TOODLE NOODLE, číslo první 2015

Autor: , 24. 9. 2015

Ve středu 16. září jsem ve své pracovně na Reální ulici, na stole obloženém různými žalobami a komiksy nalezl obálku s několika texty a obrázky, na níž stálo „Publikuj, nebo zhyň!“.


Už jsem uvykl tomu, že se na mě jako na člověka v akademické obci známého obracejí různí lidé s nejobskurnějšími prosbami a požadavky, pletouce si mě evidentně s Robinem Hoodem, Sherlockem Holmesem, Bondem (Jamesem Bondem) či Andrejem Babišem. – Ne, milá studentko 2. ročníku Bc., to, že Vám pan docent nabídl místo pomvědky, není skrytou nabídkou k sňatku – pomocnic má již nyní víc než čtyři, pročež i kdyby byl muslimem, nemohl by svým příslibům čestně dostát, takže se opravdu budete muset zapojit do jeho empirického výzkumu Vzpomínky romských babiček. To, že Vás děkan „nikdy nezdraví a podivně se usmívá“, není dostatečným důvodem, pane doktore, abychom mu jakkoliv ubližovali, mimochodem, se stejným požadavkem a zdůvodněním se na mě obrátil i on. Pane profesore, k odhalení člověka, který pod Vaším jménem „publikuje ty strašné bláboly“, byste si měl přečíst příběh o dr. Jekyllovi a panu Hydovi a být mu za všechny ty rivy vděčný, neboť nikdo nic nepoznal a co by za to každý jiný dal.

Neboť jsem člověk bojácný a úslužný, nebudu se anonymním původcům souboru, jenž jsem pro sebe nazval Rukopisem vysokoškolským, stavět do cesty za štěstím a vyvěšuji ho na svůj blog, aniž bych komentoval jeho nízkou úroveň, přijímal odpovědnost za výroky v něm obsažené nebo přestával doufat, že se nic podobného na mém stole již nikdy neobjeví.

Stáhnout (PDF, 2.66MB)

Přečteno: 998x
O blogu
Martin Tomášek
Jsou věci, které se obejdou bez komentáře - dobrá vůle, dobré jídlo, dobrý vtip. A některé ne...