Sandra Charvátová na Ostravské univerzitě nejprve začala studovat biofyziku, ve čtvrtém ročníku si k ní přibrala ještě Všeobecné lékařství. Studium Biofyziky již úspěšně dokončila a dnes kromě lékařství studuje také doktorský program Biologie. Nejvíce času ale tráví v laboratoři Blood Cancer Research Group, kde vyvíjí terapii využívající imunitní buňky pro léčbu takzvané myelomové kostní nemoci. Za tuto širokou škálu aktivit byla oceněna městem Ostrava v programu Talent roku. A nebylo to ocenění první.

Věnujete se výzkumu zaměřenému na vývoj nové lokální terapie myelomové kostní nemoci. Můžete nejprve krátce popsat tuto nemoc?
Takzvaná myelomová kostní nemoc doprovází zhoubné onemocnění nazývané mnohočetný myelom, které je způsobeno přítomností a nekontrolovaným množením aberantních plasmatických buněk v kostní dřeni. Ty jsou schopny svým působením vyvolat osteolýzu kostí, čímž vznikají osteolytická ložiska. Zjednodušeně řečeno, v kostech se tvoří dutinky, stávají se křehkými a lomivými, což dál zatěžuje pacienta mimo jiné ukrutnými bolestmi.

V jaké instituci se výzkumu věnujete?
Jsem součástí Blood Cancer Research Group (BCRG, pozn. red.), což je výzkumná skupina, která se věnuje výzkumu hematologických malignit, tedy rakoviny krve. Jako tým se pak členíme dále do menších skupin, kde se soustředíme na různé specifické oblasti výzkumu.

V čem konkrétně spočívá Váš výzkum?
Jsem členkou skupiny zabývající se buněčnou terapií – využitím imunitních buněk pro léčbu rakoviny. Já sama vyvíjím terapii využívající imunitní buňky pro léčbu myelomové kostní nemoci. Celkově jako tým se snažíme optimalizovat získávání imunitních buněk od dárců, najít ideální podmínky pro jejich expanzi v kulturách a případně je i geneticky modifikovat, tedy „vylepšovat“. Naše činnost je zkrátka týmová práce.

Terapie, kterou vyvíjíme, je navíc poměrně univerzální, takže by v budoucnu mohla být využita i pro léčbu jiných typů rakoviny.

Kdy se budou využívat závěry těchto výzkumů v praxi?
Pokud se bavíme o využívání imunitních buněk obecně, tak na tyto terapie již můžete ve světě narazit. Ale co se týká mého projektu, tak to je naprostý unikát. Terapie, kterou vyvíjíme, je navíc poměrně univerzální, takže by v budoucnu mohla být využita i pro léčbu jiných typů rakoviny. V tuto chvíli již máme za sebou in vivo pokusy (testování terapie v živých organismech, pozn. red.) a chystáme se publikovat data. Aby se tato léčba dostala až k pacientům, musela by projít ještě klinickými studiemi, což je každopádně běh na dlouhou trať.

Kromě výzkumu v BCRG studujete Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě a doktorský program Biologie na Přírodovědecké fakultě. Jak vypadá Váš den?
Většinu času trávím ve Fakultní nemocnici Ostrava v laboratoři BCRG. V případě, že mám výuku, tak se na ni dostavím a poté opět dále pokračuji ve své práci. V rámci doktorského studia pak docházím ve večerních hodinách na semináře na Přírodovědeckou fakultu. Tam také využívám výstupy svého výzkumu v BCRG.

Nejen za vaši výzkumnou činnost, ale celkově za své výjimečné aktivity, jste byla oceněna v rámci programu Talent roku. Co pro Vás toto ocenění znamená?
Je to pro mě obrovská čest a dělá mi to opravdu velikou radost. Přece jen každý z nás někdy potřebuje zpětnou vazbu, potvrzení, že to, co dělá, dělá dobře. A hlavně mě všechno, co dělám, stojí velké množství energie – takže je to vážně příjemný pocit vidět, že někoho má činnost zajímá.

Není to navíc poprvé, co jste byla takto ze strany města Ostravy oceněna.
Máte pravdu, v té době se ještě projekt jmenoval jinak – Stipendium města Ostravy. Ale princip byl podobný. Toto ocenění jsem získala v prvním ročníku doktorského studia.

Přece jen každý z nás někdy potřebuje zpětnou vazbu, potvrzení, že to, co dělá, dělá dobře. A hlavně mě všechno, co dělám, stojí velké množství energie – takže je to vážně příjemný pocit vidět, že někoho má činnost zajímá.

Čím si myslíte, že to je? Čím jste komisi přesvědčila, a to hned dvakrát?
Já nevím (smích). Nejzajímavější je pro hodnotitele asi mé studium dvou vysokých škol současně.

Podílíte se také na přípravách různých workshopů a konferencí. V čem spočívá Vaše úloha?
Naše výzkumná skupina organizuje konference poměrně často. Organizujeme pravidelně Multiple Myeloma & Cell therapy workshop, což je mezinárodní workshop zaměřený na zmíněné onemocnění mnohočetný myelom a buněčnou terapii. Organizace obnáší nejrůznější činnosti – oslovování účastníků a řečníků, připravování programu, řešení ubytování a řadu dalších aktivit nutných pro chod celé akce.

Dále se opakovaně starám o organizaci Visegrádského sympozia, které se koná pravidelně při konferenci Pařízkovy dny. Jde o mezinárodní setkání lékařů i výzkumníků. Mé činnosti při organizaci jsou zde podobné.

Dnes je Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Máte pocit, že je pro Vás mezi mužskými kolegy těžší se prosadit?
To si rozhodně nemyslím. V našem výzkumném týmu máme bohaté zastoupení žen. Ze svého pohledu opravdu nevidím absolutně žádný rozdíl v uplatnění nebo v přístupu ze strany mužských kolegů. V prostředí, ve kterém se pohybuji, se ženy setkávají se stejnými podmínkami jako muži.

U vědeckých pracovníků se předpokládá, že stráví delší dobu na různých zahraničních stážích. Dokázala byste si představit, že byste takto v budoucnu odjela od své rodiny? A máte pocit, že v tomto to mají ženy, které již pečují o děti, těžší než muži?

Dokázala bych si to představit, otázkou je však na jak dlouhou dobu. Myslím si, že pečující ženy to zřejmě těžší mají. Je to ale určitě individuální záležitost a věřím, že v případě dobrého rodinného zázemí a pečlivého plánování jsou tyto zahraniční cesty realizovatelné.

30 let spolu: Ostravská slaví kulaté narozeniny

Předčila v něčem realita Vaše představy o studiu na vysoké škole?
Ano, realita skutečnost opravdu předčila. Popravdě jsem vůbec nevěděla, co od nástupu na vysokou čekat. Na střední škole jsem totiž nepatřila k nejpilnějším studentům, jelikož jsem závodně tancovala. A tomu jsem věnovala velké množství svého času. Musím ale upřímně říct, že studium Biofyziky byl pro mě úžasný vstup na akademickou půdu. Setkala jsem se s velmi individuálním přístupem, stejně tak jsem ale v současnosti velmi spokojená s výukou na Lékařské fakultě. Celé vysokoškolské studium předčilo má veškerá očekávání.

Kdo na Ostravské univerzitě Vás nejvíc ovlivnil nebo inspiroval a čím? 

Rozhodně celý tým Katedry fyziky. Dále pak profesor Roman Hájek, který je přednostou kliniky hematoonkologie a taky zakladatel a lídr našeho výzkumného týmu. To je pro mě velice významná osoba, která výrazně ovlivnila směr mého působení. Na BCRG jsem narazila docela náhodou. Protože jsem se chtěla věnovat medicínskému výzkumu, tak tato práce přesně odpovídala představě mého dalšího směřování. Poté, co jsem pana profesora kontaktovala, tak mi vlastně okamžitě umožnil se do týmu zapojit, takže tento člověk mě i mou dráhu velice výrazně ovlivnil.

Univerzita nabízí možnost vycestovat téměř kamkoli na světě. Proč by studenti, akademici a vůbec lidé měli podle vás cestovat?  

Zatím jsem s univerzitou nikam do zahraničí nevycestovala, nedokázala bych totiž skloubit všechny své aktivity. Ale uvažuju, že bych se v budoucnu na nějakou kratší stáž vydala. Mám štěstí, že náš výzkumný tým je mezinárodní – takže vím, jak se dělá věda v zahraničí nebo jak fungují v akademickém prostředí jiné národy, a za to jsem velice vděčná. Vycestování všem studentům jistě rozšíří obzory a zlepší jazykovou výbavu – angličtina je ve vědě naprosto nezbytná. Navíc si myslím, že je fajn naplno využít všech možností, které studentská léta přinášejí (úsměv).

Tím, že se věnuji vědě v oblasti medicíny, tak o to více intenzivně mohu lidem pomáhat. A věřím, že v budoucnu také jako vystudovaný lékař mnou vyvinutou terapií. To se mi líbí nejvíc. Nevím, co je na světě víc než pomoc nemocnému člověku.

Čím Vás Váš obor nebo oblast, které se věnujete, fascinuje?  

Líbí se mi, že výsledky svého výzkumu můžu pomoci lidem. Tím, že se věnuji vědě v oblasti medicíny, tak o to více intenzivně mohu lidem pomáhat. A věřím, že v budoucnu také jako vystudovaný lékař mnou vyvinutou terapií. To se mi líbí nejvíc. Nevím, co je na světě víc než pomoc nemocnému člověku. Byť si samozřejmě uvědomuji, že výzkum ve všech oblastech je důležitý.

Napadá Vás nějaká věc, kterou jste se naučila na vysoké škole, která kdyby byla všeobecně známá, byl by svět lepším místem?  

To je těžší otázka než u zkoušek (smích). Na vysoké škole jsem se naučila nebýt zbytečný perfekcionista, nechat věci více proplouvat. Protože kdybych se se svým vytížením snažila se na všechno do detailu připravovat, tak bych se asi zbláznila. Naučila jsem se selektovat, co je důležité. A myslím si, že toto může lidem v každém, i neakademickém, prostředí ušetřit spoustu času a starostí.

Všichni lidé, se kterými jsem se na Ostravské setkala, ať šlo o administrativní pracovníky či vyučující, ke mně přistupovali s lidským přístupem, vždy, když se vyskytla nějaká překážka, tak se mi okolí snažilo vyjít vstříc.

V čem si Vy a Ostravská univerzita nejvíc sedíte?

Vždycky jsem chtěla zůstat v Ostravě, nechtěla jsem se nikam stěhovat. Když jsem zkoumala místní možnosti studia, tak jsem zvolila právě Ostravskou. A musím říct, že byť to nebyla volba nikterak hluboce promyšlená, jsem s ní nadmíru spokojená. Všichni lidé, se kterými jsem se na Ostravské setkala, ať šlo o administrativní pracovníky či vyučující, ke mně přistupovali s lidským přístupem, vždy, když se vyskytla nějaká překážka, tak se mi okolí snažilo vyjít vstříc.

Jakou roli, kromě vzdělávání a vědy, by podle Vás měla univerzita naplňovat?

Myslím si, že do velké míry svůj potenciál Ostravská univerzita již naplňuje. Snaží se všude možně pomáhat – například podpořila běloruské studenty, organizuje nejrůznější dobročinné sbírky, a to rozhodně vnímám jako správnou cestu. Moc se mi líbí, že se Ostravská snaží pomáhat druhým.

Co jste o sobě zjistila během pandemie? Změnila jste kvůli tomu záměrně něco ve svém životě?  

Musím říct, a jde rozhodně o velké štěstí, že se mě pandemie až tolik nedotkla, byť práce v nemocnici byla samozřejmě náročnější. Pokud mě však pandemie něco naučila, pak je to nehádat se s lidmi, kteří mají svůj vyhraněný názor, na který má každý právo.

Mgr. Sandra Charvátová je absolventkou programu Biofyzika na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, ještě před jeho dokončením začala studovat Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě. V tuto chvíli také studuje doktorský program Biologie na Přírodovědecké fakultě. Nejen za svou vědeckou činnost je čerstvě oceněná v rámci projektu města Ostravy pro talentované studenty, a to dokonce již podruhé. Mezi její koníčky patří práce, která ji nadmíru baví. Ve volném čase, kterého však moc nezbývá, ráda tráví čas se svou rodinou. S tou se ráda vydává do přírody, kde si mohou bez mailů a telefonů užívat společný čas.