Měl jsem možnost se zúčastnit konference Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku, která letos proběhla 26. a 27. ledna v Českých Budějovicích. A ačkoli jsem se zaměřoval spíše na kvantitativní výzkum, musím říct, že to pro mě bylo moc zajímavé, inspirativní a přínosné. A konečně jsem naplno pochopil, k čemu ten kvalitativní přístup může být dobrý a nezastupitelný ve vědách o člověku.

Zúčastnil jsem se mimo jiné i workshopu, který se zaměřoval na kódování, což bylo na příkladu rozhovoru z výzkumu, jehož záměrem bylo zjistit, jaké jsou překážky v emancipaci Romských žen. A ukázalo se, že jedním z faktorů, který zde hraje roli, je pasivita (jejich) mužů.

Moc mě teď nenapadá, jak tomuto dojít v rámci kvantitativního výzkumu, a to i proto, že data byla sbírána formou rozhovoru, který umožňuje jít víc do hloubky a odhalovat mimo jiné působící faktory a vztahy, které by dotazník dokázal jen sotva postihnout. Vědomí o možnosti působení určitých faktorů nám však umožní na větším souboru hypotézy o těchto faktorech a vztazích potvrdit, případně nepotvrdit.

Zaujalo mě i dané téma výzkumu. Pokud jde o pasivitu mužů, vnímám toto jako celospolečenský problém nejen u Romských žen a mužů. Stále většina lidí tak nějak automaticky počítá s tím, že o děti a o domácnost se stará především žena, i když má dítě oficiálně dva rodiče, dva dospělé lidi. Třeba když matka nechá dítě s otcem, je tendence říkat, že otec dítě hlídá, přitom nejde o hlídání, když je to jeho dítě. Když muž uvaří nebo uklidí, je za hrdinu, kdežto u žen se to bere jako samozřejmost. V reklamách se tváří, jako by tatínkové snad ani neexistovali.

I v sociální práci se často stává, že ačkoli by se mělo jednat o práci s celou rodinou, sociální pracovnice a pracovníci se obracejí často jen na ženy a mají tendenci se spokojit s jen „pasivním začleňováním“ otců. Když ale dojde k jejich „aktivnímu zapojení“, výsledky mohou být transformativní. Na FSS OU si důležitost zapojování otců do rodinných záležitostí uvědomujeme, například zde proběhl loni projekt TAČR na téma „Vývoj nástrojů pro podporu zapojení otců v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi a jejich pilotní ověření v praxi“ a vznikla díky němu mimo jiné i Metodika k zapojování otců nejen v sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi.

I obecně ve společnosti se stále ještě obecně cení spíše kvantita nad kvalitou. Ve školství stále ještě převažuje počítání chyb a zejména na vyšších stupních se už tolik nezohledňuje individuální posun. MPSV zavedlo zvýšení starobního důchodu o takzvané výchovné, ale počítá se jen podle počtu dětí, které jeden z rodičů vychová, nikoli už kvalita výchovy nebo rodinného prostředí. A tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Nezbývá než doufat, že prestiž kvality časem poroste, i když je obtížně měřitelná. Ale ve výzkumu i v životě je nezastupitelná.