Celé září roku 2023 jsem strávila jako dobrovolník na Ostrově Naděje ve Viktoriině jezeře v Keni. Vyjela jsem s českou partnerskou organizací Centrum Narovinu přes program OU Aid, který studentům Ostravské univerzity umožňuje vycestovat do rozvojových států zemí třetího světa.

OU Aid je unikátní univerzitní program, prostřednictvím kterého mohou studenti a studentky Ostravské univerzity vycestovat na zahraniční instituci do rozvojové země, kde vykonávají dobrovolnické aktivity. Velkou výhodou je, že finanční podpora programu je poskytována až do výše 100 procent předpokládaných nákladů. Právě v těchto dnech běží výzva, na jejíž základě se můžete do tohoto programu hlásit – více informací, podmínky či partnerské instituce najdete na stránkách Centra mezinárodní spolupráce OU.

Mé prvotní rozhodnutí ohledně podání přihlášky bylo velmi spontánní. Musím přiznat, že se poté objevily mé obavy z tak daleké cesty a na tak dlouhou dobu, kterou jsem nikdy předtím sama nepodstoupila.

Když mi přišly výsledky přijímacího řízení a má žádost byla schválena, říkala jsem si, že jsem dříve jednala než myslela –⁠ byl to pro mě obrovský výstup z komfortní zóny. Mé obavy se ale po příjezdu na Ostrov Naděje ihned rozptýlily. A hned první týden na Rusinga Island jsem si uvědomila, že byla velká chyba vyjet pouze na jeden měsíc z možných dvou. Celý pobyt byl naprosto dokonalý!

Pro upřesnění jsem celou dobu trávila čas s dětmi ze sirotčince a ve volném čase jsem navštěvovala hodiny mateřské, základní i střední školy, chodila pozorovat průběh dne v místní klinice, ale také párkrát vyjela na výlety po okolí. Nejraději jsem ale stejně byla s místními dětmi ze sirotčince. Mojí hlavní náplní na této mobilitě totiž bylo trávení jejich volného času po škole a o víkendu.

Měla jsem namyšlené různé aktivity, které bych s dětmi mohla společně dělat. Hodně jsem s nimi vyráběla, tvořila, malovala, kreslila, hrála sportovní hry. Po zmapování situace jsem ale musela své plány přehodnotit a upravit, abychom byli všichni spokojeni. Děti v Keni nejsou zvyklé na žádné řízené aktivity. V sirotčinci tomu není jinak. Donedávna byla na 80 dětí v sirotčinci přítomna pouze jedna sociální pracovnice/vychovatelka. Nyní jsou tři a mohou se více střídat a mít také nějaké volno.

I tak jsou tři pracovnice na velký počet dětí málo, bohužel to nedostačuje a na smysluplné trávení volného času s dětmi není prostor. I proto jsou všichni nadšení, když do projektu přijede nějaký dobrovolník, který přinese trochu jinou atmosféru a nápady do projektu, a hlavně je schopen dětem věnovat svůj čas a energii.

Děti byly velmi kontaktní, vždy usměvavé a hravé. Stejně tak místní lidé a zaměstnanci projektu. Vždy jsem se se všemi cítila velmi příjemně, se vším mi pomáhali a sdíleli jsme různorodosti našich zemí.

Celý pobyt ve mně zanechal hlavně pozitivní dojmy. Mám krásné vzpomínky a zážitky, na které, troufám si říct, nikdy nezapomenu. Poznat takto materiálně chudý svět pro mě bylo velkým přínosem stejně jako zjištění, že k jejich radosti a spokojenosti stačí opravdu málo. Milovala jsem pozorovat a zažívat jejich nasazení, zájem, energii a velkou vděčnost za vše, co se jim díky tomuto projektu dostává (pro nás maličkosti, pro ně velké věci).

Pro studenty Ostravské univerzity je program OU Aid skvělou příležitostí, jak zažít něco velmi zajímavého, smysluplného a, dovolím si tvrdit, úžasného!