Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Že jste ještě nikdy nebyli v Africe? Tak si poslechněte, co o své rodné zemi říká Abdul v dalším díle seriálu Za půl roku našincem. Zaručeně se tam budete chtít vydat! Abdul Majeed pochází z Ghany, studuje v Turecku a nyní je na studijním pobytu Erasmus+ v Ostravě. I když už navštívil tolik zemí, stále miluje tu svou rodnou.
Prozradíš nám, jak ses dostal se svými studii tak daleko od domova?
Mám velký sen stát se počítačovým inženýrem. A k tomu potřebuji co možná nejlepší školu. Tak jsem se rozhodl studovat v Turecku, kde mi také nabídli studijní pobyt Erasmus+. Když jsem si pročítal destinace, kam se můžu vydat, zaujal mě nápis „Ostravská univerzita“. Musel jsem si okamžitě dohledat, kde to je a jestli tam teda mohu studovat v anglickém jazyce. Ukázalo se, že ano, tak jsem neváhal.
Neschází ti někdy Ghana?
Samozřejmě, že ano! Ale tady v Ostravě jste taky všichni hrozně milí a nápomocní. Přesně jako my.
Je tedy Ghana nejpřátelštější zemí západní Afriky? Dá se to tak říct?
Naprosto souhlasím! (smích) Snažíme se pomoct tak, jak jen to jde. Jsme přátelští a snažíme se být těmi nejlepšími hostiteli. Pro nás jako národ je velmi důležité, aby se u nás lidé cítili příjemně a třeba se v budoucnu i vrátili.
A je třeba něco, co bys ty osobně na své rodné zemi změnil?
Určitě politiku. Ale předpokládám, že je to problém velkého množství zemí… A pak taky musím podotknout, že v noci v hlavním městě Accra je nebezpečno. Přes den je tam rušno a hodně lidí, ale jakmile se setmí, je to jiné. To bych samozřejmě také rád změnil.
Co nejraději děláš, když jsi doma?
Hrozně rád chodím do ZOO. Teda abych to pojmenoval správně, do parků. Máme taky ZOO, jako třeba tady v Ostravě, ale pak máme parky, kde se chodí po různých mostech, které jsou vysoko nad zemí a umožňují tak návštěvníkům dívat se dolů na zvířata, která se tam volně pohybují. Je fascinující vidět třeba lvy, kteří se dole pod vámi svobodně procházejí. Myslím si, že je to pro ně i příjemnější, než být zavření v klecích. Navíc jsou pro mě zvířata inspirací, protože hrozně rád maluji.
Plánuješ se malováním i živit? Nebo je to jen volnočasová aktivita?
Sice mě to hrozně baví, ale je to jen volnočasová aktivita. Bratr studuje umění a to, co se naučil ve škole, učil poté mě. Jako koníček mi to zůstalo dodnes.
Co tvá kultura? Je plná tradic?
Já pocházím z kmene Dagbomba. Je to jeden z mnoha kmenů, které jsou rozeseté po celé Ghaně. Ať už se vydáte kamkoliv, je tam jiný kmen, jiné tradice a jiný jazyk. Každopádně v mém kmeni hovoříme jazykem Dagbani. Když jsem chtěl navštívit jiný kmen, snažil jsem se naučit taky nějaké základy jejich jazyku, abych jim lépe porozuměl. Přece jen je lepší, když člověk rozumí, co vlastně říkají. Stejně tak jsem se snažil naučit něco česky, než jsem sem přicestoval, ale to se mi bohužel moc nedařilo.
Ale nejzajímavější je podle mě tanec. S přáteli se velmi často večer scházíme, abychom si zatančili různé tance našeho kmene.
To zní zajímavě! Může se připojit kdokoliv?
No samozřejmě! Naše tance jsou přístupné všem, můžete se třeba jen posadit a dívat se, nebo si to třeba i zkusit. Hlavní je nemít z toho strach. A pak už to jde samo. Opravdu stojí za to Ghanu navštívit.