Řeknu vám, že jet dobrovolničit do Rakouska byla jedna z nejlepších věcí, co se mi kdy stala. Tak nějak mimochodem, jak už to v mém životě bývá, přede mnou stála příležitost strávit školní rok v tyrolských Alpách. A já se jí rozhodla říct ANO, pojedu do země, jejíž jazyk vůbec neovládám a vystavím se dobrovolně bandě 16 teenagerů v rozkošném Montessori domečku obklopeném vysokými horami. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, co všechno tam zažiju a jak moc mě to změní. Zdá se mi až neuvěřitelné, jak všechna naše rozhodnutí určují směr, kterým pluje koráb Náš život.

Město Telfs, ležící nedaleko Innsbrucku, je sice od moře na hony vzdálené, ale zato ze všech stran obklopené majestátními kopci. Právě tam jsem během svých dlouhých procházek přišla na spoustu důležitých věcí o sobě i o světě. Došlo mi, že mám svůj život plně ve svých rukou a pokud se mi na něm něco nelíbí, jsem já ta nejpovolanější osoba, která to může změnit. Přestala jsem fňukat, že nedostávám to, co chci, protože jsem dostala to, co jsem potřebovala. Sním a sním vysoko ‘cos ain’t no mountain high enough. Celkově se mi podařilo přiblížit se poznání kdo jsem, v co věřím a kam směřuju. Jestli jsem se někdy bála být sama sebou, tak teď už ani náhodou. I když se moje chování může lidem zdát možná výstřední, zvláštní nebo dětinské, co je na tom? Proč bychom se nemohli občas vymykat zaběhlým společenským normám? Vždyť v rozmanitosti je krása a život je příliš krátký na to, abychom byli pořád jenom vážní.

Na nic z toho bych ale nepřišla sama. Nejlepšími učiteli mi v Rakousku byli lidé, se kterými jsem mohla svou zkušenost sdílet. A to i navzdory překážkám, které před nás postavila pandemie. Nebo právě díky nim. Ať už to byla moje pubertální miminka, inspirativní pedagogové, nebo další odvážní dobrovolníci v čele s mojí milovanou spolubojovnicí Zitou.

Děkuji ti, Rakousko, naučilo jsi mě, co je důležité a co ne, že všechno má svůj čas i místo, jak být trpělivá. Naučilo jsi mě trochu němčiny, hodně empatie a ukázalo mi všechna ta nádherná místa. Tyrolsko zbožňuju se vším všudy a rozhodně se tam budu vracet. Nicméně, i když se cítím jako kus horského vybavení, tak už teď vím, že patřím tam, kde jsou moji lidi.

Tak na co ještě čekáš? Mrkni na nabídku Evropského sboru solidarity a přihlas se i ty!