Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Letos se vydala skupina deseti studentů a studentek katedry českého jazyka a literatury s didaktikou Pedagogické fakulty Ostravské univerzity spolu s prof. J. Svobodovou a doc. I. Gejgušovou do Vídně a setkala se tu se stejně početnou skupinou zahraničních studentů, kteří na pražské Filozofické fakultě UK studují češtinu, i s bohemisty z Institutu slavistiky Vídeňské univerzity a s hlavní organizátorkou akce prof. Hanou Sodeyfi.
Od 14. do 17. dubna 2015 absolvovali účastníci akce řadu přednášek a exkurzí, shlédli slavný muzikál Mama Mia, byli přijati v Českém domě i na Velvyslanectví České republiky velvyslancem Ing. J. Sechterem, ve volných chvílích se toulali historickým centrem města, prohlédli si věhlasné památky a ve slavném hotelu Sachr ochutnali dort téhož jména.
Leitmotivem letošního vídeňského pobytu bylo významné výročí, 650 let existence Vídeňské univerzity. Se vznikem a dějinami této vzdělávací instituce nás seznámil Mag. Charles Battle i Enrich, Katalánec, který na Vídeňské univerzitě vyučuje katalánštinu a španělštinu, je respektovaným průvodcem, velkým znalcem Prahy, obdivovatelem češtiny a pravidelným účastníkem našich mezinárodních setkání. Provázel nás výstavou věnovanou vzniku „Alma mater Rudolfina“ a z jeho fundovaného výkladu, samozřejmě v češtině, je třeba zdůraznit alespoň několik základních informací, které potvrzují, že vznik vídeňského vysokého učení má i český rozměr.
V roce 1339 se narodil Rudolf, v evropských dějinách známý jako Rudolf IV. Habsburský, vévoda rakouský a korutanský, hrabě tyrolský. Když mu bylo 14 let, uzavřel na základě dynastických jednání sňatek s Kateřinou Lucemburskou, dcerou českého krále a římského císaře Karla IV. V roce 1358 se Rudolf ujal vlády a čekala ho slibná kariéra, jeho tchán Karel IV. v té době neměl mužského potomka, a tak v Rudolfovi viděl možného pokračovatele svých politických snah. A Rudolf se již prvními vladařskými aktivitami snažil tchána napodobit, usiloval zvláště o to, aby se Vídeň stala sídlem biskupa a univerzitním městem. Dokladem úspěšnosti Rudolfových záměrů je zakládací listina univerzity z 12. března 1365, a třebaže vévoda za několik měsíců zemřel, rozvoj univerzity směřoval kupředu mílovými kroky.
Výstava k výročí univerzity byla umístěna ve vídeňské Národní knihovně, a jak nám kolega Charles sdělil, byla budována „jako chrám vzdělanosti a poznání“. V rozlehlých prostorách bohatě vyzdobeného hlavního sálu a uprostřed tisíců starobylých knih jsme si uvědomili, jak ohromné je lidské poznání a jak nepatrný zlomek z něho je každý z nás schopen pojmout, a tak jsme se plni zážitků, ale současně s pokoru vrátili zpět do ostravských fakultních lavic. A v Ostravě bychom se s pražskými a vídeňskými kolegy měli setkat v příštím roce.
Autor článku: Ivana Gejgušová