V polovině června jsem měla možnost zúčastnit se Action Research Summer Camp v komunitě Waldhüttl v rakouském Innsbrucku díky podpoře programu Erasmus+. Je pro mě obtížné popsat vše, co ve mně tento pobyt zanechal.

Celý týden jsme diskutovali o komunitní práci, sdíleli zkušenosti a měli příležitost nahlédnout do života místní komunity. Dozvěděla jsem se mnoho o participativním akčním výzkumu, jeho využití a významu.

Součástí programu byly také různé skupinové aktivity zaměřené na spolupráci, sdílení a vzájemnou reflexi našich výzkumných témat. Měla jsem příležitost konzultovat svou dizertační práci zaměřenou na trajektorie bydlení rodin v azylových domech a získat cennou zpětnou vazbu od ostatních účastníků.

Zároveň jsme diskutovali o možnostech využití participativního akčního výzkumu v rámci našich témat a o jeho potenciálu pro budoucí výzkumné aktivity.

Velmi inspirativní pro mě byly také aktivity ve dvojicích, které podporovaly kreativitu a společné přemýšlení. V rámci jedné z nich jsme měli za úkol během společné procházky pozorovat okolí a zamýšlet se nad tím, jaká místa by mohla sloužit jako útočiště pro lidi bez domova.

Shodou okolností jsem si vylosovala právě tuto aktivitu, která velmi úzce souvisela s mým výzkumným zaměřením, což pro mě bylo velmi zajímavé.

Během týdne jsme se také účastnili workshopů zaměřených na různá témata, například tvorbu takzvaných zines, tedy malých autorských publikací, a absolvovali jsme lekci jógy.

Součástí programu byla také prezentace kolegyň z Ostravské univerzity a dvou žen z komunity, které představily příběh své komunitní práce a participativního akčního výzkumu. Dozvěděli jsme se tak, jak tento přístup funguje v praxi, od prvotní myšlenky přes samotnou realizaci až po jeho výsledky. Zajímavá byla také prezentace švédské skupiny, která nabídla další pohled na možnosti participativního přístupu ve výzkumu.

Závěr celého týdne patřil našim vlastním reflexím a prezentacím. Každý z účastníků zvolil jinou formu: někdo skládal básně, jiný přemýšlel nad tím, jak využít participativní akční výzkum ve své dizertaci. Já jsem svou závěrečnou reflexi pojala jako propojení možností využití participativního akčního výzkumu v rámci svého tématu a také v kontextu života v mém městě.

Zároveň jsem se zamýšlela nad tím, co se během celého týdne odehrávalo v mé hlavě, k jakým uvědoměním jsem dospěla a jakým způsobem mě tato zkušenost posunula.

Byl to týden plný setkání s inspirativními lidmi, emocí, sebereflexe a hlubokých rozhovorů. Týden v obklopení lidí, pro které bylo naprosto přirozené začít den otázkou: „Jak se dnes cítíš?“. A v takovém prostředí jsem měla možnost zastavit se, přemýšlet o svém výzkumu, o sobě, o druhých i o tom, co je v životě opravdu důležité.

Action Research Summer Camp pro mě nakonec nebyl jen příležitostí učit se o participativním akčním výzkumu. Stal se pro mě zkušeností, která mi připomněla, jak velkou hodnotu mají lidské vztahy, opravdový zájem o druhého člověka a možnost být součástí komunity, byť jen na několik dní.