Společná diskuzní scéna Ostravské univerzity, VŠB-TUO a města Ostrava s názvem UniverCITY Ostrava!!! Stage byla i letos součástí Meltingpotu, respektive festivalu Colours of Ostrava. Program nabídl diskuze a přednášky na nejrůznější aktuální témata týkající se rozvoje města, architektury, sportu, regionu, zdraví, energetiky, automatizované dopravy, osobního rozvoje či témata spojená s rozhodováním na konci života. Přečtěte si, co zaznělo na debatách a přednáškách se zastoupením vědců a výzkumníků Ostravské univerzity.

Chlad doma, horko na účtech: Boj o spravedlivou energetiku

Téma energetické chudoby se stalo středobodem první debaty na UniverCITY Ostrava!!! Stage. V ní diskutovali expert na sociální politiku a sociální bydlení doktor Jan Klusáček a profesor Stanislav Mišák z Centra energetických a environmentálních technologií na VŠB-TUO. Setkání moderoval sociální geograf a prorektor Ostravské univerzity doktor Ondřej Slach.

Na úvod besedy Jan Klusáček publiku přiblížil tři základní indikátory energetické chudoby. První je naplněn tehdy, když si domácnost nemůže dovolit dostatečně vytápět (popřípadě chladit) svůj domov podle běžného standardu. Druhou situací je vznik nedoplatků a dluhů za energie. Třetí případ se týká domácností, které vydávají na energie neobvykle vysokou část příjmu. Nejde tedy jen o vysoké ceny energií, ale o jejich dopad na celkové finanční přežití domácnosti.

V Česku žije v energetické chudobě zhruba 1,3 milionu lidí, tedy kolem 800 tisíc domácností. Před energetickou krizí šlo o méně než milion osob.

Nejvíce energetickou chudobou ohroženou skupinou jsou ženy – zejména samoživitelky a osamělé seniorky. Přestože u seniorských párů je ohrožení minimální, u osamělých seniorek je až šestinásobně vyšší – s energetickou chudobou se potýká přibližně třetina z nich. U samoživitelek je to 30 až 40 procent. Tyto domácnosti totiž mají jen jeden příjem, náklady na energie tak pro ně představují výraznou zátěž.

Ohrožení energetickou chudobou jsou také mladší lidé v nájemních, primárně starších, domech. V rovině rodinných domů jde o zásadní spojení s jejich zateplením – zejména u nemovitostí, kde žijí senioři a velmi chudí lidé. Tito obyvatelé totiž z finančních důvodů zateplení zpravidla ani vůbec nezvažují. V těchto situacích může sehrát důležitou roli komunitní energetika – sdílení energie z obnovitelných zdrojů na úrovni místních komunit a subjektů. Tento model by obyvatelům technicky nevyhovujících domů alespoň dočasně mohl umožnit přístup k levnější energii.

Zatímco technologie a know-how existují, jejich širší uplatnění brzdí komplikovaný legislativní rámec, nedostatečně vyvinuté distribuční systémy a absence odborné podpory v terénu. Zazněl opakovaný apel na roli municipalit a vyškolených energetiků, kteří by měli působit jako mediátoři a koordinátoři lokálních řešení. Mnohé starší domácnosti totiž postrádají nejen finanční prostředky, ale také přístup k informacím a orientaci v možnostech pomoci či technických řešeních.

Beseda ukázala, že energetická chudoba není pouze technický či ekonomický problém, ale hluboký sociálně-společenský fenomén, jehož řešení vyžaduje koordinaci politiky, technologie i komunitní podpory.

Jak si zachovat zdravou mysl

S rostoucí délkou lidského života přichází celospolečenská výzva: jak žít dlouho, a přitom kvalitně – fyzicky, ale i mentálně. Téma kognitivního stárnutí a prevence demence se stalo ústředním bodem inspirativní přednášky, kterou vedla doktorka Vera Kristýna Jandačková z Pedagogické fakulty OU. Využila přitom poznatky z vlastního výzkumu i mezioborových studií a nabídla posluchačům unikátní pohled na formování zdraví v průběhu života.

Ačkoliv dnešní medicína umí úspěšně léčit mnoho tělesných onemocnění, přesto se stárnutím přichází výzvy, na které léky zatím nemáme – zejména v oblasti kognitivního zdraví. Schopnost pamatovat si, učit se nebo přemýšlet se s věkem přirozeně mění a například léčba demence zůstává zatím stále nevyřešeným problémem.

Podle výzkumů má vliv na kvalitu života ve stáří životní styl a celoživotní přístup. Kognitivní stárnutí je sice přirozené, ale nemusí nás zásadně omezovat. Cílem není stárnutí zastavit, ale žít tak, abychom si zdravou mysl uchovali co nejdéle. V přednášce zazněla řada doporučení, jak toho dosáhnout.

Výzkumy říkají, že bychom přibližně 40–50 procentům případů demence mohli předejít, kdybychom během života dodržovali určitá preventivní doporučení. Jedna z klíčových studií, publikovaná v prestižním časopise The Lancet, shrnuje čtrnáct rizikových faktorů – od dětství přes střední až po pozdní věk – které zvyšují pravděpodobnost rozvoje demence.

Na prvním místě mezi těmito faktory stojí vzdělání. Vzdělávání, ať už formální (středoškolské, vysokoškolské), nebo neformální (celoživotní učení, kurzy, stimulující zaměstnání, aktivní zájem o nové informace), pomáhá budovat takzvanou kognitivní rezervu. Ta funguje podobně jako finanční – během života ji „spoříme“ tím, že aktivně používáme mozek, učíme se novému, řešíme náročné situace, hledáme kreativní řešení nebo se přizpůsobujeme nečekaným výzvám.

Další důležitou oblastí, která ovlivňuje zdraví mozku, jsou faktory související se zdravím srdce. Například nedostatek pohybu, kouření, nadměrná konzumace alkoholu, obezita, nezdravá strava nebo vysoký krevní tlak výrazně zvyšují riziko kognitivního úpadku. Stejně tak i vysoký cholesterol, deprese nebo sociální izolace.

Na kvalitu života má podle výzkumů vliv taky pravidelný pohyb – ten pravděpodobně působí protektivně i v nepříznivém, respektive znečištěném, prostředí, protože zlepšuje okysličení a výživu mozku a podporuje cévní zdraví. To znamená, že i v krajích spojených se znečištěným ovzduším má smysl se věnovat pohybu a zlepšovat svou fyzickou kondici.

Přednáška přinesla i další příklady technik, které mohou pomoci zlepšit zdraví mozku a nervového systému:

• Stimulace vagového nervu: Pomocí speciálních přístrojů lze cíleně aktivovat bloudivý nerv, který ovlivňuje náš autonomní nervový systém.
• Rezonanční dýchání: Dýchání v rytmu cca 5–6 dechů za minutu (např. 4 sekundy nádech, 6 výdech) pomáhá zklidnit tělo i mysl a podpořit nervový systém.
• Technika vděčnosti: Každý den si říct nebo zapsat několik věcí, za které jsme vděční, má pozitivní efekt na psychiku.
• Modlitby a mantry: Pravidelné opakování manter může přirozeně navodit klidný dech a zlepšit srdeční variabilitu.
• Vizualizace: Představování si svého „nejlepšího možného já“ a pozitivní budoucnosti pomáhá udržet optimismus a duševní pohodu.

Když doly ztichnou: Co dál?

Beseda Když doly ztichnou: Co dál? nabídla hlubší pohled na proměny života horníků na Ostravsku a Karvinsku. Hostkami byly dr. Nicole Horáková Hirschler, která se zaměřuje na otázky migrace, enviromentální sociologii a sociologii práce, a dr. Dawn R. Norris, věnující se vlivu historických změn na subjektivní význam práce a nezaměstnanosti. Obě výzkumnice dlouhodobě mapují osudy horníků a ocelářů v kontextu ekonomických a společenských změn po roce 1989.

V úvodní části diskuse posluchače přenesly výzkumnice do běžného dne horníků, následovaly tři jejich modelové příběhy, zkonstruované na základě rozsáhlých rozhovorů: Marek, jenž po zániku dolu v mladém věku hledá nové profesní uplatnění; Vladislav, který si po uzavření svého pracoviště dokázal najít další zaměstnání v jiném dole a po odchodu do důchodu působí jako lektor v hornickém muzeu; a Tonda, který po ztrátě zaměstnání přetavil své dovednosti v úspěšné podnikání. Tyto příklady demonstrovaly, že přes generační, sociální i osobní rozdíly je adaptabilita a profesní mobilita mezi horníky rozšířenější, než často předpokládají stereotypy.

Jedním z klíčových témat besedy byla právě analýza a vyvrácení těchto stereotypů. Ostatně na výčet stereotypů se vědkyně ptaly přímo publika na diskuzní scéně, a to jich zvládlo vymyslel značný počet. Rozhovory provedené s horníky však jasně prokázaly, že rozšířené představy o nízké úrovni vzdělání, neochotě ke změně, apatii vůči ekologickým otázkám či nostalgii po minulém režimu se s realitou většiny respondentů výrazně rozcházejí.

Horníci běžně absolvovali další odborné kurzy, rekvalifikace, někdy i vysokoškolské studium, projevovali značnou otevřenost k přijímání nových technologií i environmentálních přístupů a jejich vztah k předlistopadovému období byl v řadě případů kritický.

Diskuse se rovněž zaměřila na otázku profesní identity, která byla mezi respondenty nesmírně silná – hornictví bylo chápáno nejen jako zaměstnání, ale také jako forma služby komunitě a modernímu Ostravsku. Zaznívaly však i obavy spojené s budoucností, zejména starší respondenti vnímali riziko ztráty společenského uznání a komplikace spojené s pracovním uplatněním po uzavření dolů.

Rozhodování na konci života

Poslední diskuze na UniverCITY Ostrava!!! Stage se věnovala tématu, které je nejen jistotou každého lidského bytí, ale zároveň také jedním z nejsložitějších etických, právních a profesních dilemat současné medicíny – problematice umírání, paliativní péče a rozhodování na konci života.

Setkání vedli profesor Pavel Ševčík, vedoucí Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, jenž se dlouhodobě věnuje etickým a praktickým otázkám péče na konci života, a také doktor Marek Orko Vácha, respektovaný molekulární biolog, genetik, teolog a lékařský etik.

Profesor Ševčík otevřel své vystoupení statistikami ze své kliniky – uvedl, že zhruba deset procent pacientů zemře v režimu nejvyšší intenzivní péče. Zásadní byla však jeho interpretace těchto čísel: nejvíce poděkování směrem k nemocnici přichází od příbuzných těch, kteří v nemocnici zemřeli, nikoli od těch, jejichž blízcí přežili. Tento poznatek podle něj podtrhuje, jakou důležitost má důstojné provázení na konci života a komunikace s rodinou pacienta.

V odborném diskurzu vystoupily do popředí pojmy jako přiměřená péče, marná léčba a dříve vyslovené přání. Mnohokrát zaznělo, že cílem moderní medicíny není a nemůže být prodlužování života a utrpení za každou cenu. Dobrou praxí zůstává respektování přání pacienta, a to včetně rozhodnutí ohledně přechodu z intenzivní na paliativní péči. Zazněla také důležitost sdíleného rozhodování mezi týmem lékařů, pacientem a jeho blízkými.

Výrazným motivem byla otázka eutanazie, kterou oba řečníci tematizovali v lékařském, právním i etickém kontextu. Zdůraznili, že v České republice eutanazie zůstává protiprávní a o její legalizaci probíhá veřejná debata, jež však mnohdy trpí neporozuměním samotného pojmu i zahraničním praxím.

Marek Orko Vácha následně téma zasadil do širší filosofické a náboženské perspektivy. Připomněl, že dle sekulárních i náboženských etických systémů není povinností prodlužovat život za každou cenu: klíčem je dobré, důstojné umírání a smysluplné prožití posledních dní. Věnoval se také otázkám spirituality, smyslu života a utrpení, přičemž akcentoval význam komunikace nejen se samotným pacientem, ale také s jeho rodinou a blízkými. Připomněl, že na závěr života mimovolně nastupují existenciální otázky, na které by měl být zdravotnický personál připraven odpovídat, byť jde často o oblast překračující rámec klasické medicíny.

V diskusi zazněla i otevřená otázka, zda a jak připravujeme lékaře a studenty medicíny na kontakt s umírajícími pacienty a jejich pozůstalými. Profesor Ševčík popsal, že na Lékařské fakultě Ostravské univerzity postupně dochází k posunu ve výuce, rostoucímu důrazu na paliativní medicínu i osobní setkávání studentů s problematikou rozhodování na konci života v praxi.

Závěrečná slova obou přednášejících poukázala na potřebu otevřeně vést celospolečenský dialog o smrti a umírání, neboť jen tak lze i tyto nejzásadnější okamžiky lidského bytí činit smysluplnými a důstojnými.

Program doprovázely workshopy

Program diskuzní scény UniverCITY Ostrava!!! Stage doprovázely po celé čtyři dny také workshopy z dílny Ostravské univerzity. Návštěvníci si mohli vyrobit šumivé bomby do koupele nebo technikou sítotisku stylovou originální festivalovou tašku.

Foto: Anna Špundová