Jak čelit manipulacím a dezinformacím? Pohled profesora z Harvardovy univerzity

Autor: Petr Kopecký , 8. 11. 2017

Postfaktická či postpravdivá doba, falešné zprávy, dezinformace, mediální manipulace.


Postfaktická či postpravdivá doba, falešné zprávy, dezinformace, mediální manipulace. Všechny tyto výrazy stále častěji přicházejí na přetřes v odborných i novinářských textech. Slovní spojení „falešné zprávy“ (anglicky „fake news“) se dokonce v některých anketách stalo výrazem roku 2016 (např. podle tvůrců australského slovníku Macquarie), zatímco podle autorů a editorů Oxfordského slovníku nejlépe zachycuje intelektuální atmosféru a směřování téhož roku výraz „postpravdivý“. Ten označuje prostředí, v němž mají fakta menší dopad na názory veřejnosti než apely na city a osobní přesvědčení. I o této dramatické proměně veřejné debaty v posledních dvou letech hovořil 11.–12. října v Centru PANT a poté i na FF Ostravské univerzity profesor Thomas Nichols. Nouzi o posluchače pan profesor neměl, na besedě i na přednášce bylo plno. Pro ty, kteří se o téma zajímají, ale na žádnou z akcí dorazit nemohli, přináším alespoň něco z vlastních poznámek.

Smrt odbornosti

Smrt odbornosti, tak zní titul poslední knihy profesora Nicholase (celý název je The Death of Expertise: The Campaign Against Established Knowledge and Why It Matters), která vyšla na počátku tohoto roku v nakladatelství Oxford University Press a během krátké doby se jí dostalo překladu do sedmi jazyků (včetně ruštiny a čínštiny). Jak napovídá název, kniha pojednává o rostoucí nespokojenosti nejen s politickým establishmentem, ale také s etablovanými odborníky či vědeckými elitami. V USA se stále více nahlíží na nevědomost jako na ctnost a odmítání rad od expertů je vnímáno jako prosazování autonomie a nezávislosti na elitách. V uvedené knize Nichols píše: „Vztah mezi experty a občany je postaven na vzájemné úctě a důvěře. Jakmile dojde k jejich narušení, tyto dvě skupiny mezi sebou začnou bojovat a první obětí se stává demokracie, která se zvrhne ve vládu davu nebo elitářskou technokracii.“ Snad není ani třeba dodávat, že jisté náznaky tohoto procesu lze pozorovat i v Evropě, tu střední nevyjímaje.

Soumrak věcnosti a objektivity

Je nabíledni, že rostoucí nedůvěra v odborníky je živnou půdou pro populismus. V mediálním prostoru i v politice lze sledovat rozostřování hranice mezi názory a fakty. (Nejen) Američané ztrácejí schopnost i ochotu rozlišovat mezi popisem reality a její účelovou interpretací. Profesor Nichols tento trend dokumentoval na způsobu komunikace prezidenta Trumpa, který si z Twitteru udělal hlavní komunikační kanál. Skrze něj každé ráno vypouští do světa své názory, jeho faktická tvrzení následně média podrobují kontrole (tzv. fakt-checking), za což si nakonec vyslouží od prezidenta nálepku „fake news“. Faktická přesnost a vyváženost jsou v politickém i mediálním diskurzu na ústupu, protože hlavními kritérii úspěchu se stávají rychlost a atraktivita sdělení. „Šílená tvrzení prezidenta Trumpa snadno získávají publicitu“, konstatuje profesor Nichols, který je mimochodem tradiční volič Republikánské strany, za níž současný prezident kandidoval. Trump je dokladem i dalšího problematického fenoménu, o němž byla na přednášce řeč. Jde o zapojení celebrit do politiky. Jejich hlas jde často slyšet více než vyjádření mnohem povolanějších. Jako bychom přestali rozlišovat mezi osobnostmi známými a skutečně významnými.

Bubliny na sociálních sítích

Sociální sítě zásadně mění svět médií i způsob, jakým komunikujeme. Ve svém článku, jenž vyšel v časopise Foreign Affairs, Thomas Nichols píše, že internet utváří společenství podobně smýšlejících lidí, kteří si jen potvrzují to, čemu věří a nechtějí si svou „víru“ nechat nijak narušit. Sociální média jen zesilují tuto ozvěnu, a miliony Američanů se tak zakopávají ještě hlouběji do svých politických a intelektuálních zákopů. Přirozenou tendenci vyhledávat informace, které člověka utvrzují v jeho přesvědčení, nová média umocňují. Podle profesora Nicholse existuje také korelace mezi metakognicí (schopnost kritického odstupu a sebereflexe) a schopnostmi a znalostmi. Jinými slovy, čím méně má člověk znalostí a dovedností, tím více je přesvědčený o vlastní pravdě.

Dezinformace

Slovo dezinformace se táhlo přednáškou na FF OU jako červená nit. Profesor Nichols názorně ukázal, jak vzniká dezinformační kampaň. Rychlost a lehkost, s jakou se manipulativní zprávy šíří ve virtuálním prostoru, je zarážející. Na několika konkrétních případech demonstroval mechanismy „putinovské“ propagandy (jako znalec Ruska a stoupenec pravoslaví odmítá sousloví „ruská propaganda“), která vytváří obraz světa, v němž je Západ zkorumpovaný a Rusko naopak zcela normální. Na rozdíl od dob Sovětského svazu putinovská propaganda spočívá ve vytváření často protichůdných zpráv, které mají za cíl vzbudit zejména u obyvatel západních zemí dojem, že už nelze věřit nikomu a ničemu. Na dotaz jednoho z přítomných studentů ohledně státem podporovaných dezinformačních kampaní v USA Nichols odvětil, že v jeho zemi je nesrovnatelně těžší produkovat klamavé a manipulativní informace, aniž by při tom autora informací svobodná média nepřistihla.

(Jak rozpoznat) falešné zprávy?

Tak jako v akademickém psaní, i v žurnalistice je nesmírně důležitá práce se zdroji. Informace o původci zprávy představují podle Nicholse základní předpoklad pro to, abychom byli jako čtenáři schopní vyhodnotit spolehlivost a objektivitu zprávy. Konkrétně nám podle něj k rozpoznání falešných zpráv mohou pomoci mj. tyto kroky: 1) Nečti pouze titulek; 2) Zjisti více o médiu, v němž zpráva vyšla; 3) Ověř si datum vydání; 4) Kdo je autorem?; 5) Zkontroluj odkazy a zdroje; 6) Dej si pozor na podezřelé citace a fotografie; 7) Není zdroj předpojatý?; 8) Publikují tuto zprávu i jiná média?; 9) Přemýšlej, než zprávu sdílíš. Profesor Nichols opakovaně zdůrazňoval důležitost editora, který mimo jiné ověřuje pravdivost informací. V této souvislosti uvedl, že významné americké deníky jako jsou The New York Times či The Washington Post, které prezident Trump častuje nálepkou „fake news“, mají nejprofesionálnější a nejpočetnější týmy editorů a fact-checkerů, což ale neznamená, že se v textech neprojevuje spíše liberální orientace. Nichols jedním dechem dodal, že absence editora je také problémem stále vlivnějších blogů. Z tohoto důvodu se před časem rozhodl svůj blog zrušit.

Závěrem                      

Žijeme v době informační exploze. O informace nemáme nouzi, naopak jsme jimi denně zaplavováni z různých kanálů. Neumíme s nimi však mnohdy nakládat. A vzdělávací systém by měl na tento fenomén reagovat. Učit studenty, jak odlišit spolehlivou informaci od zavádějící, jak odhalit manipulativní sdělení, jak rozeznat podstatné od nepodstatného, aby nenaskočili na každou populistickou či dokonce extremistickou vlnu, která se kolem nich prožene. I kritickému myšlení a mediální gramotnosti se dá systematicky učit. A to je výzva zejména pro humanitní a společenskovědní obory. Profesor Nichols v tomto ohledu nabízí cennou inspiraci.

 

Thomas Nichols přednáší bezpečnostní politiku na několika amerických vysokých školách, včetně Harvardovy univerzity, a je častým komentátorem v amerických médiích. Své názory prezentuje mj. na stránkách deníků The Washington Post či The New York Times. Na počátku tohoto roku vydal v nakladatelství Oxford University Press knihu s titulem The Death of Expertise: The Campaign Against Established Knowledge and Why It Matters, která se těší velké pozornosti nejen v USA. Text se brzy dočká překladu v sedmi jazycích, včetně ruštiny a čínštiny. Obě ostravské přednášky (FF Ostravské univerzity a Centrum PANT) proběhly díky podpoře Velvyslanectví USA v ČR.