V letošním akademickém roce otevřela Katedra romanistiky Filozofické fakulty OU v rámci celoživotního vzdělávání zbrusu nový modul portugalštiny, který si ihned získal dychtivé příznivce z řad studentů i široké veřejnosti. Pro velký zájem se pro příští akademický rok, jenž se blíží mílovými kroky, připravují kurzy Portugalština: jazyk, reálie a kultura 1 a navazující Portugalština: jazyk, reálie a kultura 2. Co všechno kurz zájemcům nabízí, čím je přínosný a jak vypadá výuka? Na to jsme se zeptali čerstvé absolventky modulu Adély Odrihocké, která je mimo jiné studentkou magisterského oboru Francouzštiny pro překladatelskou praxi a nadšenou cestovatelkou. 
Mohla bys na úvod čtenáře seznámit s průběhem a náplní modulu portugalštiny?
Výuka probíhala vždy jednou týdně, scházeli jsme se každé středeční odpoledne. Následovaly tři bloky, nejdříve gramatika s vyučujícím z katedry romanistiky, pak konverzace s rodilým mluvčím a nakonec přednáška o kultuře a reáliích, kde se střídali externí vyučující, kteří třeba i nějakou dobu žili v některé z portugalsky mluvících zemí. Celý modul jsme v květnu zakončili osmidenní exkurzí do Lisabonu, kde jsme mimo jiné mohli využít naše jazykové znalosti.
A jak probíhala samotná výuka? Nešlo pouze o práci s učebnicí?
Vůbec ne. Doma jsme si sami s předstihem prošli danou lekci a na začátku výuky jsme konzultovali to, s čím jsme si nevěděli rady, procvičovali slovíčka, fráze i poslech. Na to navazovala část s rodilým mluvčím, kde jsme se bavili o tématech z předešlé hodiny. Myslím si, že konverzace vedená rodilým mluvčím byla obrovským přínosem, jelikož jsme byli hned od začátku v přímém kontaktu s jazykem. To je velká výhoda, třeba i ve srovnání s ostatními jazykovými kurzy a školami. Výuka byla především ze začátku dost intenzivní a náročnější. Ze své zkušenosti ale mohu říct, že se takový způsob osvědčil, už za krátkou dobu jsem se toho naučila opravdu hodně.
Kdo všechno se modulu účastnil? Šlo pouze o studenty Filozofické fakulty?
To nejhezčí a nejzajímavější na modulu je podle mě právě to, že se tam sešly různé věkové kategorie. Lidé z odlišných odvětví s rozmanitými profesemi. Modul je určen nejen všem studentům Ostravské univerzity, ale také zájemcům z široké veřejnosti. A právě ta diverzita je na tom krásná. Setkala jsem se s lidmi, které bych mimo modul nikdy nepotkala, a za to jsem moc ráda. Skvěle jsme si rozuměli a tvořili jsme výborný kolektiv.
Zmínila jsi, že lekce byly velmi intenzivní. Povedlo se ti po deseti měsících portugalštiny dosáhnout jazykové úrovně A2? Myslíš si, že se to vyplatí při cestování či hledání práce?
Můžu říct, že už po měsíci výuky jsem neměla problém se základy běžné komunikace v portugalštině. Vyzkoušela jsem si to na vlastní kůži přímo v Portugalsku, kde jsem měla možnost v polovině prvního semestru odjet. Možná mi pomohlo i to, že studuji francouzštinu, románské jazyky mi nedělají problém, mám v nich základ. Ale určitě i účastníci modulu, kteří nikdy nepřišli do kontaktu s románským jazykem, nebo dokonce s vůbec žádným cizím jazykem, se toho za tu dobu naučili tolik, co my, kteří zkušenosti s románským jazykem máme, a na závěrečné exkurzi neměli problém domluvit se. Na trhu práce je to také velké plus, především v našem regionu, kde portugalština není vůbec běžná.
Jak ses vůbec k portugalštině dostala?
Minulý rok jsem se zúčastnila přednášky ředitele Portugalského institutu v Praze, který přijel vyprávět o svých cestách. I když byla beseda tlumočená do češtiny, náhodou jsem zjistila, že rozumím i tomu, co říká v portugalštině (smích). To bylo nejspíš zase díky francouzštině. Pak mi dr. Kunešová řekla o modulu portugalštiny, který se měl otevírat, tak jsem si říkala, že by byla velká škoda toho nevyužít. Mimoto ráda cestuji a poznávám různé kultury a nové lidi. Osobně si myslím, že pokud člověk nezná jazyk země, kterou chce poznat blíže, nikdy neobjeví její pravé jádro. Ráda na svých cestách diskutuji s místními o tom, jak se jim žije, porovnáváme naše kultury, hledáme rozdíly, sdílíme podobnosti, a k tomu je potřeba mluvit stejným jazykem. I když to možná vyzní jako klišé, každý další jazyk je neskutečnou výhodou a opravdu otevírá spoustu dveří i příležitostí.
Jak probíhala závěrečná exkurze do Lisabonu? Co tě na portugalské kultuře nejvíce zaujalo?
Celou osmidenní exkurzi jsme aktivně plánovali už od října. Dopravili jsme se tam letecky, ubytování si každý zajistil sám. Na tvorbě bezkonkurenčního programu se podílela dr. Kunešová a dr. Svobodová spolu s Petrem Šlechtou a musím říct, že tím předčili kdejakou cestovní kancelář (smích). Věnovali tomu spoustu času i energie, za což jim patří obrovský dík. Portugalci mě svým chováním uchvátili, jsou neuvěřitelně přívětiví, ochotní, zdvořilí a přátelští. V tomto ohledu se od nich máme ještě hodně co učit. I díky tomu má Portugalsko naprosto jedinečnou, nezapomenutelnou atmosféru. Já osobně jsem byla ubytovaná v Alfamě, tedy nejstarší lisabonské čtvrti. A naprosto mě uchvátil tamější smysl pro komunitu. Místní lidé se třeba pravidelně scházeli na snídani, trávili spolu čas a opravdu si užívali života. Hned první večer jsme navštívili typickou portugalskou restauraci s tradiční živou hudbou fado, atmosféra byla úžasná. Měla jsem štěstí nejen na dobré ubytování, ale především na milé sousedy, skvěle jsme si popovídali, třeba při věšení prádla (smích), které jsem po pár dnech pobytu začala věšet s nimi ven na šnůry. Moc se mi líbilo, že na některých domech v této čtvrti byly vyvěšené fotografie obyvatel, kteří v Alfamě žijí dlouhá léta, i s povídáním o jejich životě, je to moc hezká myšlenka. S kamarádkou a jejím manželem jsme také třeba navštívili Belém, to je opevněná věž, jedna z dominant města. Uberem nás vezl velmi milý, starší pán, celou cestu jsme diskutovali, a my jsme tak mohly s kamarádkou využít naše nabyté jazykové dovednosti, naučit se nová slova a dozvědět se něco nového. Pověděl nám, že Lisabonu se přezdívá „cidade das 7 colinas“, tedy „město na sedmi kopcích“, kde pořád jezdí historické tramvaje, které se už teď staly spíše takovou turistickou atrakcí. Docela mě udivilo, jak byly neustále přeplněné a lidé do nich naskakovali třeba i za jízdy, nebo se drželi zvenčí a doslova za tou tramvají vláli (smích). Lisabon mě naprosto okouzlil svou atmosférou, lidmi, krásnými uličkami, nádhernými výhledy, útulnými kavárnami a stylovými restauracemi. Určitě se tam ráda brzy vrátím.
Je ještě něco, v čem se podle tebe Portugalsko ve větší míře liší od Česka?
Co mě ještě velmi mile překvapilo na Lisabonu a Portugalsku obecně, což mohu posoudit zřejmě jen já díky mé specifické situaci: z důvodu zdravotního postižení mám sníženou mobilitu a při cestování občas využívám různých druhů asistence, například při návštěvě památek nebo na letištích, a musím říci, že s takovým přístupem, se kterým jsem se setkala v Portugalsku, jsem se snad ještě nikdy nikde nesetkala. Později jsem v Lisabonu při diskuzích s různými lidmi zjistila, že Portugalci se v posledních letech hodně zabývají tzv. accessible tourism (turismus pro všechny) a neustále pracují na jeho zlepšení. Líbilo se mi, jak nahlíží na handicap obecně, jak to berou naprosto přirozeně, nechybí jim humor, který ani mě není cizí, automaticky počítají s tím, že každý může mít jiné potřeby a že každý handicap nemusí být na člověku viditelný a znatelný, s čímž mám většinou v Česku problém, protože nezapadám do klasické představy společnosti o tom, jak by měl člověk se zdravotním postižením vypadat. Tady to je jedna z věcí, která mi asi uvízla v paměti nejvíce, od asistence na památkách po letištní asistenci, všechno bylo bez problémů domluveno během pár telefonátů a e-mailů, nemusela jsem  nic nikomu zdlouhavě vysvětlovat. V tom jsou skvělí, úplně jiná mentalita. Po příjezdu zpět domů jsem jim do Sintry, kde jsem asistence využila na Maurském hradě, poslala e-mail s poděkováním a popsala jsem svou pozitivní zkušenost, kterou jsem měla s jejich službami. Byli za to nesmírně vděční a ihned mi odepsali, že můj e-mail rozeslali zaměstnancům jako motivaci. Se slečnou, která mi službu domlouvala, jsme dodnes zůstaly v pravidelném kontaktu, našla si mě pak úplnou náhodou na sociálních sítích.
Co bys vzkázala těm, kteří v tuto chvíli váhají, jestli se mají do modulu portugalštiny přihlásit?
Myslím si, že by do toho měli jít, i kdyby to nikdy neměli možnost uplatnit profesně, tak už jen kvůli cestování a té úžasné atmosféře a kolektivu, na který nikde jinde nenarazí. To je opravdu k nezaplacení.
Zápis do modulů Portugalština: jazyk, reálie a kultura 1 a 2 pro akademický rok 2018/2019 probíhá až do 19. srpna 2018! Přihlásit se můžete prostřednictvím elektronické přihlášky zde. Další informace o organizaci naleznete zde.
Foto: Archiv respondentky