Syslové z Mohelna

Autor: , 26. 5. 2015

Je to přesně rok, co jsem si založil tenhle blog s úmyslem popisovat to, co dělám (spíše děláme, protože děláme v týmu) v laboratoři. Chtěl jsem psát hlavně o tom, jak si na Katedře biologie a ekologie OU každý den čteme genetickou informaci různých hmyzáků, nejčastěji much. Ostatně chci psát i o jiných věcech, se kterými se během mého PhD studia setkávám. Doposud jsem tady nic nenapsal, ale to se právě mění. Po roce vylézám z laboratoře (aspoň na chvíli) a začínám psát. Dnes sice ještě nebudu psát o muší DNA. Budu psát o syslech, o syslech z Mohelna.

To bylo totiž tak… vypravili jsme se (cca 30 studentů a pedagogů) v rámci terénního cvičení z biologie na jižní Moravu, kde jsme navštívili několik botanicky a zoologicky zajímavých lokalit. Během tří dnů jsme zajeli mrknout na Národní přírodní rezervaci (NPR) Hádecká planinka, Lednický zámecký park, Národní přírodní památku (NPP) Kalendář věků u Dolních Věstonic, Chráněnou krajinnou oblast (CHKO) Pálava, Národní park (NP) Podyjí a NPR Mohelenská hadcová step. O poslední zmíněné lokalitě se chci rozepsat, ta byla díky místním syslům velice zážitková. O zbytku lokalit a vlastně celém terénním cvičení plánuji psát později, to byl taky přírodovědný mazec.

Poslední den cvičení jsme vyrazili směr NPR Mohelenská hadcová step. Jaderná elektrárna DukovanyŘidič našeho autobusu to vzal kolem jaderné elektrárny Dukovany. Když jsme byli blízko, zpomalil a my za jízdy fotili. Není čas zastavovat, syslové čekají. Jako stavba to je úchvatná, ale co… sysel je lepší. Vjíždíme do Mohelna, projíždíme obcí nahoru na kopec, na kterém je travnaté parkoviště a vedle něj hadcová step. Při vstupu do rezervace vás uvítají informační tabule, ze kterých se dozvíte, že vstupujete na opravdu unikátní lokalitu. Vyskytuje se zde množství rozmanitých teplomilných druhů rostlin a živočichů, především hmyzu. Podloží tohoto území tvoří hornina hadec. Hadcové půdy jsou velmi bohaté na hořčík, avšak chudé na ostatní živiny. Na takových půdách se rostlinám růst příliš nedaří a jsou charakteristické svým nanismem neboli zakrslostí. Míříme vyšlapanou stezkou porostem kavylů, ostřic a kostřav na nedalekou vyhlídku. Z vyhlídky je vidět údolí řeky Jihlavy a v dáli také elektrárna Dukovany. Něco si o místě povíme, vyfotíme a postupujeme stepí dále. Mezitím se dozvídám, že se na protějším kopci vyskytuje populace sysla obecného. Zbystřil jsem. Že bych měl to štěstí a viděl sysla, případně ho natočil?

Pokračujeme k onomu kopci a nyní kdosi prohlásí: „Odsud jsme loni Vyhlídka - NPR Mohelenská hadcová steppozorovali sysly.“ Odsud? Vždyť je to strašně daleko, pomyslel jsem si. „Dívejte, támhle je.“ Kde? Kde himbajs je? Všichni se najednou zastaví a upřou své pohledy na protější step. Někteří vytahují dalekohledy. Nemám dalekohled, mám kameru. Zoomoji alespoň kamerou. Zoomuji na maximum. Ruka se mi třese a sluníčko pere na displej kamery, takže toho moc nevidím. Rukou si zakrývám displej, abych dopadání paprsků omezil na minimum. A hle! Cosik se tam mihlo! Soustředím se na ono místo a opravdu tam něco je. Nedýchám, ruku s kamerou si podpírám. Ve skutečnosti vidím jen nějakou tlustší čáru mezi tenkými čárami, které se ve větru kývou sem a tam. Jasně, to budou stébla trav a ta vzpřímená tlustá čára bude sysel. Určitě to je sysel. Takové video točené z ruky bude na nic, vytahuji stativ. Tak… a tlustá čára se právě schovala. Určitě vyleze znovu.

Vylezla. Zkouším se posunout blíže. Vždy ujdu kousek, zastavím se a Údolí řeky Jihlavy
točím. Nohy stativu musím vždy v rychlosti přizpůsobit terénu. Nějak to zvládám. Přibližuji se čím dál více a z tlusté čáry se stává tvarované hnědé tělo s velkýma tmavýma očima, malými ušními boltci, kratšími předními končetinami než ty zadní. Paráda. Tito hlodavci vylezou z nory, na chvíli se postaví a zase zalezou zpátky nebo jsou jen skrčení v trávě, kde je nejde tolik vidět. Vlastně je lze dobře vidět, jen když stojí. Dostanu se až do vzdálenosti deseti až patnácti metrů. Teď mě určitě uvidí a už nevylezou. Vylezli. Vše jsem v tichosti a s úžasem sledoval a točil. Opravdu zážitek. Ostatní členové exkurze se také postupně v tichosti připlížili, nafotili sysly, pak pokračovali po lokalitě dále, ale už jinou cestou, někde níže po svahu mezi borovice. Já jsem na místě setrval a točil. Vyzkoušel jsem i pokus natočit sysly z 30 cm vzdálenosti. Postavil jsem k jejich noře stativ s kamerou a odešel do bezpečné vzdálenosti. Říkal jsem si, že jsem je tímto vyplaším natolik, že už nevylezou. Po asi šesti minutách vylezli. Bohužel z jiné nory než z té, u které byla kamera. Takže z toho záběru mám jen plápolající stébla trav. Nevadí, mám alespoň záběry z těch 10 – 15 metrů.

Zbytek naší skupiny se po chvíli začal vracet po vyšlapaných stezkách zpět do autobusu a já musel taky. Terénní cvičení končilo a my se museli vrátit domů. Celou cestu zpět jsem byl zvědavý, jak budou vypadat záběry na počítači. Výsledek posílám v kratičkém videu níže (doporučuji zapnout se zvukem a v HD kvalitě).

Díky tomuto terénnímu cvičení jsme měli prima zážitek 🙂

Přečteno: 1022x
O blogu
David Kaspřák
Dá se blogovat o tom, jak dostat molekulu DNA třeba z mouchy? Zkusím to. Blog o životě jednoho pí eič dý [piš PhD] studenta :-)