Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Rusko v současnosti nepatří do hledáčku turisticky atraktivních zemí, ať už z hlediska současné konfrontační politiky nebo přebujelé byrokracie. Byl by však omyl tvrdit, že zde není co vidět a zažít. Naopak. Přesvědčit se o tom mohli tři geomorfologové (doc. Tomáš Pánek, doc. Karel Šilhán a Mgr. Radek Tichavský) z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty, kteří se na přelomu června a července zúčastnili regionální konference v městě Barnaul (Altajský kraj), organizovanou Mezinárodní asociací geomorfologů (IAG), a zároveň navštívili oblast Bajkalu a podhůří Sajan v rámci předkonferenční exkurze.
Samotná cesta do Ruska už v sobě skýtá určité napětí, možná i lehkou nervozitu. Po celodenním a nočním cestování a příletu do Irkutsku však převládá hlavně únava. Krátký čas na odpočinek v hotelu a hurá na první výlet k Bajkalu. Organizátoři exkurze jsou pohostinní a ochutnáváme tak první místní speciality – od ryb až po vodku. Další 3 dny exkurze po cca 220 km přejezdu „luxusním autokarem“ (rozuměj dodávkou pro 10 osob, která se dostane prakticky všude) trávíme v podhůří Sajan, necelých 100 km od mongolských hranic, tedy co by kamenem dohodil. Navštěvujeme geomorfologicky atraktivní lokality (oblast zničenou katastrofickým blokovobahenním proudem z roku 2014, tektonicky aktivní lokality, pozůstatky drobné vulkanické činnosti i částečně stabilizované písečné duny) – to vše na relativně malé ploše v okruhu 50 km. Není divu, že je tato oblast vyhledávaná jak ruskými turisty, tak i ruskými přírodovědci. Na druhou část exkurze k pobřeží Bajkalu se „pohodlně“ přesunujeme necelých 500 km. Krajina se z kýčovitě zelené tajgy mění v rozsáhlé pastviny a louky, až najednou zeleň téměř zmizí a my se ocitáme ve vyprahlé stepi se solitérními modříny. Obdivujeme úchvatné scenérie jezera Bajkal, ať už z pevniny nebo z lodě, a archeologické nálezy předků obývajících danou lokalitu před mnoha tisíci lety zpět. Po cca 2000 km leteckém a autobusovém přesunu do města Barnaul (650 000 obyv.) v Altajském regionu následuje třídenní konference na téma „Gradualismus versus katastrofismus ve vývoji krajiny“. Setkáváme se s vědci z celého světa (od Austrálie, přes Indii, Rusko, až po USA) a v rámci příspěvků jsou předávány současné geomorfologické poznatky.
Na závěr dodejme, s čím přijeli prezentovat naši zástupci. Doc. Tomáš Pánek představil nejnovější geomorfologické poznatky o datování hlubokých svahových deformacích z Vysokých Tater (v rámci projektu GAČR), doc. Karel Šilhán vystoupil s příspěvkem týkajícím se dvou odlišných přístupů ke sledování sesuvné aktivity pomocí dendrogeomorfologických metod (v rámci projektu GAČR) a Mgr. Radek Tichavský shrnul zásadní geomorfologické poznatky k vývoji Krymského pohoří a nejnovější výsledky datování komplexních svahových deformací (opět v rámci projektu GAČR).
Pracovníci Katedry fyzické geografie a geoekologie se mezinárodních konferencí a s nimi spojených exkurzí zúčastňují pravidelně a motivují k jejich účasti i studenty doktorského studia. Poznávání nových koutů světa a obohacování se po vědecké stránce tak může být motivací i pro šikovné studenty, kteří by se chtěli ve vědě dále uplatňovat.