Ptali jsme se Barbory Kalinové, studentky sociologie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, která se aktivně podílí na dění na fakultě – je členkou programové rady sociologie, zajímá se o projekty fakulty a přispívá do časopisu OFFline.

Předčila v něčem realita vaše představy o studiu na vysoké škole?

Rozhodně. Na střední nám neustále vštěpovali, jak budeme na vysoké škole jenom prachobyčejným číslem a nikdo se nebude zajímat, jestli vůbec zvládneme školu dokončit. Snad je to velikostí naší univerzity a nízkým počtem lidí na katedře, že se nám dostává ze strany akademiků tak vstřícného přístupu. Kdo chce být slyšet, má možnost promluvit a z vlastní zkušenosti vím, že bude vyslyšen. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by se kdokoli z kantorů obrátil k nějaké žádosti ze strany studentů zády. Právě naopak. Vyučující se studentů ptají na názor, chtějí po nás zpětnou vazbu, jsou otevřeni kompromisům a ponoukají nás k účasti na projektech školy.

Kdo na Ostravské univerzitě vás nejvíc ovlivnil nebo inspiroval a čím?

Na katedře sociologie působí spousta lidí, ke kterým vzhlížím a kteří nesou podíl na tom, že mi sociologie přirostla k srdci. Nemohu však nezmínit hlavu celé katedry, doktora Romana Vida, který můj vztah k oboru posílil a pod jehož vedením došlo k mnoha změnám, troufám si říct, že k lepšímu. Rovněž jsem díky němu například již v prvním ročníku studia dostala šanci účastnit se kurzu Základů televizní žurnalistiky nebo později přispívat do fakultního časopisu OFFline. Tímto byla podnícena má chuť se více ve věcech univerzity a sociologie angažovat a podpora ze strany vyučujících i přátel z oboru mi stále dodává na odvaze.

Inspirací je mi jednoznačně vedoucí mé bakalářské práce, doktorka Lucie Dokoupilová. Vnímám ji jako velmi ambiciózní a schopnou ženu, na jejíž bedrech spočívá mnoho zodpovědnosti. Dokážu si představit, jak spojení rolí matky a pracovně vytížené ženy musí být vyčerpávající, a s tichým úžasem sleduji, s jakým entuziasmem se vrhá do další činnosti.

Univerzita nabízí možnost vycestovat téměř kamkoli na světě. Proč by studenti, akademici a vůbec lidé měli podle vás cestovat?

V první řadě proto, že mohou. Já pociťuji neustále nutkání vyhledávat dobrodružství, zažívat nové věci, poznávat nová místa a lidi a nerozumím těm, které to nikam netáhne. Cestování člověka mění k lepšímu, zprostředkovává krásu přítomného okamžiku a šanci uvědomit si jeho pomíjivost. Lidé by měli taky cestovat i kvůli naší stále příliš konzervativní společnosti. Aby co nejvíce z nás na vlastní kůži zjistilo, že mnozí „Angláni“ vůbec nemají suchý humor, že ne pod každým hidžábem se skrývá utlačovaná žena a za ní potenciální teroristický útočník. Nemluvě o možnosti zdokonalení jazykových kompetencí. A taky proto, že změna prostředí toho může mnoho vyřešit!

Čím vás váš obor nebo oblast, které se věnujete, fascinuje?

Tím, že se týká každého z nás, že lidi netuší, co sociologie obnáší (mnohé provází mylná představa, že jde o sociální práci), ale jakmile se do ní člověk ponoří, strašně ho překvapí, jaké možnosti se mu začnou otevírat, čím vším se může zabývat, kde se může realizovat, jak dokáže studium sociologie rozšířit obzory a kompletně změnit způsob myšlení. Celkově je studium humanitních věd neuvěřitelně podceňováno. Neprávem.

Kdybyste mohla dělat cokoli nebo být čímkoli, co byste dělala?

To je těžké, nejsem zrovna skromný člověk (směje se). Například bych si chtěla užívat cestování bez ohledu na čas a peníze. Sebrala bych se a s pár vyvolenými bych si chvíli užívala v luxusním hotelu s bazénem na střeše pár metrů od moře vybrané jídlo a pití, vychutnávala si každodenní výlety zahrnující surfování, potápění, návštěvy světových galerií, kulturních a historických památek apod. Jindy bych nás radši viděla někde v horách, kde bychom u táboráku zpívali, opékali buřty, smáli se a povídali si a spali pod širým nebem posetým hvězdami. Brzo ráno bychom vstali a s krosnou na zádech popošli o kousek dál. Po vydatném kotlíkovém guláši bych nechala členy party, ať se věnují tomu svému, sebrala hamaku, uvázala ji na místě s krásným výhledem mezi dva stromy, lehla si do ní, vdechovala čerstvý vzduch a pustila se do rozečtené knihy.

Napadá vás nějaká věc, kterou jste se naučila na vysoké škole, která kdyby byla všeobecně známá, byl by svět lepším místem?

Schopnost nahlížet na problém ze všech stran, dávat si věci do souvislostí, využívat selského rozumu a kritického myšlení. Jak by byl svět krásný…

V čem si vy a Ostravská univerzita nejvíc sedíte?

Na univerzitě jsem se setkala se spoustou lidí, se kterými se názorově shoduji, což je příjemná změna (směje se). V sociologii jsem se zkrátka našla a rodinné zázemí, které univerzita poskytuje, je k nezaplacení.

Jakou roli, kromě vzdělávání a vědy, by podle vás měla univerzita naplňovat a která aktivita by vás nadchla natolik, že byste se okamžitě zapojila?

Školní prostředí otevírá prostor pro socializaci, bohužel v této době dosti omezeně. Univerzita by měla zdůrazňovat důležitost interpersonální komunikace a utváření nových vztahů. Užitečných sociálních kontaktů není nikdy dost.

Byla bych nadšená, kdyby se u nás pořádala autorská čtení, autogramiády a přednášky se spisovateli a spisovatelkami. Šušká se, že snad je to už nějakou dobu v plánu, tak doufám, že se něco povede uskutečnit, než naši univerzitu opustím.

Co jste o sobě zjistila během pandemie? Změnila jste kvůli tomu záměrně něco ve svém životě?

Zjistila jsem, že ráda chodím do školy. Že mi i to brzké ranní vstávání chybí a taky jsem zjistila, že kolem sebe potřebuji lidi víc, než jsem si myslela. Na druhou stranu zpřetrhání některých kontaktů je někdy to nejlepší, co může člověk udělat. V mnoha věcech mě pandemie svazuje, ale rovněž mě od něčeho osvobodila.

Barbora Kalinová druhým rokem studuje sociologii na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Kromě toho, že se aktivně zapojuje do dění na fakultě, také ráda píše, hodně čte a je milovníkem umění, ať už jde o hudbu (ráda si zahraje na klavír a zazpívá), malířství, divadlo nebo architekturu. Volný čas tráví v přírodě a nepohrdne ani sportem. Sama říká, že je nejspokojenější, jde-li tohle všechno spojit s cestováním po světě.