„Češi jsou zděšení z cizinců“

Autor: , 10. 8. 2015

Přinášíme další ze série rozhovorů s cizinci „Za půl roku našincem“. Tentokrát jsme zpovídali Omara z Maroka. Došlo na české teenagery, postoj k cizincům a nakonec i islám.


OMAR Z MAROKA si Ostravu oblíbil. Nejkrásnější podle něj je při pohledu ze Slezské Ostravy.

Omar z Maroka přijel do Česka před měsícem. Podle něj je Ostrava skvělé město a nechápe, proč si místní stěžují. Pochvaloval možnosti kulturního vyžití, Colours of Ostrava a život v ulicích obecně. Co se Čechů týče, má výtky i pochvaly. Přečtěte si třeba o tom, jak jsme očima Maročana spořádaný národ.

Přijel jsi sem učit angličtinu a francouzštinu, jak tyto hodiny vypadají?

Naštěstí jsou to hodně malé skupinky mladých studentů, takže se s nimi dá dobře pracovat. Samozřejmě, že za pár týdnů se nedá naučit žádná velká gramatika, bereme to spíše jako příležitost se rozmluvit. To je nejčastější problém, lidi rozumí, mají slovní zásobu, ale neumí se vymáčknout, i já to tak měl. (Teď Omar mluví plynule a tak rychle, že si sotva stačím dělat poznámky – pozn. red.)

A jak jsou na tom čeští studenti s angličtinou?

Každý jinak, ale jedno mají společné: Chtějí se učit a jsou to dříči. Když se do něčeho pustí, jdou do toho s vervou a umí udržet soustředěnost. V Maroku se tohle moc nevidí, teenageři se o jazyky příliš nezajímají.

Tady narážíme na kulturní rozdíly mezi Českem a Marokem, je ještě něco, co bys mohl srovnat v kontrastech?  

Třeba to, že alkohol je mnohdy levnější než voda. Taky jsou Češi více disciplinovaní a spořádaní. Třeba autobusy! Jak jezdí na čas, to je ta nejpozoruhodnější věc, s jakou jsem se kdy setkal. V Maroku je všechno dost náhodné. Nebo jak dodržujete barvy na semaforu. U nás je skoro ignorují.

Překvapilo tě něco? Prožil jsi nějaký kulturní šok po příjezdu sem?

Nic velkého. Jen mi připadá, že jsou místní trochu zděšení z cizinců. Snaží se to nedávat najevo, ale zároveň cítím ty dlouhé, zvídavé až podezřívavé pohledy… A taky postoj Čechů k cikánům. Vůbec jsem ten pojem neznal, pak mi jej vysvětlili, a já nechápal, proč lidem tolik vadí kočovná kultura. Ale časem jsem jejich rozhořčení trochu pochopil, je pravda, že většina z nich se nechová zrovna ohleduplně.

Jaký byl tvůj první dojem po příjezdu do Česka?

Úplně první noc po příjezdu jsem strávil u přátel z organizace AIESEC, přes kterou jsem sem přijel. Překvapilo mě, jaký mají pohled na islám – dost zkreslený. Tyhle stereotypy jsou neuvěřitelně nebezpečné a nakažlivé.

V čem se tedy pletli?

Hlavně není pravda, že má ambice stát se jediným náboženstvím světa. Naopak, islám je o dialogu, toleranci, respektu. Jenže bohužel, každé náboženství nebo i kultura mají svou extrémistickou větev, která si vybere určité pasáže, a ty interpretuje doslovně. A tyto menšiny jsou hlučnější a viditelnější a pak vznikají právě stereotypy.

Nedávno jsem dělala rozhovor s Vafou z Ázerbájdžánu, říkala, že se nemodlí, že o tom to není. I ty si myslíš, že islám není o pravidlech?

Jistě, islám je víra, která se má realizovat srdcem, ne činy.

Závěrem: co byl nejsilnější moment, který jsi tady v Ostravě zažil?

(Dlouho přemýšlí.) Není snadné si takhle náhle vzpomenout na ten nejsilnější, ale vybavil se mi spíše obraz: pohled z balkónu kamarádky, která bydlí na Slezské Ostravě. Nádherný výhled, byl jsem jím unešený.

FOTO: Tereza Gerthnerová

Související články: