„Těch devět měsíců rychle uteklo. Díky všem, co byli součástí tohoto neuvěřitelného zážitku a doufám, že se zase jednou potkám s každým z vás,“ píše Axinciuc Iulian na Facebooku těsně před svým odjezdem. Je jedním z těch aktivních zahraninčích studentů, kteří se s chutí začleňují do místní komunity a podílejí se na pořádání multikulturních akcí pro veřejnost. Proto jsme se jej rozhodli těsně před jeho odjezdem zpátky domů vyzpovídat.
Proč sis vybral Ostravu a co jsi o ní před příjezdem věděl?
Upřímně, Ostrava nebyla na prvním místě, ale nakonec vyhrála díky své pozici v Evropě, která je výhodná pro cestování. Taky je tu v porovnání se zbytkem Evropy nesrovnatelně levněji. Před příjezdem jsem si toho nastudoval dost hlavně o Česku – o české kuchyni, přírodě i pivu.
Co po příjezdu, naplnila se tvá očekávání?
Zčásti ano. Co se kuchyně a piva týče, ty jsou rozhodně ještě lepší, než jsem čekal. Ale příroda je hodně antropogenní.
A mimo tvá očekávání – co tě překvapilo? Prožil jsi nějaký kulturní šok?
Ano, myslím, že každý, kdo začne žít v jiné zemi, musí prožít větší či menší kulturní šok. Pro mě to byla bídná úroveň angličtiny Čechů a způsob, jakým se obsluhuje v restauracích: šíleně pooomaaaluuu! Taky mě překvapily vylidněné ulice večer a o víkendu – zejména právě tady v Ostravě.
Nějaká milá překvapení tě taky čekala?
Četl jsem o Ostravě jako o industriálním městě. Překvapilo mě, kolik je tady sportovních hal a kolik kulturních akcí se v nich pořádá. A vůbec, je tady hodně kultury. Taky to české jídlo a pivo, které jsem už zmínil. Tak dobré a tak levné!
Jsou Rumuni jiní než Češi?
Snad jen více přátelští vůči cizincům. A taky více nábožní a optimističtí – pozitivní myšlení je u nás rozšířené.
Jak myslíš, že Češi vnímají Rumuny v rámci stereotypů?
To nevím, nikdy jsem se na to žádného Čecha neptal. Ale řekl bych, že běžný stereotyp Rumuna v západní Evropě bude, že je cikán? A zloděj?
Myslíš, že je něco z toho pravdivé?
Stereotypy obecně jsou chybné, bez ohledu na to, jakého národa se týkají.
Myslím si, že v něčem jsou Rumuni opravdu odlišní. Svědčí o tom i Drakula nebo zákon, který měl zdanit čarodějnictví. Je tajemno tak trochu součástí vaší kultury?
Ten zákon o zdanění čarodějnictví nakonec neprošel. To byla jen snaha jednoho mladého politika se zviditelnit. Ale ano, řekl bych, že tajemno a taky magie jsou součástí naší kultury.
Jaká byla reakce veřejnosti na takový zákon?

Čarodějnice začaly vyhrožovat, že všechny politiky zaklejí. Zákon neprošel ale hlavně proto, že se probíral ve všech světových médiích, která se Rumunsku vyloženě vysmívala. Ve skutečnosti šlo ale jenom o to, že v čarodějnictví se točí spousty peněz, které nejsou zdaněné.
Jak se magie snese s náboženstvím?
Jsme nábožensky založený národ, ale naše ortodoxní náboženství má i pohanské pozůstatky, tedy různá přesvědčení, zvyky, tradice, a někdy taky rituály bílé a černé magie. Je to zajímavá kombinace, můžete narazit na lidi, kteří chodí jak ke knězi, tak k čarodějnici. Říkalo se, že i bývalý president měl svou osobní čarodějnici, která jej chránila před opozicí. Ale nastupující generace ani náboženství ani čarodějnictví už tolik neprožívá.
Je ještě něco, co je pro Rumuny specifické?
Přijeď do Rumunska o svátcích. Na Velikonoce nebo na Vánoce. Uvidíš.
Dobře. Brzy se vracíš domů, už máš plán, co po Erasmu dál?
No, konec srandy. Dokončím magisterské stadium a vlítnu do práce.
Díky, bylo to velmi zajímavé povídání.
To jsem rád. I já díky.