Novým děkanem Pedagogické fakulty jste od začátku listopadu, ale už 22. 6. jste byl zvolen Akademickým senátem. Připravoval jste se nějak na svou novou roli a těšíte se na ni?

Na svou novou úlohu jsem se moc těšil, byť je to náročný úkol. Dlouhou dobu jsem budoval katedru studií lidského pohybu a těžko se mi opouštěla, protože jsem tam měl skvělý tým, šikovné mladé lidi, spoustu doktorandů a projektů, a přestože vím, že má Pedagogická fakulta velký potenciál a je možné ji rozvíjet, přebírám tento úkol s velkým respektem. Jsem teprve na začátku a stále se těším; na druhou stranu cítím velkou zodpovědnost a vím, že mě čeká spousta práce.

 

Zvítězil jste v podstatě jednohlasně. Cítíte velkou podporu ze strany fakulty?

Zvítězil jsem jednohlasně, ale nemyslím si, že si mě ve funkci děkana představovali úplně všichni na Pedagogické fakultě, určitě si část lidí přála někoho jiného. To, jak rozhodl Akademický senát, totiž není úplně dokonalým odrazem toho, zda si mé zvolení přáli všichni. Na druhou stranu si myslím, že jsem teď dostal příležitost přesvědčit ty, kdo o mé roli pochybují, že toho můžu fakultě hodně přinést. Těch osob, které mohou akademické pracoviště někam posunout, obohatit jej, je ale vždy více.

 

Jak bude bez vás vypadat katedra studií lidského pohybu?

Je velké štěstí, že je na katedře celá řada šikovných lidí, včetně těch, kteří mě mohou zastoupit. Je to katedra, která má v tuto chvíli obrovské projekty, například projekt HAIE (Healthy Aging in Industrial Environment), který je jak finančně, tak výzkumně velice významný a v tuto chvíli je dokončován. Dále stavíme novou budovu, což je největší rozvojový projekt v historii univerzity. Přestože jsem o prázdninách na spoustě věcech pracoval daleko intenzivněji, s vědomím, že se za chvíli začnu věnovat jiným věcem, neberu to tak, že bych katedru studií lidského pohybu úplně opouštěl.

 

Trošku teď odbočím k obecnějším věcem, které se týkají PdF. Jsou nějaké systémové změny, které byste si přál ve vzdělávání nových učitelů? Teď se například hodně řeší uzákonění toho, že by nebylo nutné mít pedagogické vzdělání při nástupu na pozici učitele.

Není dobré, když lidé, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci, nastupují na školy. Myslím si, že je to snížení kvality, kterou bychom měli naší společnosti přinést. Tento názor zastávám už dlouhou dobu. Říká se, že nemáme dostatek pedagogů, a proto bychom měli umožnit učení i lidem, kteří pro to nemají potřebnou kvalifikaci. V podstatě to ale není nic jiného než to, že nejsme schopni adekvátně zaplatit pedagogy, nejsme schopni vytvořit střední třídu ve společnosti, a tím pádem je pedagogů málo. Když se podíváme na množství absolventů učitelství, kteří vycházejí z fakulty, je jich celkem dost. V minulosti docházelo i k různým vlnám, během kterých bylo obtížné získat učitelské povolání. V době hojnosti, kdy je velká nabídka zaměstnání, se schopní a kvalifikovaní učitelé, kteří řeší finanční problémy, rozhodují raději pro jiné zaměstnání. Zůstávají pak jen ti z nich, kteří vnímají práci učitele jako poslání a srdcovou záležitost. Ti jsou bezpochyby nejlepší, na druhou stranu i oni by mohli být lépe zaplaceni, a to je cesta do budoucnosti. Nesouhlasím s tím, aby nastupovali na ZŠ a SŠ lidé, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci a zároveň si myslím, že to, že se to děje, je způsobeno postavením učitele ve společnosti.

 

V rámci MS kraje ale deficitem učitelů netrpíme, pokud se nepletu.

V rámci našeho kraje nemám žádná data odrážející kvalitu vzdělávání, ale setkávám se s názory, že by se lidé z Prahy měli podívat do MS kraje, jak vypadá dobré vzdělávání. To souvisí s tím, že nabídka práce tady nikdy nebyla až tak vysoká, vždy jsme patřili mezi kraje s vyšší nezaměstnaností, a proto nebyl odliv učitelů tak vysoký. Velký problém tady nemáme.

Nechceme se ale stát Pedagogickou fakultou, která by byla krajská nebo regionální. Z tohoto pohledu by ambice metropolitního města Ostravy měla být vyšší.

Jste připraveni i na zahraniční studenty, třeba i z Polska, Slovenska?

To je hodně zajímavá věc, mít slovenské nebo polské studenty a rozhodně je to jedna z vizí. Všiml jsem si, že PR OU dělalo obrovskou práci při oslovování slovenských studentů, a nejen ti jsou samozřejmě obrovsky vítáni. Pokud na tom budeme mít možnost participovat jako fakulta, tak se rádi přidáme.

 

V současné době přibývá velké množství alternativních škol, ať už jde o Montessori vzdělávací systém, lesní školy, školy svobodně demokratické, SCIO školy… Jak se na tuto diverzitu díváte?

V této oblasti určitě nejsem odborník a mohu jen říct svůj nefundovaný pohled na věc. Já si myslím, že diverzita škol je velice důležitá. Když budeme mít všechny školy jako přes kopírák, budeme trošku jako Severní Korea. Je důležité, aby existovala alternativa ke klasické škole. Sám mám děti ve škole s alternativními přístupy a pozoruji spoustu benefitů pro děti, rodiče, učitele, pro všechny. Také si ale dovedu představit argumenty, proč danou školu nenavštěvovat. A tak to je, ne všem skupinám bude daný směr sedět. Také je třeba ukázat, a to musí dělat odborníci, v čem se bude dítě, které vyjde z Montessori školy, lišit od toho z té klasické. Co mu půjde lépe a co například hůře.

Nežijeme v černobílém světě a díky tomu, že se bude vědět a hovořit o pozitivech i negativech, se mohou rodiče rozhodnout, jakou cestu pro své dítě zvolí. I to je práce pedagogických fakult – dělat výzkum v této oblasti a dávat o něm vědět veřejnosti.

Jaké jsou vize nového děkana Pedagogické fakulty?

Máme celkem tři oblasti vzdělávání: tělesnou výchovu a rekreologii, neučitelskou pedagogiku a učitelskou pedagogiku. To jsou oblasti, ve kterých u nás máme studijní programy. I neučitelská pedagogika je opravdu důležitá, je tam celá řada krásných oborů, jako je sociální pedagogika nebo speciální pedagogika, které jsou klíčové a podpůrné pro vzdělávání. Takže budu věnovat pozornost nejen učitelské pedagogice, ale všem třem oblastem. Pak jsou dva základní pilíře, o kterých se mluví v souvisloti se vzdělávací politikou do roku 2030+. Vypadá to sice, že rok 2030 je daleko, ale ty děti, které se nyní rodí, se do tohoto systému dostanou. Vypíchnu dva nebo tři základní body. Ten první je, že se nyní snažíme naučit děti mnoho znalostí, ale nemají často dovednosti a kompetence. Zní to jako klišé, ale naše děti jsou digitalizované a jsou schopny pracovat s technologiemi daleko lépe než mnoho učitelů na základních nebo středních školách. Pokud se děti něco učí, často si také informace samy vyhledávají a tady si myslím, že nastává úkol učitelů děti upozornit na to, kterým informacím mohou věřit, a kterým ne. Naučit je kritickému myšlení a poznávat, která informace je v jejich oboru důležitá.

 

Ono se i říká, že až polovinu věcí se děti naučí na základních a středních školách zbytečně…

Ano. A ten čas, který věnujeme tomu, že se do nich snažíme dostat všechny ty znalosti, můžeme věnovat jiným věcem. Naši studenti, kteří jednou budou učitelé, by měli mít dovednosti a kompetence. Máme spoustu šikovných mladých lidí, kteří k nám nastoupí, a například jazyk, to je kompetence k tomu, zjišťovat si informace. Když máte učitele, který neumí jazyk, neumí si informace dohledat. Velký důraz tedy bude na naší fakultě kladen na to, aby vznikly studijní programy, které budou podpůrné pro ty studenty, kteří chtějí vyjíždět. Jsme jediná fakulta, která má studijní program s „Mobility Window“. To jsou studijní programy, které umožňují studentům vyjet na zahraniční mobilitu, aniž by tady zároveň museli plnit A předměty, a když student z nějakého důvodu nevyjede, tak místo toho plní některé studijní předměty v anglickém jazyce. Student tak nemusí mít obavy, že bude prodlužovat studijní program a my tím získáme studenta, který má větší uplatnitelnost na trhu práce. Ředitel se vždy rozhodne pro toho, kdo byl v zahraničí, a student získá kompetenci, bude schopen prakticky použít jazyk a pozná zahraniční vysokou školu. Možná nebude mít stejné znalosti, jaké by měl tady, budou trochu jiné, ale bude mít tu kompetenci, dovednost, a to je velká výhoda. A z mého hlediska nejde o to jenom mluvit, ale je třeba k tomu připravit i další důležité formální záležitosti. Rozhodně budu o našich studentech mluvit jako o šikovných mladých lidech, kteří to jsou schopni dokázat, protože oni takoví prostě jsou.

 

A ty další pilíře?

Pedagogická fakulta nebo univerzity obecně mají jednu významnou roli: odbornou činnost a vědeckou práci. Dnes to vidíme u situace spojené s COVID-19, kdy najednou vědci pomáhají s řešením situace. V tom by také pedagogické fakulty měly hrát klíčovou roli. Já bych si přál, aby se naše Pedagogická fakulta zaměřila na některé konkrétní problémy, které má tento region. Druhý pilíř je rovný přístup ke vzdělávání a já vidím obrovskou mozaiku lidí, kteří jsou odpůrci různých inkluzí ve školství. ČR má obecně, v rámci zemí OECD, velkou korelaci mezi výsledky vzdělávání dětí a tím, jaký mají socio-akademický statut rodiče. To znamená, že ti rodiče, kteří nemají dostatek finančních prostředků a nemají vzdělání, mají děti, které pak také velmi často nemají dostatek finančních prostředků, nejsou úspěšní a nemají dobré vzdělání. To se ve vyspělých zemích tolik neděje. Systém škol je tam takovým dětem schopen pomoct, dostat je do hry, a myslím si, že bychom měli být pedagogickou fakultou, která začne tyto věci minimálně popisovat a zkoumat a následně doporučovat to, co bychom měli dělat, aby to tak nebylo. Aby třeba děti, které jsou v rodině alkoholika, ale čtou, měly daleko větší šanci jít studovat. To jsou ale věci, ke kterým potřebujeme výzkumnou evidenci, abychom nezavedli školy do slepé ulice.

Je to běh na dlouhou trať, ale přesně to je role univerzity, která ji odlišuje od neziskových organizací nebo vzdělávacích středisek, které nemají kapacitu na to, aby dělaly výzkumnou činnost. Ta pak totiž končí tím, že se díky ní změní zákon nebo legislativa.

Takže se chcete zaměřit na výzkum?

Na naší Pedagogické fakultě je celá řada velmi schopných lidí, jsme ekonomicky stabilizovaní a z této pozice bychom měli být schopni odborné činnosti přinášet. Máme studenty magisterských i doktorských programů, kteří začínají myslet kriticky a jejich diplomové práce se dotýkají celosvětového problému. Pedagogika byla vždy podceňována, když se ale podíváte na vědecký časopis Science, což je jeden z nejdůležitějších časopisů, který ovlivňuje naši společnost, tak je tam často nějaká výzkumná studie o vzdělávání. Vzdělávání má velkou budoucnost a ovlivňuje lidstvo a jeho schopnost přežít a vytvářet spokojenou společnost. Je to jedna z vizí pro fakultu do budoucna, byť vím, že to nepůjde jednoduše a rychle.

 

A je nějaká změna, kterou pocítí i studenti prvních ročníků?

Moc by se mi líbilo propracovat systém distančního vzdělávání. Nemyslím teď původní dálkové studium, ale aby mohly být některé předměty prezenčního studia, ty, u kterých je to možné, vyučovány distančně. V těchto dnech vidíme, že je to možné, a je to obrovská výhoda dnešního vzdělávání. Když pak studenti přijdou do školy, mohou se do hloubky zaměřit na kompetence a dovednosti. Je hodně důležité, aby studenti necítili, že chodí do školy zbytečně. Pokud by se tento systém výuky podařilo propracovat, ušetřilo by to čas všem a zefektivnilo by to celý vzdělávací proces.