Studium je především láska

Autor: , 14. 6. 2016

Člověk přemýšlí, proč studuje. Člověk přemýšlí, k čemu je studium do budoucna. Co cítím a jak se cítím, když studuji na vysoké škole? Tyto otázky zaznívají na akademické půdě z úst studentů často. Někteří studenti cítí nespokojenost, nespravedlnost, někdy až přehnaný stres ze všech těch zkoušek a zápočtů, často slýchávám slova o systému, ve kterém je něco špatně. Oblíbená je ona věta: K čemu nám to bude v životě? Ale není něco špatně i v nás? Studentovi musí dojít záhy po nástupu, že studium je především láska. Ten všeobsažně dobrý pocit, že poznávám a chci i předat zpracování toho dobrého pocitu druhým. Všichni ti slavní vynálezci, básníci, lingvisté, diplomaté, vědci, inovátoři milovali tu možnost poznávat a objevovat. Pokud tuto touhu máme, jsme připraveni orientovat se a postupně osvojovat si tak přístup k akademické půdě.

Studium je dar

Při četbě Jiráskovy Filosofské historie, románu o studentském vlastenčení a lásce, jsem si uvědomil, jakým darem je studium už pro celé generace a jak v naší současné situaci nejsme schopni někdy tento dar ocenit. Hlavní hrdinové příběhu, studenti jakéhosi filosofického nástavbového studia bydlí v podnájmu u jisté domácí, která jim vaří a jakžtakž se o ně v jejich chudobě stará. Studenti, kteří byli vysláni na studia z maloměst či vesnic, se všemi silami chtějí probít do světa lidí vzdělaných, jejich život je ono studium, těžká dřina plná potu, učení latiny a jiných jazyků a samozřejmě žití v studentském kolektivu, ta aktivní účast při snaze prosadit studentskou slavnost Majáles. A tak člověk přemýšlí o době 19. století, kdy studium jiných kultur vytvářelo předpoklady ke studiu kultury naší. A to všechno studování byla radost! Dnes již nedokážeme plně pochopit tu situaci při vytváření národní kultury,  ale pokusme aspoň částečně o empatii, abychom si uvědomili, jaké možnosti dnešek nabízí oproti době obrozenecké. 

Člověk si pak představí takového jedinečného milovníka poznání skrze literaturu, jakým byl Jaroslav Vrchlický, který studoval světové literatury, klasické jazyky latiny a řečtiny, reálie národů. Jeho studium bylo nevyčerpatelné. Jak inspirující je tento typ člověka pro naší dnešní generaci, která někdy pláče nad těžkostmi svého studia, pro které není schopna obětovat dostatek času.

Neomezený počet knih a přístupnost k nim, přístupnost k informacím, jejich obrovské bohatství. Nejsme sami ve svém studiu, jsme obklopeni takovým materiálem, který nám naší práci neskutečně ulehčuje a může ji tak dělat zábavnou a inspirující. Ta možnost poznání se přiblížila o obrovský rozměr oproti době obrozenecké, ve které mohli učenci počítat jen s velmi omezenými zdroji.

Studium je svobodné

Každou dobu provází cenzura. Samozřejmě v každé době se vymezuje jinak a je také jinak zostřena. V dnešní situaci, myslím, je situace cenzury v českých dějinách nejvíc potlačena. Když to nebyla Svatá říše římská v době středověkého písemnictví, tak to byli později Habsburkové, kdo omezoval určitým způsobem volbu a tok informací. Po orlíčku přišel masarykovský lev, který byl umírněnější a možná si to tak ani neuvědomoval, ale sem tam nepřipouštěl pluralitu názorů a výrazně ovlivňoval dění ve společnosti. Druhá republika již schválila cenzuru zákonně a vše dokonala ostrá cenzura okupační velmoci za 2. světové války. Po tříleté přípravě vlády nového totalitního režimu se opět dostala k moci rozsáhlá cenzura komunistická, která ovlivňovala školství desítky let. Mnozí chtěli studovat, válka jim zabránila a ke studiu už se nevrátili, mnozí chtěli studovat a komunistický režim jejich snahy udusil na celý studentský život. Čas politický, čas událostí jim zabránil s láskou poznávat.

Opět mě i zde napadá příklad Vrchlického, který experimentoval s cizími formami, inspiroval se v cizích kulturách, až ho v době národnostní svářlivosti nazvali kosmopolitou. Dnes nám toto nehrozí, nebudeme osočováni z nevlastenčení, nebudeme podezíráni z nežádoucích myšlenek, co se týče ideologie, nebudeme se muset zpovídat, že používáme nežádoucí literaturu či výrazivo, pokud to samozřejmě nebude ve sporu se svobodou názoru, s jistými konvencemi lidskosti.

Dnešní doba přináší pluralitu názorů, množství informací, nabízí diskusi, která je ve studiu možná, zkrátka a dobře máme možnost neomezeně poznávat, inspirovat se, konat, tvořit. To vše je nedocenitelné, a proto tak obohacující.

Studium je láska

A jsme tady my, dnes. Studenti jakékoliv univerzity, jakékoliv školy. Řekl bych, že nám svítí slunce nad hlavou, nad tím, o co všechno můžeme nabít naše mladé mozky. O jaké ušlechtilé myšlenky, rozhovory, systémy se obohatíme. Od nás se očekává, abychom měli lásku ve studiu, abychom cítili zavlažující pocit při nabitých znalostech, při rozsvícení naší žárovky, při pádu jablka na naší hlavu. Studium je barevný svět, ve kterém si své barvy vybíráme my, studenti. Poznávejme, poznávejme se a předávejme druhým. Buďme ve svém studiu veselí a ne zachmuřeni a milujme tu možnost se realizovat, chtít mít STUDIUM JAKO JEDEN DRUH LÁSKY.

 

 

 

 

Přečteno: 795x
O blogu