Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Můj příběh začíná nenaplněnou touhou, která ve mně dřímala z dob skládání zkoušky dospělosti. Pamatuji si okamžik, kdy jsem stála před komisí, která mi oznamovala excelentní výkon. Cítila jsem nespravedlnost, která se odehrála. Mít maturitu v kapse byl překrásný pocit, ale nepřijetí na žurnalistiku byla krutá realita, kterou jsem nedokázala hodit za hlavu.
Jak z toho ven? Začala jsem cestovat, ale ne jako obyčejný turista, ale jako člověk, co chce poznat odlišné kultury, krajiny a chce se bavit o lidských problémech. Po mých cestách mě osud zavál na Ostravskou univerzitu, kde jsem svou cestovatelskou vášeň proměnila ve studium na Přírodovědecké fakultě. Ale přesto má žurnalistická vášeň nikdy nevyprchala a já se jí věnovala alespoň ve volném čase.
Ve druhém ročníku jsem dostala možnost studovat jeden semestr v Německu. Během posledního slunečného dne, kdy jsem popíjela svou poslední kávu s kamarádkou historičkou z Olomouce v našem studentském ubytování, mi najednou blikla zpráva. Spolužačka z Ostravy mi napsala: „Okamžitě tam pošli přihlášku, tohle je to pravé pro tebe!“ Já otevřela odkaz a tam byla nabídka modulu televizní žurnalistiky. Řekla jsem si: „Proč ne?“ A okamžitě jsem odeslala přihlášku.
O několik týdnů později mi přišel e-mail o přijetí. Zajásala jsem. Řekla jsem si, že to bude zpestření posledního roku studia a že se naučím něco, co v knížkách nevyčtu. Naše první setkání bylo formálnějšího charakteru. Modul přišel zahájit přímo pan ředitel Tomáš Šiřina z ČT, společně s děkanem Filozofické fakulty Alešem Zářickým a vyučujícími (Aleš Gongol, Hana Srpová a Nicole Horáková). To vše za doprovodu usměvavé reportérky a mladého kameramana. První hodina byla za námi a já se i přes prvopočáteční ostych cítila jako ryba ve vodě. Možná proto, že jsem neustále koketovala s myšlenkou na praxi v televizi a taky tím, že jsem našla mezi spolužáky studenty, kteří byli na stejné „vlně“ jako já. Z mých čtvrtečních návštěv modulu se stal den, kdy jsem si šla „dobít baterky.“ Jakmile začal druhý semestr, začaly i naše praxe.
Ačkoliv nás pan Gongol připravil na praxi důkladně, tak nejlepší je učení se za pochodu. V průběhu týdenní praxe bylo mým úkolem vytvořit vlastní reportáž nejlépe na téma, které si sama vymyslím. Přišla jsem s několika nápady a hned po prvním dni mi bylo jedno téma schváleno. Srdce mi zaplesalo.
Kulturní rubrika zní pohodově, ale nenapadlo mě, že skrze ni se ocitnu v Přívoze, kde má noha doposud nevkročila. Absolvovala jsem celý proces tvorby reportáže, takže jsem viděla teorii, o které nám pan Gongol celou dobu přednášel na hodinách. Po prvním dni jsem odcházela až po večerním vysílání, takže jsem stihla přes tvorbu reportáže nakouknout i do tajů příprav na živé vysílání. Následující dny jsem se začala soustředit na svou reportáž, která byla o studijním pobytu v zahraničí, tzv. Erasmus na vysokých školách v Ostravě.
Hvězdy mi byly nakloněny a já během dopoledne domluvila potřebné rozhovory na obou univerzitách a dokonce i se studentkou, která se nedávno z Erasmu vrátila. Poté stačilo reportáž bedlivě poslechnout, dát tomu myšlenku a mluvené slovo a zamířit ke střižně. Tam se mě ujal příjemný mladý pán, který mi vše vysvětlil a dal mi i tipy co by se dalo vylepšit. Čtvrtý den mé praxe jsem měla hotovo a tak jsem jela s jinými reportéry do terénu. Měla jsem příležitost poznat primátora Ostravy pana Tomáše Macuru v kanceláři, ponořit se do tajů možné výstavby lanovky nad Ostravou či pozorovat nové divadelní uskupení v Opavě.
Praxí modul nekončil. V průběhu semestru nás navštěvovali lidé z TV studia v Ostravě různého zaměření. Moderátoři, střihači, kameramani či samotný pan ředitel. Střídání profesí vzneslo modulu nový impulz. Čím dál častěji jsme se začali ptát na vzdělání jednotlivých zaměstnanců České televize. „Nezáleží na tom, co studujete, ale na tom, jak své studium využijete ve své profesní budoucnosti,“ slýchávali jsme několikrát z úst vyučujících, ale i hostů.
„Dostala jsem se na místa, kam se člověk běžně nedostane a poznala zajímavé osobnosti. A hlavně jsem mohla poznat na vlastní kůži, jak vypadá pracovní den reportéra,“ řekla mi studentka Aneta Plačková, která absolvovala stáž o několik týdnů později.
 
Co jsme za jeden rok tohoto modulu získali? Základní znalosti o médiích a sociologii, ale taktéž pro nás cenné zkušenosti z praxe a komplexnější pohled na fungování českého veřejnoprávního média. Jediné, co mi v modulu chybělo, byla rétorika. Právě ta byla totiž slabou stránkou mnoha studentů modulu.
A jak končí příběh původně nenaplněné touhy? Touha neuhasla, ale ještě více rozdmýchala zapálenou jiskru.
Vaše R13595