Centrum pro genderový výzkum v Oslu je nejstarší a nejvýznamnější institucí tohoto typu v Norsku. Je samostatnou jednotkou, přímo podřízenou rektorátu Univerzity v Oslo. Kromě toho, že je zaměřeno na výzkum v oblasti feminizmu a genderové rovnosti, nabízí (v angličtině) bakalářské a magisterské studium v oboru Gender Studies a také studium doktorské, které však nekončí získáním Ph.D. z oboru Gender, ale je vždy ukotveno i v jiném „klasickém“ oboru, tj. doktorand/ka má dva školitele/školitelky a diplom ze dvou oborů.
Během pobytu jsem stínovala kolegyni, která vyučovala předmět Vývoj genderové rovnosti v nordických zemích. V kurzu jsem se setkala se studujícími z celého světa, což je pro univerzitu v Oslo, ale zejména pro Centrum pro genderový výzkum příznačné. A pro srovnání: studující magisterského stupně zde mají (kromě napsání magisterské práce) v průběhu dvou let pouze čtyři povinné předměty (za tři získají 10 kreditů a za jeden dokonce kreditů 15). Jak je to možné?
Výuka jednoho předmětu probíhá dvakrát týdně (2 nebo 3 hodiny) a větší důraz je kladen na samostudium, které je tomuto kreditovému ohodnocení úměrné (přibližně 700 stran nastudovaného textu za semestr). Podmínky ke studiu, které studenti a studentky magisterského stupně mají, jsou ve srovnání s našimi nadstandardní: mají k dispozici – v podstatě nepřetržitě, neboť ke vstupu používají kartu – plně vybavenou vlastní, s jedním dalším kolegou či kolegyní sdílenou „kancelář“ s počítačem, další společnou počítačovou místnost, která je zároveň výborně vybavenou a volně přístupnou knihovnou, společnou kuchyňku, ledničku a „obývák“, kde je kromě konferenčního stolku i gauč a pohovka na odpočinek vleže. Na první fotografii je vidět vstup do pracoven a na druhé část odpočinkového prostoru. A nebylo by to genderové pracoviště, kdyby nebouralo genderové stereotypy: WC je „pro všechny“.
Inspirující byla i zkušenost akademického provozu centra, jehož jsem se stala na dva týdny součástí: jeho členové a členky (centrum má více než dvacet pracovníků, z toho tři muže, většinu z nich vidíte na úvodní fotografii) se každé úterý setkávají a vzájemně se informují o tom, na čem kdo právě pracuje, co mu/jí vyšlo, kde byl/a na služební cestě, atd. Každý týden nebo jednou za dva týdny mají „výzkumný seminář“, kde si vzájemně připomínkují rozpracované texty. Kromě toho pořádají různé konference a řeší různé projekty. Že jde o pracoviště prestižní, dokládá i to, že současnou „visiting professor“ centra je významná feministická filozofka, známá i u nás, Nancy Frazer z USA.
V průběhu pobytu jsem zjistila zajímavé informace i o Katedře filozofie Filozofické fakulty Univerzity v Oslo. Dozvěděla jsem se, že tato katedra je velmi velká (má přibližně čtyřicet členů) a to proto, že každý student/ka univerzity v Oslo – bez ohledu na to, zda studuje obor humanitně zaměřený, technický nebo lékařský – musí na začátku svého studia absolvovat jeden semestr úvodu do filozofie.  A dozvěděla jsem se také to, že filozofky z nordických zemí (Norsko, Švédsko a Dánsko) společně připravují magisterský obor Gender a filozofie.
Díky podpoře Norských fondů jsem získala cenné informace o genderové rovnosti v Norsku „z první ruky“ (např. že otcovská dovolená, o které se u nás teprve začíná uvažovat v délce jednoho týdne, trvá v Norsku deset týdnů), o tom, jak probíhá výuka a jaké jsou požadavky na studující, navázala jsem užitečné kontakty a zažila fungování akademického života na nejvýznamnější norské univerzitě. A také viděla dynamicky se rozvíjející město (a poměrně rozestavěné město, jak vidíte na fotografii) se zajímavou architekturou, bohatým kulturním životem, perfektně fungující dopravou a příjemnými lidmi. Pokud se do Norska vydáte, nezapomeňte si kreditní kartu – bez ní si totiž nekoupíte lístek na vlak na menších nádražích nebo nezaplatíte v hotelu City box Oslo, který je plně „samoobslužný“; kdybyste totiž chtěli platit penězi, musíte si přivolat pracovnici k tomu určeným zvonkem. Jinak ji vůbec neuvidíte.