat v budování takzvané Ostravské školy sociální práce. Naše fakulta je v současnosti vnímána jako jedno z nejvýznamnějších a nejkvalitnějších pracovišť v České republice – jak v oblasti vzdělávání, tak vědy a výzkumu.

Mým cílem je tak pokračovat v dosavadní dobré praxi a nastaveném směru a zároveň posilovat internacionalizaci a povědomí o fakultě na mezinárodní úrovni. Pracujeme na přípravě magisterského studijního programu Sociální práce v angličtině, ráda bych se zaměřila taky na podporu a rozvoj doktorského studijního programu v angličtině, který k nám už dnes přivádí studenty ze zahraničí. Řada našich absolventů pak působí na zahraničních univerzitách, kde tito lidé pomáhají dál šířit dobré jméno naší fakulty.

Vedení přebíráte z rukou docentky Alice Gojové, která významně přispěla k současnému postavení fakulty. Jak důležitá je pro vás kontinuita ve vedení fakulty?

Velmi si vážím práce, kterou paní děkanka Gojová během svého funkčního období odvedla, ráda na její vedení navážu. Zároveň si nesmírně cením způsobu, jakým probíhá samotné předávání vedení – je to plynulý, vstřícný a spolupracující proces, v němž sdílíme své vize a zkušenosti.

Jsem vděčná, že se v pohledu na budoucnost fakulty s paní děkankou shodujeme. Máme podobné cíle i představy o dalším směřování, což považuji za mimořádně pozitivní. Vnímám to také jako důkaz dobrého nastavení organizační kultury naší fakulty, na níž funguje otevřená, respektující a konstruktivní komunikace.

Kde vnímáte, že má fakulta prostor pro svůj růst?

Jednou z oblastí, kde stále cítíme rezervy, je oblast mezinárodních projektů – i když se jim věnujeme dlouhodobě, stále je tady prostor pro zlepšení. Aktuálně znovu připravujeme k podání projekt Marie Skłodowska-Curie Doctoral Network zaměřený na podporu doktorandů, který minule skončil těsně pod čarou.

Zároveň jednáme s partnery ze Španělska o zapojení do projektu zaměřeného na práci s ohroženými dětmi, což je téma nám odborně velmi blízké. Věřím, že právě v této oblasti může fakulta výrazně posílit své mezinárodní působení. Na získávání mezinárodních projektů se intenzivně zaměřujeme už několik let a věřím, že se brzy začnou dostavovat konkrétní výsledky.

Zmiňovala jste zahraniční a doktorské studující, plánujete změny, které by se dotkly i studujících bakalářských programů?

Změna vedení nebude mít na každodenní život studentů přímý dopad, určité novinky ale do budoucna plánujeme. Jednou z nich je inovace státních závěrečných zkoušek a úprava podoby bakalářských prací. Osobně si myslím, že současný model je už trochu překonaný. Uvažujeme proto o formátu více připomínajícím profesní portfolio – tedy práci více propojenou s praxí a rozvojem konkrétních kompetencí.

Cílem je, aby výstupy studentů lépe odrážely požadavky současné praxe i výzvy, které přináší například rozvoj umělé inteligence. Chceme, aby studium bylo co nejvíce relevantní pro výkon povolání a odráželo aktuální potřeby společnosti.

Vnímám to také jako důkaz dobrého nastavení organizační kultury naší fakulty, na níž funguje otevřená, respektující a konstruktivní komunikace.

Jak vnímáte ukotvení vaší fakulty v moravskoslezském regionu?

Fakulta sociálních studií má silné napojení na region – dlouhodobě spolupracujeme s Moravskoslezským krajem, městem Ostrava, VŠB-TUO i s řadou neziskových organizací nejen v regionu. Výsledky výzkumných projektů, jako jsou STENEO nebo REFRESH, do nichž je naše fakulta zapojena, mají navíc přímý dopad na rozvoj regionu. Řada kolegyň a kolegů se také podílí na menších smluvních výzkumech pro jednotlivé městské části.

Spolupráce funguje, je oboustranně přínosná a rozhodně v ní budeme dále pokračovat. Vedle regionálního přesahu ale patříme i do širšího vědeckého prostoru – cílem samozřejmě je, aby naše výstupy byly srovnatelné i mezinárodně.

V roce 2023 jste převzala profesorský titul. Dá se tento milník nějak srovnat se zvolením do funkce děkanky?

Osobně jsem nikdy netoužila po tom mít profesorský titul „pro sebe“. Člověk se tím sám o sobě nijak nemění – nejste jiný, ať už máte titul Ph.D., docentský nebo profesorský. Brala jsem to hlavně jako závazek vůči naší fakultě, zejména v kontextu doktorského studijního programu, na kterém jsem se podílela jako subgarantka. A musím říct, že vnímám i jeho získání jako kolektivní zásluhu – měla jsem velkou podporu od kolegyň a kolegů, včetně těch ze Slovenska, což bylo nesmírně povzbudivé.

Srovnávat profesorský titul s funkcí děkanky ale úplně nejde. Ta přináší mnohem širší závazek – nesete odpovědnost za celou fakultu a její fungování, za to, jak nastavíte procesy, jaká bude organizační kultura. Zatímco profesorský titul je závazek spíše odborný, děkanské vedení je závazek lidský. Pro mě osobně je to tedy odpovědnost, kterou vnímám ještě silněji.

Zatímco profesorský titul je závazek spíše odborný, děkanské vedení je závazek lidský. Pro mě osobně je to tedy odpovědnost, kterou vnímám ještě silněji.

V poslední otázce opusťme univerzitní prostředí – co vám osobně přináší radost a energii mimo akademickou sféru?

Největší radost mi teď dělají moji dva vnoučci. Člověk už všechno prožívá s větším nadhledem, a o to víc si ten čas s nimi užívám. Je krásné sledovat jejich bezstarostnost a mít možnost být u pokračování rodinné linie – tentokrát z klidnější role, než je ta rodičovská.

Ráda také cestuju, poznávám nové země, lidi, mám blízko k filmu, divadlu i literatuře – a teď nemyslím odbornou, ale takovou, u které si opravdu odpočinu (úsměv). A obrovskou radost mi dělají poutní cesty. S kamarádkou máme plán, že každý rok projdeme část nějaké trasy. Přespáváme v albergues, potkáváme poutníky různých věkových kategorií a celá cesta nás vždy něčím obohatí.