Kazachstán: země ve Střední Asii

Střední Asie se v posledních desetiletích stává stále důležitějším ekonomickým i akademickým prostorem. I proto jsme se s kolegyní Zuzanou Hurtovou rozhodly využít nabídky Erasmus+ mezinárodní kreditové mobility pro vyučující a osobní výzvy doktora Vítězslava Vilímka strávit týden na Maqsut Narikbayev University (dále MNU) v Astaně. V polovině března jsme se tak vydaly do Kazachstánu.

V tomto státě, vzniklém po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, žije přes dvacet milionů lidí náležejících ke 120 etnickým skupinám, z nichž tvoří 14 milionů etničtí Kazaši a téměř tři miliony Rusové. Dále zde žijí statisícové menšiny Uzbeků, Ukrajinců, Ujgurů, Němců, Tatarů, Ázerbájdžánců a Korejců. Hustota populace je přitom velmi nízká – Kazachstán je obrovský, svou rozlohou odpovídá necelé čtvrtině Evropy.

Odborné asistentky KAA FF OU Lenka Kopečkové a Zuzana Hurtová s budovou MNU v pozadí

Tato země v srdci Asie, přezdívaná „stepní moře“, vyniká především tím, že spojuje tradici s modernizací. Astana s více než 1,5 milionu obyvatel je jeho hlavním městem. Po Almaty se jedná o druhé největší město státu. Společně s letištěm jeho novou část postavil téměř na zelené louce japonský architekt Kisho Kurokawa. Město leží na řece Ishim na severu Kazachstánu, pouhých 250 km od hranice s Ruskem. Do původní, staré Astany, nacházející se na pravém břehu řeky, jejíž charakter příjemně kontrastuje s futuristickým levým břehem, jsme se s kolegyní vydaly na procházku předposlední den našeho pobytu. Objevily jsme pozdně carské a stalinistické, spíše nízkopodlažní budovy, ale také poválečné obytné bloky, se kterými se setkáte v kterékoli jiné zemi východní Evropy. Většinu pobytu jsme však strávily v nové Astaně, kde se nachází i samotná budova a areál univerzity.

Astana, kde hodně sněží i mrzne

Týden před odjezdem do Asie sahaly teploty v Astaně k minus třiceti stupňům. Při našem příjezdu už ale došlo k výraznému oteplení a držely se kolem nuly, což bylo pro našince příjemné.

Na ulicích města ležely haldy sněhu, které pořád dokola nabírala těžká technika a odvážela velká nákladní auta. Tento nekonečný proces ale neměl výrazně viditelný výsledek, a i když během našeho pobytu příliš nesněžilo, sněhu moc neubývalo. Během dne začal sníh tát, vytvořil na ulicích s poddimenzovanou kanalizací obrovské a poměrně hluboké kaluže. Ty se na chodnících k večeru, když začalo mrznout, změnily v ledovku. Po ránu město halila hustá mlha, která se během dopoledne zvedala a ukázal se slunečný den.

Univerzita Maqsuta Narikbayeva: místo, kde se žije

O zemích postsovětského prostoru může mít člověk řadu stereotypních představ, ty ale nyní zcela odložte. Soukromá kazašská univerzita MNU, založená v první polovině devadesátých let, sídlí v tradičně a velkolepě působící budově, která nicméně vyrostla na levém břehu řeky Ishim teprve před asi dvaceti lety.

Tradiční architektura budovy se překvapivě doplňuje s moderním interiérem, který je výsledkem relativně nedávné rekonstrukce. Hned u vstupu vás čeká identifikace rozpoznáním obličeje, poté vás bezpečnostní systém vpustí do areálu a následně turniketem do vestibulu. Ihned po vstupu zjistíte, že se na univerzitě skutečně žije.

Odborné asistenky KAA FF v knihovně MNU

Na recepci nás přivítala koordinátorka projektů zahraniční spolupráce Akbota Amantay, se kterou jsme strávily více než hodinu prohlídkou budovy provázenou výkladem o struktuře instituce a její činnosti. Maqsut Narikbayev University v Astaně je organizována do pěti škol (schools), které plní stejnou funkci jako naše fakulty. Jsou to Business School, School of Liberal Arts, International School of Journalism, International School of Economics a MNU Law School.

Akbota Amantay, koordinátorka zahraničních projektů na MNU, společně s asistentkami Katedry anglistiky a amerikanistiky

My jsme byly hosty School of Liberal Arts, kde se studuje především překlad, turismus, psychologie, aplikovaná lingvistika a hotelový management. Seznámily jsme se s děkankou fakulty Jamilyou Bopurovou a proděkankou pro postgraduální studium, vědu a rozvoj Olgou Bainovou a krátce pohovořily o fungování institucí a možných kurzech pro studenty, kteří se chystají přijet na Ostravskou univerzitu v příštím semestru.

S kolegyní z katedry jsme měly v rámci výjezdu také povinnost odučit osm hodin, celkem čtyři semináře, takže se nám naskytla jedinečná příležitost seznámit se s místními vyučujícími a jejich studenty. Prvotní obavy z toho, jak bude výuka probíhat a jak nás místní studenti přijmou, ale brzy opadly. Studenti aktivně spolupracovali při výuce angličtiny pro marketing doktorky Hurtové, nadšeně se účastnili jejích kvízů i aktivit s použitím moderních aplikací, nebo usilovně analyzovali nabízené příklady v základním kurzu gramatiky v diskurzu a sdíleli své zkušenosti a postřehy v semináři interkulturní komunikace se zaměřením na pojem etnocentrismu doktorky Kopečkové.

Doktorka Hurtová vyučuje studenty překladu jazyk marketingu za použití moderních technologií

Učebny byly vybaveny velmi podobně jako u nás, nicméně jeden rozdíl jsme přece jen zaznamenaly. Na MNU se vyučují výrazně větší skupiny studentů, než na co jsme byly zvyklé z katedry anglistiky. Seminární skupina běžně čítá 50 hlav, i když ne všichni zapsaní se na výuku dostaví.

Přesto byla zkušenost s výukou kazašských studentů pro mě osobně velmi příjemná. Vlastně musím konstatovat, že si z Astany nepamatuji nic a nikoho nepříjemného. Navíc nás veškerou výukou provázela studentka magisterského studia Valerie, od které jsme se dozvěděly, že si při studiu buduje kariéru tlumočnice. Valerie nám chystala techniku a v případě slabého internetového připojení dokonce poskytla z vlastního mobilu hotspot. Valerie patřila k lidem, kteří nám nejen pomáhali v naší práci, ale také nám svou společností zpříjemňovala pobyt na univerzitě.

Budova MNU je místem s modernizovanými prostory, kde studenti skutečně žijí, společně studují i odpočívají. V přízemí se přímo v hlavní části vestibulu nachází moderní knihovna hned s několika rozmanitými koutky pro četbu či studium.

Univerzitní knihovna v přízemí budovy

Každý koutek je trochu jiný. Jednou si můžete sednout do křesla, podruhé do výklenku. Na univerzitě jsme strávily značnou část pobytu a vypily nejednu kávu, což nebylo vzhledem k charakteru zázemí obtížné. Příjemnému interiéru s rozmanitými zákoutími pro studium, pro práci na kolektivních projektech, ale i setkávání či relaxaci se dalo jen těžko odolat.

Odpočinkový prostor pro vyučující na střeše budovy

Dále se v budově kromě jídelny pro zaměstnance, kde dámy hovořící pouze kazašsky a rusky vařily skvělá místní jídla, nacházelo několik kavárniček a bister, pohovky a křesla na širokých chodbách a zázemí pro relaxaci pro studenty i pro zaměstnance, včetně tzv. „nap room“, kde si vyučující mohl během dne zdřímnout. Když jsem se odhodlala jednu „nap room“ vyzkoušet, zjistila jsem, že je bohužel obsazeno.

Naše poslední setkání se studenty a zaměstnanci MNU proběhlo dopoledne předposlední den pobytu. Za přítomnosti studentů, kteří v zimním semestru 2026 vyjedou na Ostravskou univerzitu, jsme prezentovaly informace o České republice, Ostravě a regionu i o Ostravské univerzitě a Filozofické fakultě a odpovídaly na četné dotazy. Když jsme se po naší poslední povinnosti na univerzitě loučily s Akbotou, naší koordinátorkou, bylo nám smutno, ale zároveň jsme vnímaly živou a radostnou atmosféru slavnosti Eid al-Fitr, dnů na konci Ramadánu, na které si škola připravila bohatý kulturní program. Všichni studenti i zaměstnanci si ho hojně užívali, oděni v místních krojích a ženy navíc ozdobené místními tradičními šperky. Univerzitu jsme tak doslova opustily v tom nejlepším.

Po přednášce pro studenty vyjíždějící v zimním semestru na pobyt na FF OU

Poznáváme město

Učitelská mobilita ale neznamená jen práci. Dovoluji si tvrdit, že volný čas jsme s kolegyní využily na maximum, abychom poznaly co nejvíce i z Astany a jeho obyvatel. Město jsme měly možnost projet i s výkladem během prohlídky, kterou pro nás laskavě připravili pracovníci zahraničního oddělení univerzity. Milým průvodcem nám byl student bakalářského studia turismu Lev, který svou průvodcovskou prací dělal čest svému studijnímu oboru i instituci. Hned na začátku setkání na nás promluvil česky, abychom se vzápětí dozvěděly, že se Lev v minulosti chystal studovat v Česku. Jeho plány mu bohužel zmařila covidová epidemie.

Astana – nové město na levém břehu řeky Ishim

Astana, dříve Akmolinsk a ještě dříve Tselinograd je proslavena hned několika zápisy v Guinnessově knize rekordů. Prvním z nich je počet přejmenování tohoto města, která se během šedesáti let změnila pětkrát. Dalším podnětem pro zápis do knihy byla událost z roku 2022, kdy v Astaně proběhla největší lekce hry na dombru, národní strunný nástroj, jíž se zúčastnilo více než tisíc středoškoláků.

Na univerzitě jsme měly příležitost během oslav konce Ramadánu shlédnout vystoupení univerzitního orchestru s kazašskými tradičními hudebními nástroji včetně právě dombry, která se při hře drží jako kytara, ale i kobyzu, který připomíná housle, opírá se však při hraní o kolena (na fotografii jej vidíte u hráčky zcela vlevo). Tyto tradiční nástroje se na vystoupení pěkně doplňovaly s elektrickou kytarou západní provenience. Vystoupení orchestru souznělo s mým osobním dojmem z celé Astany i Kazachů: váží si tradic, ale zároveň se otevřeně pouštějí do moderních přístupů.

Vystoupení orchestru k oslavám Eid al-Fitr na konci Ramadánu, studenti hrají na národní strunný nástroj dombra

Další důkaz skloubení tradiční kultury a nové doby jsme nalezly při návštěvě Velké mešity, největší ve Střední Asii, kam se vstupuje přes obrovské podzemní parkoviště umístěné pod mešitou. Samotná mešita byla skutečně obrovská, vlastně fungovala spíše jako kulturní centrum, kde se mimo modlitebny nacházela obřadní svatební síň, několik obchodů s příslušným zbožím a samozřejmě obrovská šatna pro návštěvy.

Díky této stavbě dokončené před čtyřmi lety se dočkala Astana nejnovějšího zápisu v knize rekordů, a to v roce 2025, kdy byl v hlavním modlitebním sále odhalen největší ručně tkaný koberec, po kterém se mimochodem velmi příjemně chodilo.

Návštěva Velké mešity
Dále jsme se Lvem navštívili Národní muzeum republiky Kazachstán, kde jsme se seznámily s prehistorií a historií regionu. Po návštěvě muzea jsme se nechali vyvézt výtahem na dominantu města, vyhlídkovou věž Baiterek, což znamená v doslovném překladu z turkického jazyka kazaštiny „vysoký topol“ a za Lvova poutavého výkladu jsme zvládli i projet moderní část metropole.

Co jsme nestihly…

Bohužel jsme z Astany a především z Kazachstánu nestihly navštívit vše, co bychom chtěly. Naše koordinátorka Akbota nás v posledních dnech před odletem upozornila na krásnou přírodu asi tři hodiny cesty od města, ale také na Památník a muzeum obětem politických represí Alžir, oficiálně Akmolinský tábor žen „zrádců vlasti“, největší ženský gulag v SSSR u vesnice Malinovka (dnes Akmol), který od 30. do 50. let fungoval jako vězení pro ženské příbuzné politických vězňů. Památník se nachází asi 40 km západně od Astany. Kazachstán byl ve 20. století zemí s desítkami koncentračních táborů a také sloužil jako hlavní cíl masových stalinistických deportací celých národů. Dnešní Kazachstán však na svou historii nezapomíná.

Ale to už jsem se dostala od našeho výjezdu k jinému tématu. Tato místa určitě navštívím v příštích letech, až sem pojedu s rodinou na dovolenou. Na Astanu, její atmosféru, pohostinnost a srdečnost místních lidí a především na koordinátorku Akbotu, která se o nás starala, vyučujícího Žeňu, který nás po výuce pozval na večeři, a studenty Valerii a Lva, se kterými jsme měly příležitost se blíže seznámit a nahlédnout do jejich studentských snů, však nikdy nezapomenu.