V adventním čase jsme v pondělí 16. prosince 2014 měli možnost vyslechnout tradiční Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Známé melodie se rozezněly v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě – Přívoze, kde vystoupil Vysokoškolský pěvecký sbor Ostravské univerzity v Ostravě a jeho hosté v čele s Janem Spisarem. Sbormistr vybral záměrně toto místo díky jeho dostupnosti a skvělému zázemí pro účinkující v nedaleké faře. Poděkování patří farnosti a panu Mgr. Stępieńu Bogdanovi, který tímto otevřel dveře nejen pravidelným posluchačům univerzitního sboru, ale i těm, kteří mají Rybovu mši spojenou s vánočními svátky.

Posluchače přivítal v plně obsazeném kostele nejprve vedoucí katedry hudební výchovy PhDr. Jiří Kusák, Ph.D., který popřál přítomným příjemné prožití adventu s přáním spokojeného nového roku, a děkan ostravské pedagogické fakulty doc. Mgr. Tomáš Jarmara, Ph.D., jenž děkoval mimo jiné i svým kolegům za jejich práci.

Již z prvních tónů, které naplnily římskokatolický farní kostel, byla cítit pokora a soustředěnost. Není divu. Nejenže vysokoškolský sbor běžně nezpívá s orchestrálním doprovodem, ale i akustické podmínky nepřidaly účinkujícím na klidu. Proto Jan Spisar věnoval nemalou pozornost samotnému rozestavění vystupujících, které ve výsledku přispělo k celkovému zvukovému vyvážení.

Myšlenka nastudovat tuto tradiční mši vznikla na začátku podzimního semestru letošního roku. Sbor se chtěl věnovat dle sbormistrových slov „něčemu většímu“, navíc výběrem známé mše se chtěli dostat blíže k divákům. Na vystoupení se připravovali celý semestr.

Mezi sboristy se objevili i pedagogové ostravské univerzity. Sólových partů se nakonec ujali mladinká sopranistka Kateřina Hoňková, altistka Zuzana Krcháková, tenorista Martin Kajzar a basista Jiří Siuda. Vysokoškolský sbor byl doprovázen patnáctičlenným orchestrem složeným ze studentů univerzity a přizvaných hudebníků.

K samotné interpretaci doc. Spisar podotkl, že při nastudování upřednostnil srozumitelnost zpracování před vysokou profesionalizací, což umožnilo posluchačům lépe proniknout do děje. Prvořadý byl pro sbormistra tedy příběh a to, aby mu porozuměli jeho svěřenci. Postupným pronikáním zpěváků do hloubky skladby tak dílo získalo jejich větší respekt a uznání.

Právě Janu Spisarovi patří slova chvály i obdivu. Díky jeho přesným, zřetelným dirigentským gestům byly nástupy i konce jednotlivých frází skladby celého osmdesátičlenného ansáblu jednotné, a to i v kostelních zvukově zkreslujících podmínkách. Sboristé, zvyklí na acapellovou interpretaci, dokázali přizpůsobit výslovnost konsonant muzikantům a rytmicky se tak shodovali, k čemuž přispělo i to, že krátká kostelní loď tolik netříštila zvuk.  Precizní gradace, rytmická přesnost, hudební výraz, intonační čistota či kontrast jímavých pasáží s duchovním textem a sborového jásavého odhodlání byly bezesporu diváky vysoce oceněny. Naopak drobná zaváhání a intonační nečistoty ve vokálních a instrumentálních partech, hlasovou barevností k sobě neladící sólistky či drobný rozkol v sykavkách sboristů posluchači téměř nevnímali a nechali se unášet vánoční atmosférou, kterou všichni pociťovali. Všudypřítomná lidskost a citovost nesoucí se také v dialozích sólistů naplňovala duch Vánoc.

Koncert Ostravského vysokoškolského pěveckého sboru pod taktovkou Jana Spisara se velmi zdařil. Mnozí diváci byli příjemně překvapeni. Věřím, že pro účinkující i jejich dirigenta se úspěch stane hnacím motorem k další sborové práci, k uskutečňování následných zajímavých hudebních projektů.

 Tereza Pobucká, doktorandka KHv PdF OU